Jan

Lyrickoepický portrét Jana Zajíce, podaný intuitivním vyprávěním, vedeným v retrospektivně vybavovaných (a nervně stříhaných a kombinovaných) prostřizích. Enfant terrible českého porevolučního filmu Ivo Trajkov se spolehl na sugesci jemné a oslovující tváře hlavního protagonisty a jeho bedra doslova zatížil křížem imitovaných dobových reálií a obklopil jej nedýchatelným ovzduším zoufalých hereckých pokusů ostatních účinkujících. Celý film vyvolává dojem, že v únoru 1969 jakýsi přecitlivělý a plachý student, jakýsi mimochodec a snílek, podlehl skličující atmosféře okupované vlasti a napodobil čin Jana Palacha. Myslím, že jde přinejmenším o zjednodušení, ne-li o zkreslení. (14.11.2021)

Hned v úvodu musím zmínit fakt, že neobdivuji a neuznávám činy Jana Palacha ani Zajíce, protože není zač je obdivovat. Republiku od komunismu nezachránily ani jejich činy, národ to k ničemu nevybudilo a vše zůstalo při starém. Jejich sebevraždy byly zbytečné a nesmyslné. Už fakt, že se tento film stal jedním z nejúspěšnějších filmů v televizní podobě o něčem svědčí. Dle mého je to pouze z důvodu, o čem snímek je. Kvalitou bohužel zaostává za mnohem lepšími televizními filmy a je škoda, že ČT dokáže takové filmy zpropagovat jen díky tématu socialismu, přitom v naší historii je jich hodně mnohem kvalitnějších. Filmu vévodí především příšerná hudba, která se dle mého k danému tématu vůbec nehodí. Průměrný je i scénář. Ocenit z hereckých výkonů lze jen Jakub Wehrenbera a Lindu Rybovou. Temné prostředí působí, jako by snímek byl spíše o templářích než o době roku 1968. Osobně si myslím, že jde o silný podprůměr, ač myšlenky Jana Zajíce a jeho důvody a pohnutky zachyceny byly. Jsem si jist, že obdivovatele dvou pseudohrdinů budou nadšeni. Umělecká kvalita, bez ohledu na to, o čem snímek pojednává, ovšem pokulhává. (25.02.2019)

Neměl jsem co dělat a tak jsem si propínal kanály, když mě zaujal tenhle film. Nedávná historie mě opravdu zajímá, a tenhle film podle mne atmosféru i chování lidí v roce 1969 vystihnul výtečně. Režie slušná, přesvědčiví herci, jediné co rušilo je hudba opravdu křičící "jsem z počátku devadesátých let". (21.02.2008)

Souhlasím s názorem, že hudba se opravdu nepovedla a netrefila dobu. Také se domnívám, že se moc tlačilo na pilu a na mě je film moc plakátový a patetický. Film se snažil neustále něčím ozvláštňovat, ať už to byly flashbacky, střídání barvy s černobílou,, hudebními akcenty, autentickým zvukem, který překrýval dialogy. Zkrátka já bych chtěl více civilnosti a snad i reality. (21.08.2014)

Určitě je dobře, že podobný film vznikl. Jan Zajíc je jméno, které asi mnoha lidem nic neřekne, ale jeho příběh by neměl zůstat zapomenut. Film skvěle vykresluje vnitřní přerod od nadějí spojených s tragickým činem Jana Palacha, který měl vyburcovat společnost, přes rostoucí znechucení z toho, že se tak nestalo, až po absolutní bezvýchodnost vedoucí k tragickému činu. Výborně vybraná trojice hlavních představitelů Wehrenberg - Špaček - Čekan, potažmo Rybová. Na televizní film raných devadesátých let nadprůměr. (29.11.2014)