Pouhá formalita
Una pura formalità
Une pure formalité
A Pure Formality
Réžia:
Giuseppe TornatoreKamera:
Blasco GiuratoHudba:
Ennio MorriconeHrajú:
Gérard Depardieu, Roman Polański, Sergio Rubini, Tano Cimarosa, Alberto Sironi, Massimo Vanni, Nicola Di Pinto, Timothy Martin, Paolo LombardiObsahy(2)
V tomto temném, kafkovském kriminálním thrilleru exceluje Gerard Depardieu v hlavní roli Onoffa, slavného spisovatele, z něhož se v poslední době stal samotář, který nevydal jedinou knihu. Jednou pozdě v noci je zadržen policisty, kteří ho přistihnou při zmateném pobíhání v dešti po francouzském venkově. Nemůže popadnout dech a zjevně trpí krátkodobou ztrátou paměti. V nedalekém lese došlo k vraždě a úřady se domnívají, že je do ní Onoff zapleten. Drží ho proto na zatuchlém, temném velitelském stanovišti, kde má vyčkat na příjezd inspektora (Roman Polanski), který je paradoxně fanouškem Onoffovy tvorby, a jenž má podezřelého vyslechnout a pokusit se z něj dostat pravdu. (Cinemax)
(viac)Videá (1)
Recenzie (118)
Nebolo to vôbec zlé, rozhodne to bolo niečo extra aspoň čo sa dialógov a námetu týka, lenže žiaľ podľa mňa tak trochu nedotiahnuté v detailoch. Herecky niet čo vytknúť, ani sám Polanski sa nedal zahanbiť a to ani v porovnaní s Depardieuom, ktorý už je predsa len skúsenejší na herecke scéne. Takže opäť hodnotím krásnymi 4*. ()
Chvíli jsem váhala s hodnocením, ale na plný počet tenhle film bohužel skutečně nemá. Je to prostě tak, Jiří Menzel je jediný, který je stejně dobrý před i za kamerou. Pouhá formalita přímo nutí ke srovnání s filmem Svědek. Stejně minimalistické prostředí, stejný déšť, dva hlavní aktéři v podobě policisty a podezřelého, po ukončení vyšetřování přestává pršet. Další shodou je pouze výkon vyšetřovaného, který v obou případech překoná vyšetřujícího. Jenže Serrault v souboji hereckých osobností porazil Lina Venturu! Depardieu se prakticky vůbec nemusel snažit, stačilo, aby vedle Polanskiho byl. Ševče, drž se svého kopyta, Polanski, prosím zůstaňte ZA kamerou. Být v roli inspektora nějaký skutečný herec, mohla se Pouhá formalita stát nejlepší italskou kriminálkou. ()
Pouhá formalita je temný konverzační thriller se skvělými herci. Ale se složitým rozuzlením. Je to úplně jiný Tornatore, než bych čekal. Atmosféra i kulisa příběhu jsou téměř kafkovské. Zápletka se točí okolo spisovatele Onoffa (Gérard Depardieu) a policejního komisaře (Roman Polanski). Společně vedou skvěle napsané dialogy v mrazivém prostředí policejní stanice kdesi v horách. Snaží se přijít na něco, co už je dáno dávno předtím a oba dva se nacházejí v pomyslné slovní přestřelce se svým protějškem. Pro mě je to příběh o rozporu věcí, teorii, faktech a zločinu. Morricone složil úchvatný smyčcový úvodní motiv, dále pak stále se opakující téma, které nás provází při retrospektivě, a samozřejmě nádhernou skladbu pro finále i se zpěvem samotného Depardieua. A leč není dokonalá, v mnoha ohledech je to pro mě tak trochu masterpiece 90s. ()
Od Giuseppe Tornatoreho som videl dva vynikajúce (podľa mňa) filmy, a to Najvyššiu ponuku a Neznámu, ale tiež ďalšie tri priemerné. Bol som oprávnene zvedavý, do ktorej skupiny sa formalita zaradí. Film mi pripadal omnoho dlhší, ako v skutočnosti bol. A tiež vyčerpávajúci (nielen kvôli titulkom a množstvu dialógov), pretože som sa v prvej polovici snažil vyznať v tom, o čom to je a čo sa chce divákovi ním povedať. Neskôr som rezignoval, čo sa prejavilo niekoľkými mikrospánkami, a bolo mi úplne jedno, ako to skončí. Nemám rád filmy, v ktorých sa režisér zahráva s divákmi v snahe dokázať im, ako ich dielu málo rozumejú. Niekoľko komentátorov vyjadrilo potrebu vidieť film opakovane, aby všetko pochopili a užili si ho naplno. Vôbec necítim takú potrebu a tri hviezdičky dávam iba preto, že ma film nepobúril, ale ani nijako zvlášť nezaujal. Nemôžem sa dočkať chvíle, keď po dlhom rade čudných filmov natrafím na nejaký, ktorý zarezonuje s mojimi predstavami. ()
K filmu jsem se jako již po několikáté dostal přes soundtrack, který jsem si pořídil na vinylu. Hudba pecka, smyčce jak kráva, Morricone byl bůh. Film mě okamžitě vtáhnul do děje a já si začal užívat opravdu podivnou kafkovskou atmosféru, z které čiší dusná temnota a z každého záběru je cítit cosi absurdního a rozumu odporujícího, chvílemi jako bych opravdu sledoval Kafkův Zámek. Pointa, která na závěr přijde je jedna z nejlepších, které jsem kdy ve filmu viděl a je to přesně ten případ, kdy uvízne v hlavě a zůstane v ní. Potom si uvědomíte, že všechno vlastně dávalo smysl, různé symboly, náznaky, precizní práce s kamerou, která zaostřuje nebo oddaluje tváře a zásadní detaily a když píši tyto řádky úplně mě mrazí po těle. Kdyby mě někdo tuhle pointu vyzradil, zabiju ho! Tohle je totiž přesně ten důvod, proč sledovat filmy a nechávat se překvapovat naprosto nečekaným finálem, u kterého pochybuji, že by ho dokázal někdo odhadnout. Vidět na podruhé, je myslím povinností. Podíval jsem se na režiséra a ejhle, toť frajer, který natočil Nejvyšší nabídku, kde také nešetřil nečekaným zvratem. Budu muset nakoukat jeho filmografii, už jen názvy jeho filmů jako Maléna nebo Bio Ráj mám již dlouho v hledáčku. Každopádně tohle dílo je filmem, jehož dokonalost komplet oceníte až po jeho shlédnutí. Role Gérarda Depardieua jako spisovatele Onoffa a Romana Polanského coby Komisaře, to je zážitek sledovat a jejich herectví je snad i něco více než prvoligová špička. Hudba Ennia mě občas připomněla motiv z kultovní Věci, avšak jen náznakem, ale bylo to tam! Pěkný! Co mě ještě k celkové depresivní náladě hodně přispívalo byla noc, neustálý déšť, bouře a kapaní do hrnců na policejní stanici po celou dobu sledování snímku a v DTS zvuku jsem si připadal, jako bych byl přímo v oné místnosti, někde mezi Komisařem a Onoffem. BOMBA!!! ()
Reklama