O vánoční hvězdě
Als ein Stern vom Himmel fiel
The Christmas Star
Réžia:
Karel JanákKamera:
Martin ŠáchaHudba:
Aleš BřezinaHrajú:
Tereza Ramba, Vojtěch Kotek, Leonie Brill, Aňa Geislerová, Ondřej Sokol, Matěj Hádek, Kryštof Hádek, Zlata Adamovská, Martin Huba, Branislav Bystriansky (viac)Obsahy(1)
Hviezdu Svitušku, ktorá tvorí pár s obdivovaným Síriusom, jedného dňa zrazí žiarlivá hviezda Proxima na zem. Svituška spadne do dediny, kde žije učiteľ Václav, ktorý ju nájde a postará sa o ňu. Svituška má len pár dní na to, aby sa dostala späť na oblohu, inak vyhasne. Spolieha sa na Síriusa, že ju príde zachrániť, ale ten kvôli intrigám Proximy neprichádza. Václav sa chodí každý večer pozerať na princeznú, ktorá sa korčuľuje na zamrznutom jazere a do ktorej je tajne zamilovaný. Keď raz ide Svituška s ním a objaví sa princezná, Svituška, ktorá stráca na sile sa zase rozžiari. To spôsobila sila Václavovej čistej lásky k princeznej. Za jej pomoci bude Václav udržovať Svitušku pri živote, kým sa nevráti na oblohu. (RTVS)
(viac)Recenzie (516)
Tereza Ramba je v roli spadlé hvězdičky skvělá, zábavná, milá, pohádková, dějová linka s Vojtou Kotkem je civilní, příjemná, pěkná, konkrétní kostýmy a výjevy inspirované Josefem Ladou i písničky dětí jsou moc pěkné. Výprava ucházející. Sokol v prvním záběru rozesmál i bavil, ovšem jinak na mě scény na nebi působily kostrbatě, slabší než příběh na zemi. Jinak moc postav, nekonečné a překombinované. Chválím, že se pohádka obešla bez ječení a křiku, zuberská Oravská dedina je krásné místo, sníh, selský vánoční stromeček, pěkná hudba, vtipné. Ode mě lepší tři hvězdičky. V záplavě nepodařených pohádek v čele se Slíbenou princeznou a jiných kravin mnohem lepší pohádka. Inspirace byly sebrané z několika jiných pohádek, spadlou hvězdu známe, Sokola s bílými vlasy si taky umíme zařadit. Ale neřeším. Blbé je, že v některých momentech, kdy nastoupila na scénu Aňa, pohádkové kouzlo úplně mizí, což je škoda. Ona ta Chýlková v rolích zlých pohádkových postav bývala sice hororově šílená, ale dneska vidíme, jakými kvalitami disponuje. Korunní princ i Nejlepší přítel se mi líbili víc, tady ale nechybělo mnoho. Ne vždy hvězdný casting zazáří. Každopádně nadprůměrná vánoční pohádka. ()
Klady: slušný vizuál a sem tam povedený vtip. Zápory: Prakticky všechno ostatní. Dej je (i na pohádku) nepravděpodobně napsaný, hloupě polopatický, krajně nepřekvapivý a současně poněkud překombinovaný (nevěřil bych, že to lze). Herci většinou nehrají, jenom tak nivě čučí (snad s výjimkou pro změnu trapně přehrávajícího Ondřeje Sokola). Výsledek je naprosto sterilní a dokonale zapomenutelný. Karel Jandák je vážně špatný režisér a od dob kdy točil Rafťáky či Snowborďáky se navíc zjevně vůbec nic nenaučil... Celkový dojem: 55% ()
Při psaní pohádky O vánoční hvězdě se nechal Janák bezpochyby inspirovat Hvězdným prachem a je pouze dobře, že se nejednalo o čisté obšlehnutí, nýbrž že se tvůrci snažili vytvořit i vlastní "hvězdný vesmír". Zaujalo mě ztvárnění hvězdného světa se všemi rozličnými postavičkami a kulisami, přičemž to vše bylo na naše poměry i dobře technicky zpracované. Co se herců týká, rád bych vyzdvihl civilního Kotka, půvabnou Grill (ani mi nevadilo, že tvůrci nesáhli po české herečce), bratry Hádky a podlou Geislerovou, zatímco Sokol a Ramba mi přišli místy otravní až lehce přehrávající. Scénář byl prošpikovaný "hvězdně-kosmickými narážkami", což se tvůrcům občas povedlo, jindy zase trochu méně. Ve výsledku pohodová a milá pohádka, u které by se našlo několik výtek, ale nijak neurazí a nenásilně pobaví, což je s ohledem na tuzemskou vánoční produkci minulých let velké plus. P.S. Tvůrci by si měli ujasnit, co měří světelné roky. ()
Princezna je moc hezká, učitel sympatický, nebe propracované a dialogy hvězd astronomicky vtipné. Děj je spíš milý než strhující, dobrodružství nečekejte. Ani to nebezpečí v podobě pádu či zavření do vězení nepůsobí hrozivě, o hrdiny se prostě nemůžete bát. Učitel si lásku získá, protože je hodný, nikoliv tím, že by kvůli ní musel podnikat nějaké větší akce. Dobrá výprava, jen ty kostýmy (jak je v českých pohádkách zvykem) vypadají přesně tak, jak jsou - totiž, že je právě ušili. Trochu ošumělosti by jim přidalo na autenticitě. Škoda též Měsíce v podání Martina Huby, který měl spíš jen výplňovou než nosnou roli. SHRNUTÍ: Víc příjemné než zábavné. Nevyvolá smích, ale úsměv jistě. ()
Kouknou se, tvůrci, na Hvězdný prach, jak se dělá pohádka / fantasy podobného stylu - že to chce nějaké větší motivace postav, než jen "Má ji rád, ale jen čumí - Má ji rád až k vlastní smrti - Má rád jen sám sebe - Je zlá, ale vlastně neví proč - Má ho ráda, protože hezky složil jednu písničku". Protože když tohle držíte po neskutečně dlouhou dobu, která u mne subjektivně trvala tři hodiny, tak se vám děj nikam nepohne a je to nuda k po... prostě nuda bez děje. To, co jste odvyprávěli za dvě hodiny (fakt to má jen 92 minut? Nevěřím.), jste měli odehrát za čtvrt hodiny a udělat z toho pořádné tóčo, ne jen naprosto statické hlavní hrdiny a stafáž naprosto netečných postav v pozadí (Hm, aha, přistává Velký vůz, pohoda, není se čemu divit - Hele, holka září, v poho. - Hele, holka září ještě víc, tak jí zatleskáme. - Hele, nějaký divný chlápek s dlouhými bílými vlasy, v poho... atd.). Než se tady Bezejmenný rozhoupe něco udělat, už film pomalu končí, a nakonec vlastně STEJNĚ NIC NEUDĚLÁ! Děti zpívají furt dokolečka jednu a tu samou písničku, až už to všechny musí tahat za uši. Než Měsíci dojde, že by mohl něco udělat sám, uplyne úplně celý film, navíc jako šéf je naprosto pitomý, když nepojme ani nejmenší podezření vůči Proximě. Nic, nic, nic, postavy prostě z panoptika, a vlastně ani ta Proxima nic nepředvede kromě foukání do flašky, dokud jí fet nedojde. A čemu mělo být měsíční stříbro, fakt netuším. Když měli mlhu v očích a dělali, co jim nakážu, na co jim cpát ještě stříbro??? A postava královny - je očarovaná, nebo se tak pitomě chová ze své vůle? Tedy že věří nějaké naprosto neznámé čůze, která jí vpadla na hrad a haní jí její jedinou, vlastní dceru? Že takovou nedala chytit za flígr a vyhodit, ale místo toho ji pozve k večeři? I s tím podivným Kubou, teda očarovaným Vaškem? Mankote! Ještě tak nejvíc se mi líbilo nebe, ale zas - nemělo domyšlená pravidla, co ty hvězdy můžou, a co ne, jak to, že můžou pár dní nesvítit, Siriova domýšlivost přestane být brzy vtipná, trpaslíci jsou blbci až za hrob, a navíc ani to zábradlí do konce filmu taky nikdo neopravil. Co když jim tam Denička zas spadne? Nakonec fakt nerad musím přiznat, že jediným, fakt jediným oživením téhle nezáživné podívané je herecké dřevo Voříškovic Ramba, která se aspoň snaží z té bláznivé a naivní hvězdy vykřesat (byť často násilně a sem tam za hranu) nějaký sympatický humor a bezstarostnost. ()
Sice jsen našel několik náznaků o inspiraci Hvězdným prachem, ale bylo mi to vlastně jedno, protože mě pohádka docela bavila. Tenhle pocit mi vydržel až do závěrečné čtvrtiny, pak už ladil jen Kühnův dětský sbor, zatímco příběh vyhasínal a měnil se v hvězdný prach. V závěru se snímek tvůrcům jaksi rozklížil, vše se překotně uzavíralo a řešilo a veškeré kouzlo bylo pryč. I tak si ale myslím, že nemusím litovat času, který jsem u pohádky strávil, protože nepatřila mezi ty nejhorší. Dokonce musím pochválit Ondřeje Sokola, kterého jinak opravdu nemusím, protože jeho sebestředný Sirius byl dokonalý. 3*- ()
Slyšel jsem, že patří mezi ty povedenější pohádky. Nadšení nesdílím ani trochu. Zajímavý námět, kupodivu dobře zahrané, ale to he vše. Hloupé dialogy, hloupý příběh a hlavně žádný pohádkový dojem. ()
Pro mě jakési nepohádkové sci-fi; s nepřijatelně velkoHubýmy nabubřelými "nadpozemskými" monology. Kostýmová výprava výborná, pěkné softwarové hvězdné městečko, ale žádný humor, který by dokázal na mé tváři vykouzlit alespoň malý vánoční úsměv. Tedy mimo dopadu Terezky roztomilé Vořížkové do dřevěné boudy. Vtipný humor nahrazen ubohým "šaškováním" Siria a ostatně i dalších hvězdných hereckých postav hvězdného nebe. To Hodinářův učeň je jiné scénáristicky propracované kafé. Pro mě velké štědrovečerní zklamání roku 2020. ()
"Proxima pojede Malým Vozem.." ;) Patrně nejslabší Janák.. Nesmírně špatné, jakkoli nedbale ozvláštňující.. ()
V této pohádce krom asi dvou párů nikdo nikoho nemiluje nesobecky, včetně rodičů všech dětí, kolem kterých se Ramba mihne. Jinak ale slušná věc, zejména v první polovině, pak se to opět trochu sesype. ()
Hezký vánočně-pohádkový příběh se zajímavým námětem o lásce mezi lidmi i hvězdami, relativně humorným zpracováním s využitím vtipných narážek na vesmírná tělesa, nádherně vyhraněnými postavami včele s naivním děvčetem a vypočítavou mrchou a též jejich do sebe zahleděným pitomcem, skvěle hrajícími protagonisty zahrnujícími kromě zmíněných i vedlejší úlohy bílého trpaslíka či obou zamilovaných mužských hrdinů, opravdu krásnou výpravou, velmi dobrými triky a moc pěkným zpíváním navozujícím milou sváteční atmosféru. 75 % ()
Po několika letech velmi dobrá štědrovečerní pohádka s prima hvězdným nápadem. Ale jestli to platili Němci, mohli kromě docela pěkný princezny přidat taky něco na efektech. Výborná, správně praštěná a zábavná Tereza Ramba. Nezklamávající Geislerová, lehce nevýrazný Kotek. A Zlata Adamovská by v tomhle outfitu z fleku mohla dělat Marii Terezii. ()
Pohádkový příběh jak má být, padající hvězdy, splněná přání, čistá láska, zářící obloha a ta zasněžená vesnička byla jedním slovem kouzelná.. Chválím neotřelý námět, milý hudební podmaz, pěkné kostýmy a celkově moc hezkou výpravu, herecký ansámbl komplet příjemný, za všechny Kryštof Hádek (Bezejmenný), Martin Huba (Měsíc), Vojtěch Kotek (zamilovaný učitel), no a Terezka Voříšková jako hvězdička Denička naprosto okouzlující, prostě nádherná.. „Křach, ach, bum..“ ()
Tak tohle se nepovedlo. Snaha udělat příběh podobný mé nejoblíbenější pohádce Princ a Večernice. Ale snaha přišla vniveč. ()
Klobouk dolů před Karlem Janákem, že pro každou svou pohádku dokáže vymyslet jinou výtvarnou a dobovou stylizaci, a i tentokrát si vyhrál s ladovskými kulisami i nebeským prostředím. Bohužel postavy a jejich schopnosti jsou představovány tak dlouho, že až po padesáti minutách se s příjezdem Proximy na Zemi teprve začne něco dít. Děj se pak uzavře už 15 minut před koncem a zbytek už je jen takový "dojezd". Je to škoda, protože obsazení je (až na nucené úlitby slovenské a německé koprodukci) sympatické a herci si příležitost účinkovat v pohádce viditelně užívají, především skvělá Tereza Ramba. Předchozí Princezna a půl království se mi ale líbila víc. ()
Shodou okolností jsem letos zhlédl i jiný film s triem Ramba/Kotek/Hádek - Vlastníci. Je vidět, že jim to spolu funguje. Pohádka O vánoční hvězdě neurazí, má však těžkou konkurenci v pohádkách z let minulých a v nich podobných prvcích, ať už to jsou personifikace různých konceptů (Dvanáct měsíčků), z nichž jeden z těchto konceptů skončí náhle mezi lidmi a je tam jako slon v porcelánu (Anděl Páně) a klasické milostné trojúhelníky a neopětovaná láska (to je zřejmě skoro pohádková povinnost, namátkou např. Tři oříšky pro Popelku, Z Pekla štěstí nebo Princezna ze mlejna). Nejlepší na celé pohádce pro mě byly comic relief postavy jako byly (z)Denička nebo Sirius (vzhledem možná Lucius Malfoy, chováním však totální Zapp Brannigan), které jako by vypadly z nějakého z mnou oblíbených sitcomů. Koncept záchrany formou "síla lásky" by zasloužil více rozvedení, ať už co se týče heteronormativity, tak co se týče amatonormativity (klidně i formou pokračování). Všechno ostatní potřeba měnit není - písně byly fajn, prostředí také (sníh na obrazovce lze letos na Štědrý den, v roce 2020, pouze závidět) a herecké výkony slušné, i na předabování Leonie Brill se snadno dalo zvyknout. ()
Princezna za mě opravdu hezká, tak nějak můj typ, a navíc jsem z ní měl opravdu pocit princezny, což se v předchozích letech málokdy stávalo. Ale dabing do českého filmu prostě nepatří - zkrátka hezkých holek, které by mohly hrát princezny, tu máme dost, tak proč Němka, když potom ani neumíme udělat dobře dabing (zvuková a obrazová stopa kolikrát mimo). Dětská naivita, mentální jednoduchost postav je z bůhvíjaké příčiny chápana jako potřebný prvek štědrovečerní pohádky. Tady už mám pocit, že na Kavčích horách prostě někdo študovanej udělal mustr na štědrovečerní pohádku, a přitom ten mustr vůbec nerespektuje samotný žánr pohádky. ()
Koukatelné, ale mělo to končit tak o půl hodiny dříve, když našli hvězd na zemi. Pak by to byl milý vánoční příběh s nápady. Natahovanost neoriginalitou z toho udělala dost velkou nudu. Chvíli od nalezení hvězdy na zemi si totiž osazenstvo před televizí začalo luštit sudoku, blíže prozkoumávat dárky a já přebíral balící papíry a dárkové tašky, které má smysl si nechávat a co vyhodit. Prostě každý nějak smysluplněji (!) využil ten čas u "tradiční pohádky". Možná by bylo lepší tuhle tradici změnit na Štědrý den a večer o tichu - povinné vypnutí televizního i rádiového vysílání. ()
Nakonec slušná milá pohádka s parádním hereckým obsazením (né, že by některý z herců herecky exceloval, je to dost pasivní - nejlíp hraje asi Voříš..Ramba, na kterou se navíc krásně kouká a její postava má největší šmrnc, pohádkovost a je zábavná). Německá princezna, u které mě její lipsync přímo sral (Marika Šopovská má sice krásnej hlas, ale slyšet něco co absolutně neodpovídá pohybu rtů mi u české pohádky vážně pilo krev, zvlášť když těch detailních záběrů bylo až až). Chápu, že asi přitekla nějaká Eura a nějaká postava to teda odnést musela, ale že zrovna hezkou princeznu budeme hledat v Reichu a né u nás, to by mě nenapadlo. Tyhle eurodotace na druhou stranu zasponzorovaly obsazení Lucia Malfoye, který byl sice hrozně prkenný, ale dostat do české pohádky čistokrevného kouzelníka je úspěch a já si proto nemohu stěžovat. Nejvíce kvituji, že jde o vážně příjemnou pohádku. Není sice nijak extra originální nebo zvlášť vtipná (byť má ty a ty momenty), ale po delší době jsem si nechtěl vyškrábat oči a kupodivu jsem ani neohluchl, prostě vůbec neurazila! Takže vzhledem k novějším českým pohádkovým počinům posun k lepšímu. Navíc krásné kostýmy a okolí, které mi připomínají Josefa Ladu, se opravdu povedly a jsou milým plusem. Silný nadprůměr, který se sice asi nestane klasikou, ale hravě strčí do kapsy BraTři a podobné "pohádky nové generace". ()
Čím si chorobně sebestředný, jenom a pouze sebou samým zaujatý Sírius získal přízeň hned dvou dam, film nevysvětluje. Když jedna z jeho obdivovatelek v závěru řekne, že "vlastně vůbec nevím, co jsem na vás viděla", vyjadřuje tímto pojmenováním jedné z četných logických děr ve scénáři nejen svůj, ale též divákův údiv. Nová pohádka neobyčejně produktivního režiséra Karla Janáka začíná jako variace na příběhy, v nichž pohádkové bytosti proniknou do světa smrtelníků. Pouze tentokrát nejde o čerta nebo anděla jako v televizních stálicích S čerty nejsou žerty, potažmo Anděl páně, nýbrž o hvězdu. Její dezorientace ale poslouží jen k několika úsměvným situacím, dál se s ní nepracuje. Slibný střet světa založeného na vědecky podložených faktech se světem magie snímek dál nerozvíjí. Podobně nevyužité zůstávají zlehka načrtnuté postavy. Jejich postoje, city a míra vyzrálosti se skokově mění dle potřeb vyprávění. Jako kdyby neměly žádnou stálou substanci, garantující určitou konzistenci v jejich jednání. Naivní a rozpustilá Denička, jež si nejlépe rozumí se školáky a snaží se probudit Vaškovy city dětsky prostou kresbou princezny, v závěru zničehonic prozře a náhle se chová "dospěle". Princezna pak postrádá jakékoliv osobnostní rysy. Amálka v podání německé herečky Leonie Brillové vzdoruje pouze své matce. Jinak se vřele usmívá, případně, ocitne-li se v jejím zorném poli Vašek, zamilovaně kouká. Vyjma bruslení na ledě, které pro ni ale končí nedobře, posedává či postává a trpně čeká, co se přihodí. Její nepřirozenou strnulost podtrhuje český dabing. Zřejmě je troufalé chtít po každé pohádkové hrdince, aby byla stejně akční a dobře prokreslená jako Vorlíčkova Popelka. Pasivita a nevýraznost Amálky, která ve filmu slouží výlučně k tomu, aby splnila přání protagonisty, je však i na české poměry unikátní. Do Vaška se Amálka bezhlavě zamiluje prakticky hned poté, co jej spatří. Přestože by láska měla být tím nejdůležitějším, zač má v pohádkovém univerzu smysl bojovat, zdá se neobyčejně lehce dostupná. Stačí si kvůli ní často pročesávat vlasy, případně někoho vytáhnout z ledové vody a poskytnout mu azyl. Hrdinové a hrdinky filmu se nemusí příliš snažit, aby dosáhli svých cílů. Vždy se v pravou chvíli odněkud vyloupne řešení a mnohdy ani nevyplývá z ničeho, co jsme již viděli nebo slyšeli. Někdo dá naráz najevo, že někoho miluje, další k vlastnímu překvapení zjistí, že disponuje nadpřirozenými schopnostmi, případně je v nouzi do akce povolána dosud nedůležitá postava. Scénář Karla Janáka a Michala Čunderleho poněkud neústrojně vrší nápady, které někdy potěší obrazovým či jazykovým důvtipem, často ale jen vyplňují prostor mezi úvodem a závěrem. Poměrně rychle se vyčerpá například neustále omílaný vtip se Síriovou marnivostí. Mnoho bezobsažných, pro účely zápletky postradatelných scén s drobnými vtípky a jazykovými hříčkami především dává prostor hercům. Většina je sama o sobě výtečná a dokážou dodat jiskru i replikám typu "mýlit se je hvězdné". Každý si roli současně uzpůsobil svému naturelu, až působí, jako by hráli v různých filmech. Civilnější Vojtěch Kotek byl vhodně vybrán do role skromného kantora, vedle rozjásané Terezy Ramby ale působí bezvýrazně. Výstupy Ondřeje Sokola by lépe vynikly v krátkých televizních skečích a okázalé dramatické herectví Martina Huby v roli Měsíce podobně jako hudba Aleše Březiny slibuje hollywoodsky ohromující podívanou, kterou film nikdy nenabídne. Hudba zní naplno skoro nepřetržitě, během zlomových momentů i všedních chvilek se nás urputně snaží přesvědčit o důležitosti jednotlivých událostí. Daří se jí to o chlup lépe než scénáři. Ten kvůli repetitivnosti a slabému spádu vyprávění nedokáže vtáhnout ani probudit vážnější zájem o postavy a jejich cestu za štěstím. Malebné jsou záběry z Vaškovy vesnice, připomínající zimní a vánoční kresby Josefa Lady. K "ladovské" venkovské idyle odkazují barvy, kostýmy i rozmístění postav v pečlivě komponovaných záběrech. Hvězdné nebe, k jehož podobě přispělo renomované trikové studio UPP, kontrastně k těmto tradičním staročeským výjevům asociuje moderní fantasy a komiksové filmy. Podobně i pár trikových záběrů, kompenzujících minimum akce. Ústřední zápornou postavu, kterou si rozkošnicky vychutnává Anna Geislerová, lze rozpoznat snadno. S protagonistou či protagonistkou je to však těžší. S nikým neprocházíme celým příběhem a nikdo není po celý film natolik aktivní, aby mělo jeho konání rozhodující vliv na to, zda dobro nakonec zvítězí nad zlem. V první půlce příběhu, kdy má dění vskutku pohádkově hladký, nedramatický průběh, Vašek nevykoná takřka nic hrdinského. V té druhé je víceméně zbaven možnosti konat a odsunut stranou. Celou dobu se nemusí s nikým a ničím vypořádat, tudíž ani neprochází žádným vývojem. Od začátku do konce je stejně jednotvárně dokonalý. Mnoho nezmůže ani Denička, závislá na lásce mužů a v rozhodujících okamžicích odkázaná na pomoc vedlejších postav. Byť si v závěru jako jediná uvědomí něco, co nevěděla od začátku, její proměna z komické figurky v citlivou a zranitelnou bytost není dostatečně opodstatněná, a tedy ani příliš přesvědčivá. Někomu možná bude sympatické, že Vánoční hvězda nemoralizuje a nepředkládá stůj co stůj nějaké ponaučení. Na druhou stranu není moc výchovné, když film pro děti v zásadě tvrdí, že v životě není potřeba se příliš snažit, překonávat náročnější překážky a o něco se zasloužit. Zjevně se stačí správně zamilovat nebo počkat, až nám někdo pomůže. Nabízí se spatřovat v tomto poselství paralely se stávající společenskou rezignací, kdy se lidem po devíti měsících pandemie nového typu koronaviru už nechce bojovat se silami, na něž nestačí. Cesta ke šťastnému konci je ale ve Vánoční hvězdě - navzdory existenci zázraků - klopotná. Film díky vyšším produkčním hodnotám a hvězdnému obsazení perfektně poslouží coby hezká audiovizuální kulisa při rozbalování dárků a dojídání kapra. Vzhledem k úrovni českých televizních pohádek to není málo, leč pořád je to o dost míň, než co by všichni zapojení umělci při svém nadání mohli předvést s lepším příběhem. () (menej) (viac)