Obsahy(1)
Jedinými protagonisty této nezvyklé podívané, v níž se dialogy prolínají s pantomimou, jsou revírník z románu Viléma Mrštíka Pohádka máje a doktor Zvonek Burke ze hry současného dramatika Ladislava Smočka Podivné odpoledne doktora Zvonka Burkeho. Děj je velmi jednoduchý: tak jako každý rok přichází doktor Burke navštívit stařičkého pana revírníka, o něhož se stará pečovatelka Dobruše. V malé, nepříliš útulné místnosti prožívají oba přátelé neuvěřitelná dobrodružství, v nichž díky jejich fantazii mění úplně všední věci svou funkci, představy se stávají skutečností a vzniká tak bláznivý svět, v němž je možné všechno. Experimentální film, kde jde v podstatě o hru na hru, se zcela vymyká běžnému standardu barrandovské produkce a oprávněně zaujal kritiku i zasvěcené diváky. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (60)
Pro me hodne rozporuplny film, kteremu clovek v jednu chvili chce dat temer odpad a pak snad i plny pocet. Ja se radeji budu drzet stredu. Myslim, ze se jedna o velmi originalni podivanou, ktera v roce 81 musela byt hodne nadcasova. Humor ve filmu neni spatny, postupem casu se ale zacina opakovat, coz muze zacit nudit. Herecke vykony vsech protagonistu jsou ale vyborne a uz jen kvuli nim stoji za to tento neobvykly film videt. ()
Jde rozhodně o silné roky těchto dvou klaunů. Místy člověk neví, jestli brečet nebo se smát, jelikož takováhle demence nás všechny jednou taky čeká. Ale kdyby někdo dneska náhodou měl pocit, že Polívka je o ničem, je dobré se podívat zpátky pár let a zjistit, jakej to byl kanón. 80% ()
Hezké výkony jsou potěšením, ale jak píše kolega, stopáž je příliš dlouhá... 70 % ()
JSTE ŠŤASTEN, PŘÍTELI? JSEM ŠŤASTEN ! aneb pánové Polívka a Pecha v nejlepší kondici v kultovním filmu, z kterého se cituje stejně jako z Cimrmanů..... ()
Umite si predstavit svet v jedne mistnosti? ()
"Pojďte za mnou. Já to tady znám !". Moc rád jsem si po letech zase připomněl legendární představení v Sísově filmovém přepisu. Na divadle to bylo ještě o level výš. V tehdejší době takováto "two-men show" v podání mladé dvojice hereckých i životních přátel perfektně naladěných na stejnou vlnu, byl (samozřejmě pro ty, kteří měli "Divadlo na provázku" v oblibě) zážitek, který pořádně "pohladil po duši" a samozřejmě i po bránici. Absurdní komedie plná gagů slovních, vizuálních i těch na bázi představitosti odehrávající se v jediné místnosti fascinovala i tou "absolutní souhrou" dvou výrazných individualit. "Málem bych zapomněl", ale v některých okamžicích Pecha Bolka i "přehrával". Teď už je samozřejmě jiná doba, ale (nejenom z nostalgie) svoje hvězdičkové hodnocení ponechávám beze změny. Tak mne teď napadlo, co by asi vzniklo, kdyby si tato dvojice teď pro změnu chtěla "střihnout" např.dva puberťáky "-? Čekání v kleči i horské výstupy bych jim klidně protentokrát odpustil :-) ()
To co tu Bolek s Pecou předvádějí je dokonalé. Celé je to postavené na podobném základu jako Cimrmanův Lijavec, ale tito dědci nebourají mocnářství, ale nimrodí, či rybaří. Sísova režie je sice celkem statická, ale vůbec neruší. Když Bolek leze po Pecovi, prostě to nemá chybu, ale následuje spousta dalších skvělých míst a úžasných hlášek: "Ležím v kleči!" ()
Něco tak střeleného jsem dlouho neviděl, Bolek na začátku své komediantské dráhy se mi líbil daleko více. 75% ()
Má krevní skupina, mockrát zopakované, Provázek byl nejúžasnější divadlo za mých studií a dodnes mám ke všem svým oblíbencům z té doby úžasný vztah, najmě k Jirkovi Pechovi. Fakt škoda že asi většinou to divadlo současní filmoví nadšenci těžko mohou pamatovat. ()
Byl jsem na tom kdysi dávno, v době, kdy Bolek Polívka ještě nebyl tolik okoukanej. A myslel jsem, že nedožiju konce. Bránici jsem měl staženou v křeči ještě dlouho poté :-)) .. A minimálně stejně dobrej jako Bolek byl pan revírník Jiří Pecha s jeho skvostnou stařeckou demencí :-)) .. "Dobro!" .. "Dobro!" .. "Musíme činit dobro..." ()
Největší sranda je, že jak Peca v necelých čtyřiceti dělá stařecký hlas, tak dnes v již letech takový hlas má.:-D Peca je stejně hvězda, hodně nedoceněná. ()
"Eeh?!" (...) Asi nejvíc mi tenhle experiment připomíná některé z her absurdního divadla, speciálně v tom nekončícím cyklení (Audience, Havel). Zde Pecha a Polívka přejímají postavy z dvou divadelních her a zasazují je do vlastní meta-hry, kde míra zábavy a toho, co si odnesete závisí na tom, jak vás to, lidově řečeno, chytí za koule. Mě to v momentech bavilo, ale čím delší čas uplynul, tím odpadávalo i mé nadšení. Ale je dost zvláštní vidět, speciálně, Bolka Polívku v něčem tak artovém, v jeho přístupu, komedie je to místy hodně fyzikální (pantomima), někdy bylo hodně vtipné to přecházení ze hry k poznámkám ke hře "...počkej, tady přece musíš..." (apod.), protože já Bolka a jeho divadelní práci prakticky neznám (vím, že dříve vysílali jeho Manéž). Vždycky jsem ho znal jako Bohuša, a pak jako charakterního herce spousty skvělých rolí (který ale poslední dvě dekády citelně zpomalil a hraje jen takové ty vedlejší přicmrndávače). Tohle je zajímavá raritka. Ale, že bych měl potřebu ji doporučit, to asi ne, to si spíš pustím DJC. ()
Herecké výkony sú jediný dôvod prečo som to dopozeral do konca, a najviac sa mi páčila Ivana Kaslová, škoda že dostala tak málo priestoru. ()
Oba herce miluju ale tohle mě prostě nebralo:-(( ()
Pánové museli vypít spoustu slivovice když tohle točili. ()
Geniální divadelní hra. ()
Maximum, protože tady ani tam jsem ještě nikdy určitě nebyl!!! :-D Poprvé jsem to viděl jako asi desetileté dítě v kině a nikdy jsem na ten film nezapomněl. Tenkrát určitě z jiných důvodů než dnes, ale to je úplně jedno. Něco tak podivného a zábavného aby člověk pohledal... ()
Tomuhle druhu humoru příliš nerozumím. Trochu víc klaunství s prvky pantomimy než klasický humor. Občas se člověk trochu zasměje, spíš ale jednotlivostem, než aby chápal, oč Polívkovi a Pechovi šlo. Samozřejmě, namítnete - zfilmované představení Divadla Na provázku, klasický Polívka, jenže mně se tu víc líbil Jiří Pecha, zvlášť ten začátek, kdy jej pečovatelka obléká, vypadal nadějně. Dva senilní staříci si vybavují scény ze svého nimrodského života a tím duševně omládnou. To omlazení duše ale bohužel nedoprovází omládnutí těla, z čehož mají asi vyplývat komické situace. Několikeré opakování většiny gagů snad má taky připomenout, že skleróza bude čekat na každého z nás... Časem se z toho stala dost nuda a v polovině jsem asi na deset minut usnul. Asi mi byly duchovně nejblíž ty pečovatelky... ()
Tak tohle je herecký koncert Bolka Polívky a Jiřího Pechy. Bravo... ()
Dvě děti (nebo starci, to vyjde někdy na stejno) si hrají a někdo je u toho natáčí, v podání Bolka Polívky a Jiřího Pechy. Bohužel mi přišlo, že nejvíc zábavy si užili dva hlavní protagonisté, nebýt jich nedalo by se na to asi vůbec koukat. ()