Luca

Luca je niečo ako chlapčenská verzia Malej morskej víly a málinko mi to zase pripomenulo nedávny animák o bratoch škriatkoch Onward. Každopádne veľmi pekný film, ktorým sa dajú spríjemniť tieto horúce dni. Také milé a príjemné osvieženie, zaujme to aj menšie deti. Akcie je pomenej, čo mne vyhovuje. Humor nechýba. Nejaká pekná pesnička mohla byť a dala by som plný počet. Animácia prekrásna, farebná a veselá. Príbeh k spokojnosti a na záver viackrát dojme. A Taliani po celom svete sa môžu z neho vytešovať. 4,5*. (19.06.2021)

Bál jsem se, že to bude horší. Ve výsledku strávitelná animovaná jednohubka o klučičím přátelství, ale není to úplně to, co bych od animáku očekával-vyhledával. Jednak tu chybí pořádná akce, humoru je zde sakra málo ( moc si nedokážu představit, že se u toho děti budou bavit) a animace je tradičně OK, ale nic převratného. Raya a Drak  a Rodinka na Baterky jsou o 2 levely výše a žánrově i tématicky jsou mi bez debat blíže, ale na zabití nudného večera je Luca dostačující . Příběh 3/5, Akce 2/5 Humor 3/5 Násilí >Ne, Zábavnost 3/5 Hudba 3/5, Vizuál 4/5, Atmosféra 2/5, Napětí 2/5.  6/10. (19.06.2021)

Příběh, který nijak zvlášť nevyniká nad ostatními milými příběhy o kamarádství, výzvách a jinakosti, který nedosahuje kvalit těch nejlepších Pixarovských děl a je v strašně banální a přímočarý. ALE ono to vlastně vůbec nevadí, protože je neuvěřitelně pohodový, příjemný a hlavně zasazený do báječného prostředí. Určitě po jeho shlédnutí dostanete chuť na těstoviny s pestem, touhu jet se projít po starých kamenných cestách podél sadů a vinic a nahlédnout do pitoreskních měst v Cinque Terre. Mě to osobně chytlo za srdce i pro to, že do podobných končin cestuji ráda a s chutí a evokuje to kromě pohody i krásné vzpomínky. (17.01.2022)

Kdybych zasedl k obrazovce až po úvodním logu, vůbec by mě nenapadlo, že jde o Pixar. Tohle je po stránce příběhu i technického zpracování úplně tuctová disneyovka. Tak doufám, že je to jen nějaká pixarovská bokovka, co šla do kin omylem, a ne nový standard. Samozřejmě je to docela fajn a několika gagům jsem se zasmál, ale iritovala mě přílišná "italskost" celého filmu a spousta italských slov napasovaných do jinak anglických dialogů, asi aby to někomu nepřipadalo málo italské (no dobře, nemám ten jazyk rád). Jestli i tohle získá automaticky Oscara jako skoro každá pixarovka, tak už ty "akademiky" nemůže brát vážně nikdo. (26.06.2021)

Homofobie a transfobie hlavy státu mě překvapuje, když je to jednak pussydent, vyjadřující se jako čurák (tj. jako jeden obsáhne min. dva gendery), jednak bych očekával větší pochopení pro trans osoby u někoho, kdo je ztělesněním transhumanismu, když Miloš Zeman definitivně srostl se svým vozíkem a stal se z něj Mimoš Zelan. Rodiče s dětmi, potažmo kdokoliv preferující proqueer audiovizuální obsahy s postavami bez koprolálie, mohou/může jít do kina na pixarovku LUCA. Sice jako jiné pixarovky pracuje s mnohokrát osvědčeným, až omšelým. Vyprávění je zase organizováno kolem proměňujících se vztahů a cílů dvou ústředních postav, kdy jedna je vůči druhé zpočátku jejím opakem, aby v rámci vývoje skončily jako více si podobné (TOY STORY, HLEDÁ SE NEMO, VZHŮRU DO OBLAK, V HLAVĚ, DUŠE...). Někdy - jako zde - se k tomu přidává další figura sloužící jako katalyzátor vztahů dvou hrdinů (PŘÍŠERKY S. R. O., TOY STORY 4). (S jistou mírou podvratnosti by se dění snímku dalo shrnout jako vyprávění o vztahu dvou mužů, který svým montováním se do něj pokazí žena, tj. že by šlo o takovou dětskou verzi anti/korporátní romance KLUB RVÁČŮ.) Znovu se zužitkovávají žánrová schémata, která jsou nápomocná k cestě postav za poznáním  vlastní identity a nějakému tomu ponaučení, přičemž jako dříve se pracuje s prvky a postupy příznačnými pro sportovní filmy (první a třetí AUTA). A i tentokrát je svět příběhu založen na jasně dané dualitě, akorát tentokrát ten svět příběhu není tak propracován jako dřívější (vzhledem k blízkosti prostředí třeba z pod/mořských HLEDÁ SE NEMO anebo HLEDÁ SE DORY, z městských, vytěžujících atraktivní cizí kulturu, COCO) a způsob jeho prezentování moc nepomáhá uvěřitelnosti změny náhledu/názorů jeho obyvatel v závěru. Pixaru se ale více než dříve daří v LUCA pracovat s kinematografickým odkazem, a tím nemyslím jenom četné narážky až variace kanonických italských děl (viz epilog), ale především vymezení se vůči queerfobnímu odkazu disneyovek. Ty totiž často kódovaly antagonistické postavy jako queer, zatímco zde je to převráceno: antagonistické postavy jsou queerfobní, kladné postavy i kladné vedlejší jsou proqueer. A největší klad - dle některých však kvůli nevyhraněnosti a otevřenosti čtení i největší zápor - je, že ona metafora jinakosti a přepsání Malé mořské víly a dalších umožňuje vykládat film jako příběh o gay/bi postavách, jako příběh o imigrantech vynořujících se na břehu, jako... univerzální příběh o jinakosti a jejím ne/přijímání. A konzervativně založení/é si mohou najít hodnoty jako síla přátelství, důležitost pospolitosti rodiny, sebevzdělávání a vůbec seberozvoje. Za mě tolik, že mi tento nepřiznaný prequel k DEJ MI SVÉ JMÉNO a KRAMPACU nebyl odporný, naopak bych se jal demonstrovat za to, aby takových bylo víc. (28.06.2021)