Pulp Fiction: Historky z podsvetia

(Quentinova) Legenda o slavném návratu (Travolta) dokázala husarský kousek, neboť spolu s Boormanovým Deliverance dokázala propašovat pod oči filmových akademiků anální znásilnění.. Celou dobu máte správný pocit, že už jste to všechno někde viděli, přesto tu skládačku pokleslého žánru spolknete i s navijákem z Big Kahuna Burgeru. Přiznejte se, kdo napoprvé odhalil představitele Buddy Holly číšníka? (29.08.2008)

Co říci a neopakovat se? To je dost těžké. Film Pulp Fiction totiž v polovině 90.let dolova převrátil celý Hollywood naruby a snad celé filmové diváctvo strnulo v úžasu. A u takových filmů je pak opravdu těžké je pochválit a být stále ještě originální. Co s tím? Nic. Prostě se budu opakovat! Pulp Fiction je jedinečným způsobem originální a nezaměnitelný film. Jeho dějové uspořádání by stálo za hlubší rozbor, ale já napíšu jen BRAVURNÍ. I scénář by se mohl (ba přímo měl) proklepat ze všech stran, ale já napíšu jen GENIÁLNÍ. Herci? Willis, Travolta i Jackson už měli pár (možná i více :)) ) rolí, v nichž se divákům vetknuli hluboko do povědomí. Ale tímhle filmem se stali NEZAPOMENUTELNÝMI. No a co samotný rejža, ulítlý Quentin Tarantino? Před Pulp Fiction "jen" Gauneři a scénář k Pravdivé romanci, což jsou skvělé filmy, ale přesto jej ani po nich snad nikdo neznal. Po Pulp Fiction vám ale odpoví skoro každé malé dítě: "Jó, Quentin? To je ten bývalý maniak z videopůjčovny, že? Ten co točí tak skvělé a ulítlé filmy, že? Jen škoda, že jich netočí víc." Prostě dneska jej znají už snad i kanibalové v džungli někde na Nové Guineji. No nic, nebudu už to prodlužovat - Pulp Fiction je LEGENDA!! (09.06.2003)

„Cesta spravedlivého ze všech stran lemována jest nespravedlností, sobectvím a tyranií lidské zloby. Požehnán buď ten, kdo ve jménu lásky a dobré vůle vyvede slabé z údolí temnoty, neboť ten jest skutečným pastýřem a spasitelem zbloudilých dětí. A já srazím k zemi mocným trestem a divokým hněvem všechny, kdo se pokusí otrávit a zničit mé bratry. A když uvalím svou mstu na Tebe, seznáš, že jméno mé je Bůh.“ - Chci se tě na něco zeptat. Když jsi ke mně vjížděl, všim sis cedule s nápisem „Sklad mrtvejch negrů“? - Ne, nevšim. - A víš proč? - Proč? - Protože tam žádná není! Protože se neživím skladováním mrtvejch negrů, tak proto! .... - Řekni mi jak Marsellus Wallace vypadá? - Cože? - Z jaký jsi země? - Cože? - Vo zemi "Cože" jsem nikdy neslyšel. Mluví se v "Cože" anglicky? - Co .. Cože? - Anglicky, parchante! Mluvíš anglicky? - Ano - Takže rozumíš, co řikám? - Ano - Řekni mi, jak Marsellus Wallace vypadá! - Cože? Já ... - Řekni ještě jednou "cože"! - Řekni ještě jednou "cože"! Varuju tě, já tě varuju, ty parchante!! - Řekneš to svý "cože" ještě jednou...!!! - On ... je černej - Pokračuj! - Je ... je plešatej ... - Vypadá jako děvka? - Cože? - Jestli vypadá ... jako ... děvka? - Nééé! - Tak proč jsi ho chtěl vojet jako děvku?! - Nechtěl. - Ale chtěl. Ale ano, chtěl, Brette! - Chtěl jsi ho vojet - Né, né - Ale pan Marsellus Wallace nemá rád, když ho vojíždí někdo jinej, než paní Wallacová. (26.08.2006)

Drsná gangsterská komédia "Pulp Fiction: Historky z podsvetia" z roku 1994 sa stala dnes už kultovým dielom. Obsahuje štyri nezávislé dejové línie, ktoré nie sú chronologicky usporiadané, a až na konci filmu sa odhalí súvis mezi nimi. Geniálna kreatívna myšlienka, ktorú sa snažilo od vtedy okopírovať, s väčším či menším úspechom, viacero tvorcov. "Pulp Fiction" však o svoj post filomovej legendy určite tak skoro nepríde. Okrem progresívneho, originálneho filmového postupu je tento snímok aj prehliadkov dokonalých hereckých výkonov. Je obdivuhodné, čo dokáže režisér Quentin Tarantino vydolovať z hercov, s ktorými sa rozhodne spolupracovať. ***** (23.01.2008)

„Zmizíš z tohodle města. Hned teď. A když zmizíš, budeš zmizelej, nebo tě zmizím já. V L.A. jsi prostě skončil. Bereš?“ Ostatně, kdo by odporoval někomu, jako je pan Wallace, že…V rámci restartu Tarantinovy tvorby muselo samozřejmě dojít i na Pulp Fiction. Když jsem ho viděl poprvé (před cca 11 lety), nadšení u mě zrovna nepřevládalo, a vlastně to dost negativně poznamenalo můj vztah k Tarantinovi. Napodruhé už to bylo o mnoho lepší. Především jsem se o dost víc bavil a nacházel zalíbení jak v dialozích, tak hlavně dobře napsaných i zahraných postavách (Jules, Vincent, Butch, Marsellus, Winston, Mia…zamrzí jen min. prostor pro Buscemiho, ale na další hereckou exhibici už asi nebylo místo). Kult ani genialitu jsem v tom stále neviděl, kvalitní podívanou už ano. „Neleze ti to na nervy?“ - „Co jako?“ - „Trapný chvíle ticha. Proč máme tu potřebu plácat třeba úplný kraviny, jen aby nebylo ticho?“ - „To nevím. Dobrá otázka.“ - „Podle toho poznáš, že jsi narazil na někoho extra. Když můžeš tu hubu na chvilku zavřít a příjemně sdílet ticho.“ (20.04.2008)