Quo vadis, Aida?
Quo vadis, Aida?
Quo vadis, Aida?
Aida
La Voix d'Aida
Quo vadis, Aida?
Réžia:
Jasmila ŽbanićScenár:
Jasmila ŽbanićKamera:
Christine A. MaierHudba:
Antoni Komasa-ŁazarkiewiczHrajú:
Jasna Đuričić, Izudin Bajrović, Boris Ler, Johan Heldenbergh, Raymond Thiry, Boris Isakovič, Emir Hadžihafizbegovič, Reinout Bussemaker, Teun Luijkx (viac)Obsahy(1)
Bosna, júl 1995. Srbská armáda sa blíži k Srebrenici, ktorá je vyhlásená za „bezpečnú zónu“ OSN. Desaťtisíce ľudí utekajú zo svojich domovov na blízku základňu OSN. Prekladateľka Aida, pracujúca pre OSN, dôverne pozná situáciu na základni i mimo nej. Bojuje s neúprosne sa krátiacim časom, aby našla cestu z blížiaceho sa pekla pre obyvateľov mesta i jej najbližších. (ASFK)
(viac)Recenzie (152)
Filmařské zpracování nestojí za zmíňku, ale asi ukáže co je třeba. Byl bych radši, kdyby celé téma bylo bráno více ze široka a já mohl více nahlédnout do spletitosti onoho konfliktu. Namísto toho sleduji jen perspektivu matky, která se snaží zachránit svou rodinu, zatím co stovky a tisíce lidí chodí pokojně na porážku a nikdo nic nedělá. Štve mě, že něco takového nastalo. Štve mě, že OSN nic neudělalo. Štve mě, že generál nebyl ochoten připsat na seznam dva syny, zachránit alespoň dva životy a radši dodržoval nějaká blbá pravidla. Štve mě, že otec opustil Aidu, aby jejich synové nemuseli zemřít "sami". Štve mě to ale jen jaksi povrchně. Hluboce ke mně ten film však nepromlouval, což mě mrzí, protože jde o bolestivou historickou událost, která by měla vzbuzovat emoce. Podobně mě před pár lety nudil Saulův Syn z prostředí koncentráku. Nevím, čím to je. Podle mě to prostě nebylo dosta dobře zpracované na to, aby se mě to dotklo. Bohužel jsem se tím docela pronudil a ještě se cítím provinile, protože nechci reagovat na takovou událost zíváním. ()
reliastický, silný, emotivní, ano proč ne. pěkné zpracování pěkných zvěrstev. ()
| Super LTD | Dosť relevantný film na dnešnú situáciu na Ukrajine. Quo vadis, Aida? totiž strhujúco a autenticky pojednáva o jednej Aide, ktorá chce zachrániť svoju rodinu pred Srbmi. A je to výborné, hlavne kvôli hutnej atmosfére a výkone hlavnej aktérky. Film nám skoro v reálnom čase ukazuje chaos, aký tam vtedy nastal a necháva Aidu lietať sem a tam len aby zachránila svoju rodinu. Prekladá sa tu, kričí, plače, trpí. Záver komorne dusný a nepríjemný. Viac TU. | Hodnotenie: 8/10 | ()
Kam jdeš, Aido? je bezpochyby letošní nejsilnější drama o genocidě ve Srebrenici, které se v roce 1995 dopustili vojáci Srbska na Bosňanech. Aida tu pracuje jako překladatelka na základně OSN a za každou cenu se snaží zachránit své dva syny a manžela před nástupem do jednoho z autobusů, ze kterého by se již naprosto jistě nevrátili. Je zajímavé na to koukat, protože tohle je jeden z posledních velkých válečných konfliktů v novodobých dějinách a po tomhle snímku se už určitě nebude divit, proč se takřka všichni na balkáně mezi sebou nesnášejí. Jasna Đuričić tady hraje fantasticky a u samotného finále vám garantuju, že vám poběží mráz po zádech.. Čisté 4* ()
Neustálé otírání si bot o Srby. Mě zajímá objektivní pohled i z druhé strany. Mě zajímá vyhánění Srbů z domovů, masakry Srbů Muslimy, genocida, obchodování s orgány srbských civilistů, bombardování Srbů....Stále se omílá to samé dokola, protože viníka známe - jsou to Srbové a OSN je neomylná stejně tak, jako NATO! A co to ostatní svinstvo? To se nestalo? To se řešit, ani připomínat nebude? Takových Srebenic bylo mnohem víc! A byli u toho i čeští vojáci....Film je jedna věc, ale dělat pomníčky jedné straně je zlo. Proč se nikomu nechce natočit to z pohledu druhé strany? Aby se zapomnělo? Spousta hlupáků bere tyto filmy, jako historickou výpověď, protože jsou líní a příliš omezení k tomu, aby sami zapátrali a zajímali se o to, jak to tehdy bylo. Chápu, že v tento konflikt je zmatený a spousta lidí ani nevidí rozdíl mezi Srby, Jugoslávskou armádou, RSK, RS....ale proboha, tak si to zjistěte! Dnešní doba je prostě o tom, neustále si ověřovat fakta. Kdo to nechce přijmout, ten se stane součástí stáda krmeného masmédii. A co si má pak člověk pomyslet o autorech?HANBA ()
Kus výborný filmařiny. Mohli bychom tu vést dlouhé debaty o tom, kdo byl v právu, kdo s čím začal a kdo co provedl. Co a kdo stvořil 'řezníka z Bosny' a co všechno tomu předcházelo. Nikdy se už nedopátráme uspokojivého výsledku pro jednu či druhou stranu. Bolavé téma a bolavá historie. Nechtěl bych si tuhle historii nést v sobě a předávat jí další generaci. Jsou věci, které se nezapomínají. A neodpouští. To vše pod bedlivým dohledem FOR. Říkal jsem si, zda konec završí psaný text, a doufal jsem, že ne. On ho totiž vůbec nepotřeboval. Bez něj by toto zobrazení událostí totiž mohlo být poplatné oběma stranám. Konečné věnování tuhle výpověď poněkud degradovalo a obralo diváka o jakousi komplexní katarzi, která by misky vah nechala vyvážené. ()
Na obou stranách se dělo pěkný svinstvo. V tomto filmu jsou Srbové za ty největší kurvy,což v tomto konkrétním případě skutečně byli,nicméně muslimáci si s nimi nemají co vyčítat. Film je natočený na výbornou. Kosovo je Srbsko. ()
Jeden z nejsilnějších filmů, co jsem v poslední době viděl. Mrazivé zobrazení jedné z nejtragičtějších událostí poválečné Evropy. Výborně zpracované drama, které nepotřebuje explicitní násilí po to, aby poukázalo na hrůzy, které se v 90.letech v srbsko-bosenském konflikty staly. Depresivní ukázka toho, jak strašně si jako lidé dovedeme vzájemně ubližovat. ()
Řemeslně a dějově velmi povedený film a o to víc výběrem stále aktuálního a rezonujícího tématu. Což ostatně dokazují i zdejší velmi zarážející výtky a komentáře typu, že film je politicky nevyvážený, neobjektivní a jednostranný. Proto by mě velmi zajímalo, z jaké jiné strany by se na tuto událost, a na jiné podobné případy, mělo pohlížet či jak by se měly vyvažovat? ()
Rodinné drama odehrávající těsně před masakrem v Srebrenici. Odvážná překladatelka nasazuje maximum pro záchranu rodiny, kterou nelze zachránit, jelikož je matkou dvou synů. Civilně způsobem pojatý, přesto silně emocionální zážitek. Bezmoc jednotek UNPROFOR, velitelé striktně dodržují pravidla a nepohnou prstem navíc. Myjí si ruce a předstírají, že věří Mladićovým slibům. Lhostejnost vedení OSN strkající hlavu do písku. Ukázka toho, jak všichni, kdo mohli účinně pomoci, dávali od konfliktu ruce pryč. Z hlediska vyváženosti – je pravda, že film nijak nezmiňuje předchozí události, kdy byli Bosňáci obviňováni z akcí proti Srbům. Každopádně v Srebrenici se odehrával masakr nevinných civilistů, nebyla to v žádném případě vojenská odplata. ()
Velmi smutna drama podla skutocnych udalosti o masakri v Srebrenici z roku 1995,ktory sa povazuje za najbrutalnejsi vojnovy zlocin na uzemi Europy od konca druhej svetovej vojny,o neschopnosti OSN sa nebudem radsej vyjadrovat,lebo by padali len vulgarne slova,je to hanba,ale verim,ze vsetci,ktori boli za to nic nerobenie zodpovedni,boli aj potrestani,ako sa povie,ze aj na psa pride mraz,no a spat k filmu,pochvalim este herecke vykony a samozrejme davam pat hviezd...:-) ()
"Jsem jen hráč na klavír..." ()
Profesionálně dobře udělaný film. Bohužel politicky jednostranný, stejně jako jsou názory na válku a na viníky v každé z kdysi válčících stran, tedy diametrálně se lišící výklady Srbů, Chorvátů a Bosňáků. Srbové tvrdí, že ozbrojení Bosńáci vyjížděli ze Srebrenice do okolních srbských vesnic a s tamními zacházeli podobně jako -později- zde Srbové....A už vůbec se dnes nemluví o tom, které zahraniční síly daly popud k rozbití Jugoslávie a nepřímo tak způsobily rozpoutání bratrovražedných bojů. ()
Pri posledných scénach filmu sa vybavili práve aktuálne zábery z posledného, ako tak prevádzkyschopného letiska v Kábule... ()
Lekce historie ve dvou hodinách, bez kterých bychom se rádi obešli. Jasmila Žbanić nám neukazuje akční scény, neukazuje ani genocidu samotnou, ale když víte jak tohle skončí, ten knedlík máte v krku větší a větší. Vyprávění skrze překladatelku OSN byl skvělý nápad, najednou je divák přirozeně u všeho a jen sleduje stále větší beznaděj a neschopnost OSN ochránit ti, které ochránit slíbili. Jasna Đuričić předvádí herecký koncert, zvládá skvěle roli matky i překladatelky a já stále doufal, že se jí nějakou skulinkou podaří dosáhnout toho, co na konci chtěla (nechci spojlovat). Nemá to patos, ale o to víc je "Quo vadis, Aida?" strhující a ke konci absolutně klaustrofobický film. Ukázka morálního a lidského dna skrz vynikající filmařinu, od atmosféry, přes herce až po závěrečnou scénu, ze který vám nebude do breku, ale budete v šoku z toho, co se tehdy v roce 1995 stalo. Film roku? ()
Pomerne dôležitý film, páčila sa mi kamera a celkové vyznenie filmu, ktorý aj vďaka vierohodným hereckým výkonom, pôsobil realisticky. Spracovanie ale mohlo byť pútavejšie a dramatickejšie. 7,6/10. ()
Zajímavé události ztvárněné extrémně nudným způsobem. ()
Hodně tíživý film... Vše s citem vykresleno, až se tomu nedalo kolikrát věřit, čeho všeho jsme jako lidi schopni.. Zrovna v této době, co se děje nedaleko od nás...A OSN? no comment.. ()
Pro ty, kteří jste ho o letošním festivalovém létě nepostřehli – jde o poměrně detailně zpracovaný příběh srbského masakru v bosenské Srebrenici, tedy městě vklíněném do hor v srdci dnešního území Republiky Srbské. Pokud jste byli příliš mladí na zprávy, pak vězte, že jde o dosavad poslední etnickou čistku na území Evropy, odehrála se v červenci 1995 a o život přišlo necelých 9000 bosenských mužů. Zodpovědný generál Mladić se "našel" až v roce 2011, když USA vypsaly odměnu 5 milionů $ a teprve ve 2017 byl odsouzen v Haagu. Nicméně se odvolal a proces došel definitivnímu konci letos, 8. června. Odsedí si doživotí. Co se filmu samotného týče, tak je to učebnicový příklad na téma práce s napětím, depresí a atmosférou. V průběhu sledování chcete být kdekoli jinde a dělat cokoli jiného, přesto se od toho nemůžete odtrhnout, protože by to byla neúcta k tématu i těm lidem. Velice kritický pohled je vržen na holandský kontingent mise UN a Spojené národy jako takové, kde tíhu situace v daný moment pochopili jen málokteří; což je vzhledem k událostem ve Rwandě o o pouhých několik měsíců dříve, o to zarážející. Fakt, že se tomu všemu dalo poměrně snadno zabránit, je na tom všem asi nejděsivější, ale přesto ne tak drsný, jako samotný konec ze Srebrenice dnešních dní. Přestože dávám "pouze" 4/5, měl by se tento film zařadit do kategorie povinných snímků. ()
Súvisiace novinky
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD
Přichází den, kdy se každoročně obracíme na nejoblíbenější uživatele, aby se nám svěřili se svými topkami 3 filmů (a případně 3 seriálů) uplynulého roku. Od loňska je navíc doplňují i vybraní… (viac)
Nejlepší letošní filmy podle Baracka Obamy
Jako každý rok, i letos si bývalý americký prezident a zároveň obří filmový fanoušek Barack Obama sedl, aby sestavil své oblíbené kulturní žebříčky. Vedle knížek tak došlo pochopitelně i na filmovou… (viac)
Byly uděleny 34. Evropské filmové ceny
Dnes byly v rámci svého 34. ročníku uděleny Evropské filmové ceny (EFA). Slavnostní večer se kvůli stále trvající pandemii covidu-19 opět odehrál bez přítomných diváků a celý ceremoniál proběhl v… (viac)
Nominace na Oscara zveřejněny
Dnes ve 13:15 místního času začal přímý přenos vyhlašování kompletních nominací pro 93. ročník Cen americké Akademie filmového umění a věd, během nějž manželský pár Priyanka Chopra Jonas a Nick Jonas… (viac)
Dost drsné poválečné drama z války v Bosně a Hercegovině v rámci občanské války v bývalé Jugoslávii, popisující (celkem jednostranně) události z července 1995, kdy došlo ke genocidě Bosňáků, jménem Srebenický masakr. Události jsou sledovány většinou z pohledu Aidy, učitelky, která pracuje na základně OSN v rámci mise UNPROFOR v Potočarech kousek od Srebenice jako překladatelka z angličtiny do srbštiny. Město je po třech a půl letech obléhání obsazováno srbskými vojáky pod vedením značně nesympatického a krutého generála Ratka Mladiče, ze kterého jsem po celou dobu filmu neměl vůbec dobrý pocit. Ihned po zabrání města je vojáky odveden a zastřelen místní starosta. Občané stihli zavčas utéct. Celkem více než 20 tisíc z nich se snaží najít bezpečné útočiště na základně v Potočarech, kde pracuje také Aida. Na základně slouží nizozemský batalion v rámci mírové mise OSN se svými proslulými modrými helmami, který zde zajišťuje bezpečnou zónu OSN. A jak to u modrých přileb bývá, jsou úplně k ničemu. Jsou to taková mladá ucha, která mají své „rozkazy“ a „pravidla“ a ta jsou mnohem důležitější než skutečná ochrana smrtelně ohrožených Bosňáků. Na základnu se jich dostane pouze něco přes tisícovku, zbytek musí zůstat venku. Všichni živoří v otřesných podmínkách, nemají vodu, jídlo a nemohou jít na toaletu, ta je určena pouze posádce. Aida se snaží zachránit aspoň svého manžela a dva syny, kteří jsou pořád venku před základnou. Velitel základny plukovník Karremans je však nechce pustit dovnitř, protože to by mohli chtít jít dovnitř všichni. Je však třeba vyjednávat s generálem Mladičem. Pro tyto účely začne major Franken společně s Aidou hledat mezi uprchlíky v hale vzdělané lidi, ale nikdo se moc nehlásí. Díky tomu se podaří Aidě přesvědčit Frankena, aby přijali na základnu jejího manžela jako vyjednavače, který umí německy, a také její syny. Mezi uprchlíky venku to vzbudí celkem nevoli. Jednání s Mladičem probíhají za stísněných podmínek v hotelu Fontana. Mladič slibuje, že umožní všem „nevinným“ Bosňákům evakuaci na území pod kontrolou jejich Armády Bosny a Hercegoviny. Ale za to chce, aby se mohly speciální jednotky pod vedením Joty porozhlédnout po základně OSN a vyhledat všechny bosňácké vojáky. Po naléhání na plukovníka Karremanse jsou vpuštěni dovnitř a Jota se pustí do terorizování uprchlíků, ohrnuje nos nad jejich zápachem a vyslýchá mladé muže, zda nejsou vojáci a nemají u sebe zbraně. Jediný nalezený náboj by pro ně znamenal smrt. Poté však projeví dobrou vůli a nechá jim dovézt čerstvý chleba. Venku mezitím přijíždějí autobusy, které mají odvézt ženy a děti do bezpečí, zatímco muži musí počkat na jiný transport. Srbští vojáci nazývají muslimky kurvami, stejně jako jejich matky. Generál Mladič zase rozdával dětem sladkosti. Aida se snažila zachránit své syny tím, že je ukryje hlouběji na základně. Muži museli odevzdat veškeré své osobní věci a doklady. Průběžně byli také odváděni a stříleni srbskými vojáky přímo před zraky nizozemských vojáků a ti se nezmohli na nic více než na chabý odpor. Většina mužů pak byla odvezena někam pryč do velké haly a zde jim měl být promítnut „film“. K žádné zábavě však nedošlo, místo toho byli postříleni samopaly z horních oken jak psi. Aidin manžel Nihad se stane narychlo zaměstnancem OSN, takže může být společně s ní evakuován, na rozdíl od synů. Otec je však nechce nechat odejít, chce je vyměnit za sebe, ale to nevyjde, a tak odejdou všichni. Jak to všechno dopadlo, to je jasné. Jejich pozůstatky jsou vykopány z masového hrobě, a Aida je objeví při prohlížení těl. Bylo to dost sugestivní, nepříjemné, příliš realistické, situace válečných uprchlíků byla otřesná a Srbové nad nimi neměli příliš mnoho slitování. Vzájemná nenávist mezi „Turky“ a „četníky“ prostupuje celým filmem, stejně jako Aidina marná snaha zachránit svého manžela a syny. Ani to roztrhání rodinných fotek a válečného deníku jim nepomohlo. () (menej) (viac)