Den cvoka

Nářez. Dostalo mě to! Chvíli si říkáte "bože, to je hroznej týpek", abyste si za malou chvíli řekli na oplátku "vždyť já jsem vlastně docela jako on!" :o) Samozřejmě detaily, příhody, reakce, návyky, zlozvyky i okolnosti mohou být v životě každého z nás jiné, u Adaśe coby hlavní postavy se již také jedná o jistý stupeň psychické poruchy, resp. vykreslení jeho povahy a života může být rovněž v rámci žánru komedie či satiry záměrně zveličeno do působivě komických i hořkých extrémů. Nicméně podstatu vnitřní zkušenosti cítím zčásti podobnou, až jsem měl párkrát pocit, že se dívám na Adaśe málem jako své karikaturní zrcadlo sebe samého, ne-li na zrcadlo současnosti, tak třeba i varovné zrcadlo potenciální budoucnosti! Film pokračoval natolik úderně, že když jsme se zašli s Adaśem do bodu vzájemného míjení, spolehlivě to „zachránil“ příchod jeho syna v období problematické puberty, v němž jsem zároveň mohl do třetice spatřit i karikaturní zrcadlo své minulosti. Nebo jindy film nabídl univerzální příhody z cestování vlakem. Takový humorně i nepříjemně odpozorovaný život ve filmu, kde se neuvěřitelným způsobem snoubí humor s depresí i pocit každodenní reality s bizarností, a po němž bez zachování si nadhledu můžete klidně skončit i způsobem, jaký popisuje Adam Bernau. :o) Herecké ztvárnění hlavní postavy Markem Kondratem i s komickou nadsázkou za hranicí běžné komformity bylo famózní. Když došlo na výjevy na pláži a přišla tam ve dvojici dívka mluvící infantilně nesmyslnými pazvuky, říkal jsem si, že už tvůrci přehání a odklání se od reality, ale s brzkým zvratem mi došlo, jaký smysl tyto scény měly a už jsem byl zpět doma, aniž bych musel Koterského filmu odebírat hvězdičku. [90%] (05.12.2023)

Zajímavý pohled do nitra zajatce svých obsesí, s kterým jsem se mohla ztotožnit jen na úrovni zkušebních pokusů, týkajících se zamčených dveří, ale o tom to vlastně ani není (i když rovněž pochybuji, že by se bavili postižení, co mají denně na starosti podobný rozsah kompulzivních úkonů), takže pro jedny ne až tak dramatické a pro druhé ne až tak zábavné - zbývá třetí skupina, ta, která s gustem pronesenou, jadrnou nadávku v každé druhé větě s vděkem přijímá jako dokreslovací náhražku vtipných situací i konverzačních obratů, žel, mně je to na čtyři hvězdy kurwa málo. (30.06.2013)

Muž bez smyslu života ztracen ve spleti betonových staveb a jejich velkých nevýhodách. Tehdy i u nás vyrostla velká sídliště jejichž výhodou je, že žijete odděleně na jednom místě třeba i sami v jednom bytě, jenže jste nuceni sdílet nejen rituály ale i zlozvyky s jinými nesnesitelnými lidmi, kteří jakoby pořád přicházeli na další a další způsoby jak vás přivést na psychinu.Taky žiju v takovém dalším paneláku...celej život "sdílím" život s jinými i když si to nepřeji. Tento muž si ale našel rituály, které jeho samotného dovedly k nepříčetnosti - počítání u základních potřeb, triviální kontrola vypnutých spotřebičů a přívodů plynu či vody - přitom srážka se schránkou na dopisy, snaha vštěpit mladé generaci něco inteligentního do těch tupých mozků, návštěva staré senilní matky či svého syna. Velice mě pobavila ta snůžka nadávek a připomínala mi sebe samu hlavně při chvílích na pláži kdy ve svých představách mlátí ženské klackem po palici a ječí u toho nebo roztrhlý pytlík plný cerálií na podlaze...Moc se mi líbil konec filmu a dovolím si vložit sem tuto dlouhou citaci: Příteli můj na této dlouhé cestě./Vybudoval sis tuhle temnou hromadu rituálů./Vedeš život termita, chráněný od slunečního svitu./ A i když tě každý den přivádějí na pokraj šílenství, tyto rituály jsou tvým štítem, tvou ochranou proti větru, přílivu, hvězdám i citům.../ Hodně sil tě stojí, abys nezapomněl na své lidství./Hlína z níž jsi byl vytvořen vyschla a ztvrdla./Nikdy už se v tobě neprobudí astronom, hudebník, altruista, básník nebo člověk, který v tobě třeba kdysi dlel. (25.10.2012)

Další flák, kdy černý humor střídá sentiment? A je to tu znova. Jestli nemusíš hořké komedie, máš averzi vůči polštině a hlavně pokud tě pohoršují vulgarizmy, úplně jsi minul. Starý morous, okolním světem terorizován a jeho „1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, kurwa, ja pierdolę!“ nemusí ani tak někomu něco říct. Ale při snížení výkonu vlastního mozku je to v klidu. U doktora dobré, ve vlaku lepší, reklamy super, Adamův syn naprosto bezkonkurenční. Jeho part jsem si musel pustit hned několikrát. (15.02.2012)

„Nikto a nič už na mňa nečaká. Nevidím žiadnu budúcnosť.“ Nadmieru výstižný, kritický obraz dnešnej modernej doby, kedy sú ľudia väzňami svojich stereotypov, len tak rezignovane prežívajú zo dňa na deň a všetky sny a nádeje, ktoré kedysi mali sa odrazu rozplynú. Hlavná postava je zatrpknutý muž v strednom veku, ktorého jediným zmyslom života sa stali tieto nezmyselné rituály. Prenasledujú ho len tie najotravnejšie spoločenské javy, ktoré nenávidí. Snaží sa pred nimi utekať, chytá sa slamky pri spomienkach na niečo, čo by to všetko mohlo zmeniť. Beznádej a depresia. Deň cvoka to všetko servíruje so značnou dávkou nadnesenosti, niektoré situácie sú dohnané až do absurdnosti a dávajú nám možnosť sa aj zasmiať. A pritom je to vlastne také smutné. (12.06.2013)