Martha

Poznámky: Téma vlivu výchovy na dospělý život člověka – Martha žila celý život pod despotickým drilem své matky, tudíž v ní byla zakořeněna submisivní pozice vůči autoritám – v úvodu navíc umírá její otec, kterého měla ráda a který ji pravděpodobně chránil před matkou. Scéna svatby: dlouhá kamerová jízda zabírající obličeje svatebčanů, kteří zatím vedou rozhovor o důležitosti výchovy. Následuje setkání (už druhé, první nicméně proběhlo beze slov) Marthy a jejího budoucího manžela. Dlouhý dialog mezi nimi beze střihu. Již během tohoto dialogu se její budoucí manžel profiluje jako zcela dominantní a sebevědomý muž. --- Martha coby jednatřicetiletá panna je ke svému budoucímu muži od první chvíle přitahována hlubokým sexuálním chtíčem. Zaslepena sexuální touhou a zoufalostí své situace (když ji požádá o roku, poděkuje mu) nedokáže rozpoznat jeho skutečnou povahu a bezhlavě se mu oddá. --- Budoucí manžel se již během námluv chová k Martě dominantně – scéna, kdy ji přemluví, aby s ním jela na horské dráze – záběr na jejich obličeje během jízdy: zatímco ona je vyděšená, on se nadšeně usmívá a čím vystrašenější Martha je, tím většího se mu dostává požitku – symbolika jejich následného manželství: despotická dominance živená strachem submisivní oběti – „To už nikdy nedělej! Jestli tě mám mít rád, nesmíš mi nikdy odporovat.“. --- Scéna svatby ústřední dvojice ve filmu chybí; jako by šlo ze strany manžela pouze o formalitu – scéna jízdy autem bezprostředně po svatbě: zatímco Martha hýří nadšením, manžel je chladný – film i v rovině stylu napodobuje hierarchii dominantního manžela a submisivní manželky – ukázáno je pouze to, co je důležité pro manžela (odváží si svoji ženu domů), naopak to, co je důležité pro manželku (svatba), je před divákem utajeno. --- Velmi promyšlená práce s mizanscénou – mnoho dlouhých záběrů bez střihu, přičemž střih je nahrazován měnícím se rozmístěním herců před kamerou – práce s druhým plánem atd. – často spíše divadelně inscenované kompozice. --- Pro Fassbindera typické melodramatické momenty – patos exponovaný takřka do roviny telenovel či laciných tragédií – velká herecká gesta, prudké pohyby atd. --- Dům, ve kterém manželé bydlí, je pouze dvakrát zabrán zvenku (jedním z případů je stěhování manželů), zbylé záběry vztahující se k domu probíhají v interiéru. Nesvobodný a stísněný život Marthy je tak přenášen také na diváka, kterému chybí možnost orientace v prostoru – všechny místnosti jsou si navzájem podobné, stejně tak nábytek a další výbava interiéru – osvětlení je ponuré a jediným výrazným světelným bodem je Marthyna bledá tvář. K mnoha záběrům na ústřední manželskou dvojici dojde prostřednictvím zrcadel – další z postupů, kterými Fassbinder dociluje oddálení představ hlavní hrdinky od skutečnosti, která připomíná noční můru – zrcadla zkreslují skutečnost, která je daleko děsivější než hrdinčiny představy – v několika scénách se dokonce Martha při rozhovoru se svým manželem prohlíží v zrcadle, aby při nepříznivém vývoji dialogu ucukla hlavou od zrcadla a pohlédla do obličeje manželovi (střet iluze a reality). (13.04.2020) (menej) (viac)

2.8.2023 Fassbinderovo horrorové drama, vedeno ženskou rolí, kterou hraje fenomenální Margit Carstensen, by se dalo považovat za téměr momentální už po několik desetiletí či ne staletí. Po shlédnutí vícero Fassbinderových snímků si lze povšimnout postavení žen v celé jeho filmografii. Fassbinder primárně v tomto filmu reflektuje postavení žen ve 40. letech, které je ale pořád lehce momentální a za jeho doby určitě též bylo, skrz horrorovou atmosféru sadisticky-masochistického filmu. Na první pohled si lze všimnout vztahů mezi ženami a jejich manželi. Martha, jakožto panna, knihovnice a žena v její třicítce, je ale celou touto dynamikou v manželství zděšena. Tato dynamika je kolující stereotyp manželství, což si můžeme všimnou hned u její matky a otce. Otec zneužíval její matku a v rodině by se dalo říci, že vedl patriarchát. Toto trauma bylo později odhaleno v nestabilitě její matky. Celá dynamika vztahu byla i následně promítnuta do manželství Marthy, do kterého šla tak přímo, až vlastně narazila. Její vztah byl ale nejvýraznějším, což bylo i celou pointou. Šlo vidět, jak se Martha postupně dozvídala krutou pravdu bolestivého a muži ovládaného manželství. Každá maličkost se následně stupňovala a postupně jsme se dozvěděli sado-masochistický vztah mezi nejen nimi. Martha, jakožto panna a neznalkyně manželství a vztahů popírala většinu věcí a bojovala o jakési ustanovení matriarchátu nebo spíše rovnováhy v manželství, což se jí nepodařilo a dozrála na to, že v tomto případě je se sadistou, ve stereotypické mužské s zneužívací společnosti, takže se přiměla k přizpůsobení. Toto na ni samozřejmě zanechalo několik jizev a v tomto případě tu Fassbinder použil jeho oblíbený (jak v Touhách Veroniky Vossové, tak i v Hořkých slźach Petry von Kantové) pád postavy. Její absolutní zešílení a pád do úzkostí a v tomto případě i fyzické bezbrannosti. Jasná povaha těchto mužů by se dala popsat jako manipulační, sadistická a macho. Tyto vztahy mezi ženami i muži jsme mohli bočně pozorovat i u Ilse, která se řídila podle každého slova, co její manžel řekl.  Celkové postavení žen ve Fassbinderových filmech se liší od dobové kinematografie. I když nepřišel první s hlavními ženami, které jsou silné a *často* působí dominantně, které jsou ty hlavní, co mění dění filmu a které naprosto opovrhují muže, pořád se jeho explorace unikátních, důležitých a sexuálně mířených vztahů mezi ženami a muži zapisuje do historie. Vztah mezi ženami a muži není jedinou vztahovou dynamikou, kterou lze pozorovat primárně v Marthe. Objevují se tu i zajímavé vztahy mezi ženami, které se navzájem rády obklopují a mají mezi sebou různé svůdné pohyby, které by mužům nikdy nedopřáli. Jsou na sebe dokonce velmi milé a podporují se v každé akci. Toto může značit sílu, kterou ženy mají, jejich jemnost a lásku, kterou obklopují ostatní a dokonce, jaké můžou býti pospolu. Jak jsem zmiňovala vztah matky a otce Marthy, tento vztah byl reflektován taky do vztahu Marthy, aby se ukázalo, že je to vlastně cyklus, který strhne tu ženu naprosto dolů. Tyto problémy žen s muži se ukazují i na samotných ženských postavách v zcela negativním smyslu. Odlišnou kolonkou v tomto filmu je ukázka citů a povah postav. Pocity Marthy jsou zcela neovladatelné, ale typické pro Fassbinderovu tvorbu. Jsou nepředvídatelnými a vždy esteticky pečlivě propracovanými. Herectví v těchto výrazných pocitech se nehorázně podobá snímku Hořké slzy Petry von Kantové, což je vlastně zfilmovaná Fassbinderova divadelní hra a jakékoliv herectví je tam divadelním. Možná Fassbinder použil tuto metodu, aby dosáhl dané estetiky a lehké neautentičnosti v těchto momentech. Naopak ženská hysterie a řev je tu vystihnut jako to nejvíce esteticky autentické dílo a vykresluje to ženské emoce spolu s každou částí jakékoliv ženy. Přes krátké pasáže ukazuje povahy postav, které se všechny liší od samotné Marthy. Tyto pasáže tu nejsou vůbec důležité, což zase popisuje můj fakt, že se tu řeší obyčejné věci až moc dopodrobna, což je dělá neobyčejnými. Toto může mluvit za ty naprosto obyčejné povahy, které jsou pak díky tomuto neobyčejné. Též to mluví za naprosto obyčejné otázky, myšlenky a věty, které jsou ve *většině* Fassbinderových filmech rozebírané více, než by měli a pak už to zaplétá do díla i různé filosofické otázky.  Je to film, který je poklidně zpracován, zpracován jako něco lehkého a jasného, ale ve scénáři se nachází to naprosto znepokojivé, horrorové a zvrácené jádro, které tu atmosféru nad filmem neustále drží. Film je zvrácený každou situací, která v něm probíhá. Celá tato zvrácená atmosféra a hlavně hysterie žen spolu s jejich neustálým pádem už ve třetím Fassbinderovým filmu působí jako nějaká jeho osobní vložka úlevy od drogové závislosti. Samozřejmě že ke konci se musí zmínit Fassbinderova typická dramatická a divadelní mizanscéna spolu s fenomenálními kostýmy, což dohromady působí jako i reflexe na hollywoodský film. (09.08.2023) (menej) (viac)