Bota jménem Melichar

To ještě Troška neměl pocit, že je scenárista a tak natočil film, za který se nemusí stydět. Pravda je, že režie je nevýrazná, ale dětské herce Troška zvládnul. Je jen dobře, že se neuchýlil k aplikaci režijních nápadů. Scénář je celkem nenáročný, takový ten typ rodinného filmu s několika světlými okamžiky, které obstarává postava Radima. Tento film je rozhodně to nejlepší, co Troška natočil. (20.06.2019)

První film Zdeňka Trošky je prakticky dokonalá dětská komedie, ve které funguje všechno: počínaje skvělými výkony dětských a mládežnických neherců (!), přes přímočarý, nekomplikovaný a přitom stále dokola bavící příběh, až k (sice proklatě dobové, ale právě proto přesně přiléhající) kolovrátkové Vágnerově hudbě "v rytmu diska zdálky zblízka". Žáci a žákyně Dochleba, Bakula, Lamková a spol. hláškují s kadencí, o které se všem pozdějším Kameňákům může jenom zdát, první lásky prvňáčků a deváťáků jsou naprosto uvěřitelné, a všechno je zároveň lehce dojemné i neskutečně zábavné. Opět je na místě sice otřepaný, ale bohužel pravdivý povzdech: takové filmy už dneska nikdo netočí. I když: naděje umírá poslední a proto je na místě Troškovi vzkázat: "Já počkám. Já mám času dost..." :). 100 %. (05.06.2008)

První režijní počin Zdeňka Trošky a i na dnešní dobu naprostá pecka. Původní scénář měl prý problém s tehdejší schvalovací komisí, takže musel být změněn, ale i tak je vidět, že ne každé rozhodnutí takové komise bylo na škodu. Zadání bylo jasné. Ztvárnit základní školu a typické studentské radovánky napříč generacemi. To samozřejmě znamenalo od prvňáčků až po deváťáky. No, vlastně učitele nevyjímaje. Kdo z generace takzvaných Husákových dětí by si nepamatoval přísný učitelský sbor osmdesátých let, který je v tomto filmu vykreslen velmi reálně? A vlastně i výuka. Při tělesné výchově šplhání a skákání přes kozu, v hodinách pracovních činností zemědělské práce nebo zámečnictví pro chlapce a vaření pro dívky. Z řad prvňáčků za zmínku stojí zejména Martin Šotola, který už měl nějaké ty zkušenosti s filmem a kterého Zdeněk Troška obsadil i do svého další filmu. Je tady nezapomenutelný, stejně jako ve svých filmech Tomáš Holý. Film jako celek je svěží, úsměvný, plný života a elánu. Vedle klasických studentských filmů, jako je „Škola základ života“ (1938) a mnoho dalších, se nejen neztrácí, ale z nostalgického hlediska přímo září. (02.01.2024)

K dnešnímu svátku přeju Hromnicím vše nejlepší, hodně štěstí a zdraví, tj. aby jejich kůže nikdy nepopraskala, lásky od jejich majitelky, dostatek kvalitního krému a hlavně dostatek odpovědných majitelů psů, kteří produkty svých čtyřnohých miláčků poctivě sbírají z chodníků, a to prosím né pomocí chudáků mých papírových či igelitových příbuzných, ale pěkně lopatičkou, a házejí je do dostatečné vzdálenosti od trasy do školy, např. sousedům přes plot. (02.02.2016)

Já počkám, já má času dost! Pořád jsem nevěděl, kde ve filmu jsem slyšel Hložka a Kotvalda zpívat o holkách z jejich školky, až jsem došel na Troškův film. Dále to byl maličký Martin Šotola, který se blýsknul v trilogii Slunce, seno... Docela příjemné, někdy bych se na to koukl znovu. Kam se na to hrabe dnešní "Gympl"??? (16.12.2006)