Le Juge et l'assassin
Réžia:
Bertrand TavernierKamera:
Pierre-William GlennHudba:
Philippe SardeHrajú:
Philippe Noiret, Michel Galabru, Isabelle Huppert, Jean-Claude Brialy, Yves Robert, Gérard Jugnot, Christine Pascal, Jean-Roger Caussimon (viac)Obsahy(2)
Ambiciózní venkovský soudce pátrá na sklonku 19. století po sériovém vrahovi mladých žen. V jeho hledáčku se ocitne psychicky nemocný tulák, který má vojenskou minulost... Vysloužilý voják Joseph Bouvier požádá krásnou Louisu o ruku. Ta ho však odmítne. Nešťastný Bouvier vidí jediné řešení z této situace, zastřelí Louisu a poté i sebe. Vražda a sebevražda mu však nevyjde, Louise i on přežije. Z vojenské nemocnice odjíždí Bouvier do sanatoria pro duševně choré, neboť se z něho stal anarchista a stoupenec socialismu, jeho myšlení je nelogické a často se odvolává na Boží vůli nebo chorou mysl. Když je propuštěn i z tohoto zařízení, toulá se po Francii. Jako vysloužilý voják vždy někde dostane polévku a trochu jídla. Při svých cestách Bouvier nezapomíná stále psát dopisy Louise. Zároveň se však pomatený Bouvier dopouští brutálního vraždění na mladých dívkách a chlapcích. Sérii těchto vražd začíná vyšetřovat soudce Rousseau, který věří, že tento případ objasní. Rád by si totiž na případu Bouviera kariérně polepšil. Když je Bouvier při svém posledním přepadení zadržen místními občany, je předán soudci Rousseauovi. Ten si je zcela jist, že Bouvier je onen brutální vrah. Bohužel mu však chybí důkazy, aby ho mohl obvinit ze všech vražd. Rousseau začne pomalu hrát s Bouvierem psychologickou hru, při které se mu Bouvier nejenže přizná, sdělí mu detaily všech případů, ale dokonce se i ochotně nechává fotografovat do novin. Rousseau musí postupovat velmi opatrně, je si vědom, že pokud by byl Bouvier odborníky uznán za blázna, nemůže být za své činy trestně stíhán... (TV Prima)
(viac)Recenzie (50)
Netradiční detektivka - a o to lépe, o to lepší. Nevyhnutelný střet dvou zřetelně sado-masochisticky vyšinutých jedinců z opačných polokoulí zákona je dotykovým bodem, od něhož se vše ostatní rozplývá do pozadí (včetně problematického sociálního kontextu). Nejen Galabru, ale i Noiret (nezapomeňme na ředitele Taverniera), hrají svůj duel více než přesvědčivě. Na zdánlivě lehkou otázku, kdo z obou je opravdovější a upřímnější, odpovídá v závěru zkušený advokát Villedieu (Jean-Claude Brialy - nejlepší z vedlejších rolí) ()
Výkony Noireta a Galabru byly vynikající, příběh i kontext doby zajímavé, ale na mě to bylo příliš zpolitizované. Klidně to mohlo být kratší. Jedna má kamarádka tvrdí, že francouzské filmy jsou často až příliš ukecané. A má pravdu, v tomto případě to zrovna platí a není to první ani poslední francouzský film. Těch předčítaných dopisů vraha tam bylo až moc. A ten revoluční závěr!? Stále přeci umírají tisíce vykořisťovaných dětí, tak se vlastně, psychopati, nic nestalo, a můžete si klidně vraždit dál?! ()
Vzdy som vedel, ze Michel Galabru /cetnicka seria, Klec Blaznu/ bol v podstate strasidelny herec,a tu to aj plne dokazal. Dalej si myslim, ze sa ho tak trochu bal aj samotny Philip Cernyet /Prohnili, Velka Zranice/. Kazdopadne suhlasim so sudom, ze Hodinar od sv. pavla nebol len obycajny zachvat genialnej tvorivosti a ze reziser Tavernier bol talent. Fakt ako sledovat Galabrua bol masaker, sam som mal z neho coraz vacsiu hrozu ... a to jeho dominantnymi filmami su komedie. Galabru znazornil znameho francuzskeho masoveho vraha Josefa Vachera, ktory na konci 19. storocia zabil vo Francii 10 ludi. Co sa tyka zaverecnej sceny, ze "udajne nema logiku" - tak to je mne u prdele, cely film mal genialne tempo, perfektne dialogy /tak kvalitne rozhovory som uz dlho vo filme nepocul/ - Galabru je definitivne moj oblubeny herec, ale do topky ho uz nedam, ta je plna : 100 % ()
Můj milovaný Michel Galabru se tady vytáhl až do nebe! A Philippe Noiret mu byl důstojným parťákem....Vynikající film! ()
Dvouhvězdičkový woody má v jedné věci neskutečnou pravdu. Ten závěr byl opravdu divnou tečkou za celým psychologickým dílem místy až psychopatickým. Psychopatickým především kvůli Michelu Galabru, který tu zahrál jednu z jeho nejlepších rolí. Tak promakanou postavu jako byl vrah Bouvier se vidí v málokterém filmu a když je tak precizně zahraný od herce, jež hraje převážně komické role, je to opravdu výtečná podívaná. Noiret tu zahrál svůj standart, za který by byl leckdo vděčen, avšak Galabru ho v tomto snímku zcela zastínil. ()
Viděl jsem dost filmů kde hrál Galabru, asi jako málem každý z nás. Ale to co tady předvádí to je šok pro mě. Je to absolutní vrchol herectví. Je natolik dobrý, že zbytek je vedlejší. ()
Kdo krví politý, je jí zajatý, je jí opitý. ()
Než se dostanu k čemukoliv dalšímu, musím poznamenat jednu jedinou věc: film rozhodně není na čistých 5 hvězd, občas je to trochu natahované a ten pocit se dostaví snad u každého, ale má tolik kladů, že jsem prostě neměl to srdce dát mu méně (přesněji 4 hvězdy). Tím největším kladem je tady rozhodně Michel Galabru - znám ho hlavně z komedií a komik je to parádní, ale nikdy by mě nenapadlo, že dokáže zahrát takhle vážnou roli. Jeho vyšinutý bývalý voják, postava inspirovaná jedním z nejslavnějších evropských sériových vrahů, Josephem Vacher, je zahrán naprosto precizně, přímo geniálně a je to rozhodně mnohem vděčnější role než třeba Gerber (nikdy jsem nevěřil, že to řeknu a asi si za to budu muset nafackovat, ale je to prostě tak). Jeho výkon se skutečně nedá popsat, to se musí vidět, protože je to skutečně výjimečné... Ale pryč od Michela. Philippe Noiret byl také vynikající, ale i když má tu důležitější úlohu (nezdá se to, ale je to tak) stejně je ve stínu. Film má výbornou atmosféru, velmi slušné písničky (hlavně ta o Bouvierovi a pak ta závěrečná). Scénář je také parádní, ale jak jsem to psal, někdy je ta délka přepálená, ale je tam tolik fantastických výkonů, že za to není třeba film hanit. Musím pochválit také tradičně velmi povedený dabing ČT, a to jak Miroslava Donutila, tak hlavně parádního Oldřicha Vlacha. Už asi nemám co dodat, prostě vynikající drama, které zemi a dobu svého původu rozhodně nezapře, takhle to má vypadat. Rozhodně musíte vidět. 100%. ()
Společenské drama z Francie konce 19. století. Francie poražené, Francie ponížené, Francie polarizované a Francie odhodlané. Země se pořád ještě vzpamatovává z hořké porážky uštědřené Pruským vojskem, společností to vře a šíří se myšlenky socialismu, který se zdá být univerzální odpovědí na všechny otázky. Armáda a církev jsou jedny z mála sil které se ještě těší všeobecnému respektu, ovšem i ony začínají být nahlodávány probíhající Dreyfusovou aférou. V této době otřásla veřejností série brutálních vražd mladých dívek a chlapců, za jejichž pachatele byl později označen pološílený tulák Bouvier. Této role se ujal Michel Galabru a svým umem mě doslova šokoval. Výkon s jakým ztvárnil rozpolcenou osobnost vyšinutého vraha, přesvědčeného anarchisty a antiklerikála, a přitom hluboce věřícího člověka je úchvatný. Proti němu se postavil soudce Rousseau v podání vždy skvělého Philippa Noireta, a spolu rozehráli partii která nutně musí vést k ukončení života jednoho, nebo zničení kariéry druhého. Na filmu je sympatické že je přísně popisný a nesklouzl k hodnocení událostí optikou moderní doby. Závěrečné titulky tento postoj sice trochu nabouraly, ale i tak režisér a scénárista v jedné osobě nechává výklad na divákovi a nepodsouvá mu své názory. ()
Neříkám, že to Galabru nezahrál výborně, ale i tak to není role zrovna pro něj. Tavernier měl film trochu víc prostříhat, protože je zbytečně dlouhý a místy velice nudný. ()
Velice francouzský snímek.¬ Život a skutky skutečné osoby Josepha Vachera alias Bouviera posloužily francouzskému režisérovi a scénáristovi Bertrandovi Tavernierovi jako pouhé pozadí pro společenskou kritickou studii nejen konce 19. století, ale s přesahem i do naší doby, neboť nadnesené jevy přežívají až do současnosti, byť v pozměněné podobě.¬ Snímek rozhodně není politickou agitkou ať lacinou nebo drahou. Ovšem, může se tak jeviti těm, které strašidlo komunismu případně pouhé levicovosti tlačí v mozku jako zhoubný nádor nejinak než jako kulka v hlavě sériového vraha Vachera, jehož rozhled a schopnost kritické úvahy byly mizivé. My, kteří jsme si podobný nádor vyléčili pitím léčivého thé z jistého druhu bodláku, ovšem víme, v čem spočívá skutečná slabost snímku: mírná rozvleklost brzdící drama (tady by se Tavernier mohl poučiti od minnesotských bří Coenů; ale je to Francouz) a konstrukce příliš podepíraná ryze citovými vložkami často písňové povahy, která ubírá páru dramatu neméně (inu, Francouz). Na druhou stranu, kdyby byl snímek natočený jinak, nebyl by tak francouzský, což by byla jistě škoda a k lítosti všech nás (kritických) milovníků francouzské kultury a historie.¬ V kostce dá se říci jedno: snímek to je mimořádný, způsobem zpracování látky i herectvím zvláště Michela Galabru zastiňujícího i výborného herce Philippe Noireta či ještě mladičkou budoucí hvězdu francouzského filmu Isabelle Huppertovou. Když se hraje Internacionála, někteří vstanou a jiní zůstanou sedět; já patřím mezi ty, kteří vstanou a smeknou svůj klobouk. To pro ty mrtvé na barikádách a ulicích všech dob a všech režimů, kteří tam zemřeli v možná bláhové víře i za nás. ()
Bizarní kabaret s poctivými pokusy o přesah (IMHO). ()
Hodnotit tento film na základě hereckých výkonů, tak neváhám a jdu do plného počtu, jelikož to, co v tomto filmu předvedl Michel Galabru, se u herce převážně komediálních rolí jen tak nevidí. Bohužel to by si z celkem napínavého psychologického dramatu nesměl režisér Bertrand Tavernier udělat svoji osobní komunistickou bojůvku, kterou korunoval závěrečnou scénou, čímž to celé srazil na úroveň politického filmu let padesátých kdesi z Východního bloku. Moje hodnocení 60%. ()
Přestože ve mně závěr vyvolal rozporuplné pocity, 4* si film rozhodně zaslouží. I já musím vyzdvihnout výkon Michela Galabru, který se zde objevil ve zcela atypické roli. Ostatní herecké výkony dobré, leč Michelem těžce zastíněné. Na první pohled se zdá, že se jedná o typickou kriminálku a že se v případu šíleného vraha, o kterého se takřka celé 2 hodiny příběh opírá, stane něco zásadního a nečekaného, o čemž budete celý zbytek dne přemýšlet. Nikoliv, Soudce a vrah není úplně typickým snímkem, což dokázal také svým závěrem, který vás nejspíš donutí k zamyšlení. Nebudete však přemýšlet, jak to tedy bylo... Ani co tím chtěl básník říci, ale to, jestli tím chtěl básník něco říci... Jestliže se jedná o dílo čistě popisné, nemám větších výhrad. Jestliže však autor předhazuje myšlenku, objevující se v samotném závěru i v textové podobě, film pro mne ztratil, neboť má role soudce nerozděluje činy na zlé a zlejší, nýbrž pouze a jenom na zlé a dobré. Byl bych tedy rád, kdyby film popisnými slovy hovořil o roztrhané Francii 19. století, o 2 rozdílných příbězích, které spojuje jen jisté období a občanská nesourodost a závěr byl jen prachobyčejným shrnutím toho všeho. Srovnání, které se v samotném závěru dozajista nabízí, je mi totiž odporné - ať už by se jednalo o cokoliv... ()
Měl by se posuzovat zločin podle politické situace a duševního rozpoložení násilníka? To druhé by měla být rozumná polehčující okolnost... Nezvyklý pohled na výrazné osobnosti, dva muže na opačných stranách společenského žebříčku a zákona. Podivná konfrontace dvou citově strádajících lidí, jejichž povahy jsou si tak podobné. Michel Galabru zahrál svého vyšinutého vraha takovým způsobem, že bych se ho bál ve dne potkat. V noci by nastal panický útěk... Konečné vyznění filmu je pro mě nepochopitelné, příměr vraždy tuctu dětí a tisíců zabitých kapitalisty vyznívá jako socialistický manifest bez vědomí souvislostí. ()
Velmi silné !! Buržousti jdou do prdele !! :-D ()
Michel Galabru v dost netypicke roli vraha, ktery zabil 12 deti. Film klade i duraz na socilani tematiku. Malo znamy film, ktery ale stoji za videni. ()
Kdyby kvůli ničemu jinému, tak pro herecký koncert, který předvádí famózní Michel Galabru stojí tento film vidět. Film dost dobrý, jenom ten konec, proč musí Francouzi do všeho cpát ty svoje revoluce. ()
"MY všichni jsme vrazi, přinejmenším potencionální. Ale onu potřebu vraždit usměrňujeme legálními prostředky. Průmyslem, obchodem s koloniemi, válkami, antisemitismem..." Exhibice Michela Galabru v této dobové kriminálce na podkladě skutečných událostí. "Jsem anarchista boží!" ()
Film, pri ktorom potrebujete mať trochu povedomie o masovom vrahovi zo sklonku 19. storočia a taktiež historické súvislosti vo vtedajšom Francúzsku (porážka Pruskom v 1871, rastúce socialistické hnutie, Dreyfusova aféra). Ak to nemáte, film bude ťažšie stráviteľný, lebo narácia je plná náznakov a nedopovedaného. Pátranie po vrahovi je tu dané do ústrania, príbeh sa sústredí na boj o vplyv medzi pomäteným vrahom a ambicióznym sudcom, ktorý si na tomto prípade chce budovať kariéru. A tak je samotný názov filmu príznačnejší ako názov knihy podľa ktorej je sfilmovaný. Je sudca prakticky na konci príbehu vrahom, alebo vrah sudcom vo svojom otrasnom konaní? Film kladie skôr otázky a treba ho sledovať veľmi pozorne. Úsmevne sa vysporiada s dolapením vraha, ktorého reálne na políciu dovliekli muž so synom keď napadol matku resp. manželku. Tavernier po krátkej naháňačke týchto mužov neváha premostiť scénou akéhosi spevu Bouviera na kopci za mohutného vetra, pričom istý chlapík naň neustále mieri zbraňou. Zbytočne režisér do stopáže doplnil scénu ohľadom Bouvierovej dcéry a jej prvého svätého prijímania, to by som kvôli tempu kľudne vypustil. V rozpakoch som aj z postavy Rózy, kde na začiatku sa dá akceptovať, že je akoby bútľavou vŕbou sudcu, ktorý žije v pokročilom veku stále so svojou matkou, no potom na dlhý čas zmizne z príbehu. V poslednej tretine či v závere to už hrá, avšak vyhodnocujem to ako chladné či vypočítavé narábanie s touto postavou. Naopak zaujímavo sa rejža vysporiadal s postavou prokurátora Villedieua, ktorý je v snímke akýmsi svedomím karíérneho sudcu... jeho smrť zostáva v závere záhadnou - bola to samovražda či vražda jeho sluhu? Film ťahajú obe hlavné postavy v podaní Noireta či Galabrua, ich výkony znesú najprísnejšie kritériá. ()