Legenda o pianistovi

Jedním slovem překrásné. Legenda o „1900“ je hlavně legendou o Enniu Morriconem. Nádherný příběh chlapce, ze kterého se přes noc stal nejlepší klavírista oceánu. Poetika Giuseppe Tornatoreho zde dosahuje vrcholu, stejně jako jeho souhra s Morriconeho hudbou, jež zde dokonce přímo utváří důležitou část filmu. Tim Roth ("1900") je zkrátka geniální, dost možná jeho životní výkon. Pruitt Taylor Vince (Max Tooney) je také výborný a krásně nás od začátku do konce provází příběhem z pozice vypravěče. Scéna klavírního souboje mezi "1900" a Jerrym Rollem Mortonem je dnes již legendou. Já mám ale stejně nejraději úžasné "playing love," popřípadě (ne)vystoupení "1900" na pevninu. Je to opravdu krásný film, který si vždycky rád pustím na zlepšení nálady. "Stačí mít dobrý příběh!" (20.12.2016)

Výraz a projevy obou představitelů dvou nejzásadnějších rolí filmu byly v mých očích více než hrozné. Předností filmu je ovšem Tornatore. Pozoruhodný příběh, skvělá režie a brilantní uchopení filmové řeči. Ve filmu je scéna nahrávání improvizované klavírní skladby 1900, který během hraní zasněně hledí ven z okna na oceán, dokud si nepovšimne krásné dívky (Mélanie Thierry). V jednom záběru vidíme jakoby očima našeho hrdiny její krásnou tvář z profilu na pozadí oceánu skrze oválný okenní průzor lodi. Ona odejde a zůstane opět jen výhled na horizont za oceánem, stejně dechberoucí výjev, jako všechna předešlá zobrazení oceánu v tomto filmu, avšak i přes ten úžas se tento výjev zdá svou působivostí náhle zoufale nedostatečný. Něco tam chybí. Všechen úžas se ztratil spolu s neznámou dívkou, k níž se v té chvíli upnuly všechny touhy hrdinova srdce. Ještě jsem neviděl tak krásné filmové vyjádření lásky na první pohled. A v podobném duchu se nese skoro celý film. Proto udělám výjimku, neposlechnu protesty svého svědomí a dávám filmu jednu hvězdu navíc. (19.04.2007)

Nejhorší Tornatore. Jinými slovy snímek, k jehož kvalitám se většina tvůrců za celou kariéru ani vzdáleně nepřiblíží. Jenže stále, je to "pouze" nejhorší Tornatore. Nic víc. Od velikána jeho kvalit očekávám (resp. přímo i žádám) celý snímek tak dokonalý a nápaditý jako je scéna klavírního duelu. A ten lacině uslzený konec také neměl zapotřebí. (22.01.2007)

já nevím, na mě to prostě nějak nefungovalo. pohádka o týpkovi s hloupým jménem stojí a padá na na Timu Rothovi a hudbě, jak výstižně napsal Djkoma. některé scény jsou vyloženě divné, konec tradičně a zbytečně přeslazený. coby hudebník (a shodou okolností mám co do činění s oběma nástroji) musím vyzdvihnout Rothovo přesvědčivé klavírování, naopak ta trumpeta v podání pana Vince byla příšerně nedůvěryhodná. no ale pochvala za kameru a parádní záběry. takhle loď sice do mého srdce neproplula, ale to neznamená, že tomu tak nebude u vás... každopádně pozor na sklovinu a mějte radši po ruce injekci s inzulínem! 60% (12.11.2009)

Skvělé podobenství o umělci (ale vlastně každém člověku), který není ochoten (a ani schopen) vystoupit z bezpečí důvěrně známé ulity a čelit "nástrahám" velkého světa se všemi jeho radostmi, ale i tragédiemi (vzpomínáte, jak v Biu Ráj musel Tota promítač do "světa" téměř vykopnout?) a nutnostmi volby. Morriconeho soundtrack patří k jeho pozdním mistrovským, byť se hlavní motiv v plné orchestrální parádě předvede jen během úvodních titulků. (02.03.2008)