Moje učitelka chobotnice

Když jsem nedávno sledoval sérii Divoká zvířata, ze všech epizod mě nejvíce zaujaly právě Chobotnice, které skrývají pod svými všetečnými chapadly nejedno tajemství. Moje učitelka chobotnice nesází na svou vizuální vytříbenost, jak tomu často u zvířecích dokumentů bývá, nýbrž se namísto formy snaží zaujmout obsahem. Sledujeme dvě životní cesty - lidskou a hlavonožčí - kde ta druhá nabývá velké osudovosti vzhledem k tomu, že životnost chobotnic není nijak dlouhá. Chvílemi jsem měl sice pocit, že Foster už moc tlačí na city a příliš "násilně" projektuje své rozpoložení do své osmichapadlové "kámošky", nicméně se mu ale na druhou stranu nedá upřít opravdový zápal a vášeň pro to, co dělá. Chobotnice jsou vskutku obdivuhodní tvorové - ať už jde o jejich inteligenci, důvtip, mimikry, způsob lovu, ale i fatální obětavost pro potomstvo. (26.11.2022)

,,Chobotnice je vlastně slimák, který v průběhu evoluce přišel o ulitu''. O chobotnicích jsem viděl nejeden dokument, taže samozřejmě vím o jak úžasného tvora se jedná. Byly to zejména geniální dokumenty BBC, kde dávali vědci chobotnicím k řešení různé rébusy a všelijak je zkoušeli. Jednalo se třeba o to jak by se měla bludištěm dostat k pamlsku (krabovi), přičemž si musela odšoupnout dvířka, nebo o to jak malým prostorem se protáhne případně zkoušky dokonalosti změn jejího maskování nad čímž zůstával rozum stát. Vždy se však jednalo o tvora divokého, odloveného a někam laboratorně umístěného. Nprosto zde chyběla jakákoliv přímá interkakce s člověkem. Každý, kdo zažil nějaký blízký kontakt se zvířetem a teď nemyslím okamžik kdy mu žralok ukousl nohu nebo si ho napadl divočák či medvěd...:-).. Každý jistě nad tím prvním kontaktem žasl. Mohla to být třeba malinkatá paví očka v akvárku, která při odklopení krmící desky krytu akvária spěchala k hladině dobře vědouc, že bude jídlo, které přinesl ten velký tvor tam ze světa za sklem. Mohla to být malá roztomilá andulka co poprvé přistála na ruce a z blízka si prohlížela toho tvora co na ní mluví a píská skrze mříže klece, mohla to být kočka, samostatný nezávislý tvor, který se najednou rozhodl s vrněním skočit na klín a nechat se hladit.. Mohl to být pes, který po opuštění člověkem znovu s němou důvěrou složí hlavu do klína novému páníčkovi... Všechny tyhle první kontakty jsou nezapomenutelné. Opravdu se při nich něco děje a to jsou kontakty se zvířaty domácími, zvířaty co jsou na lidi zvyklá. Nedivím se tedy ohromení hrdiny filmu... Četl jsem spousty knih o kontaktech lidí s divokými zvířaty... Vzpomeňme Cousteaua, George Adamsona, Joy Adamsonovou, Dian Fosseyovou nebo třeba Johna Walshe... Ti všichni zažili úžasné okmžiky s divokými zvířaty, které je naždy poznamenaly. Proto bych byl trochu smířlivější k jisté sentimentálnosti v tomto filmu. Pokud hrdina jak sám říká neměl dříve ke zvířatům nějaký extra vřelý vztah, věřím, že toto setkání mohlo zcela změnit jeho já, protože zvířata to opravdu dovedou. Já je mám moc rád a jsem velmi obezřetný u lidí, kteří je nesnáší. Neodsuzuji je, ale vnitřně cítím, že jsou o něco zcela zásadního ochuzeni. Když se chobotnice poprvé dotkla ruky, ani jsem nedýchal. Byly to nádherné okamžiky spojení dvou různých světů. Toho divokého a toho člověčího, navíc světa suchozemského a vodního. Těžko říci co cítila chobotnice... Mohla se jí líbit hebkost kůže, mohla vnímat teplo nebo dokonce tlukot srdce... I já jsem se zařekl, že chobotnice už jíst nikdy nebudu. Jsou to skutečně neuvěřitelná stvoření... Opravdoví mimozemšťané. Film byl nádherný. Ty chaluhové lesy, záběry z dronu z výšky na oceán... Nádhera. Znovu se skláním před krásou a velikostí matky přírody! Tohle je bez debaty za 5 přísavek! * * * * * (05.07.2021)

Románik človeka s chobotnicou a jej podmorské dobrodružstvá sú tak skvelé, plné úchvatných podmorských záberov, že nedovoľujú ísť s hodnotením do priemeru. Plusom je aj apelatívne upozornenie na potrebu ochrany a rešpektu všetkých, i tých najmenších tvorov a podmorského životného priestoru. Hlavná výhrada je k osobnej línii dokumentu. Kľudne ju mohlo nahradiť prezentovanie zaujímavých faktov zo života chobotníc, ktoré sú v dokumente odbavené pár zábermi o tom, koľko vedeckých štúdií režisér o týchto fascinujúcich hlavonožcoch prelúskal. (03.10.2020)

Za mňa nie len jeden z najlepších dokumentov z podmorského sveta, ale v roku 2020 by tento film mohol v kľude súťažiť aj s akčnými filmami o najlepšiou naháňačku, oscara za drámu alebo o ocenenia za kameru a herecký výkon hlavného hrdinu - chobotnice. Za 85 minút si dokáže získať srdce každého diváka. Škoda pár slabších momentov v strede dokumentu, ale to je v podstate to čo sa takmer celý čas na morskom dne deje - nuda. Však aj preto musel Craig Foster stráviť viac ako rok pod vodou aby zozbieral dosť materiálu na tento dokument. (13.04.2021)

Chvílemi naprosto pohlcující okénko do cizího a přesto blízkého života, chvílemi naopak až rušivě precizní filmařina. Ačkoliv jsem tedy skončil v příjemně uvolněném stavu, na to jak silně tlačily tklivé vyprávění a dramatická hudba na emoce jsem si připadal až překvapivě nedotčený. Foster je tím co dokázal rozhodně naprostej frajer, ale asi bych se nezlobil, kdyby ve svém příštím počinu ustoupil trochu do pozadí. (15.02.2021)