Klan Gucci

Tie dve a pol hodiny sú určite zábavné a rýchlo utečú, zároveň sú ale zábavné úplne iným spôsobom, ako by som čakal. Ale zábavné presne tak, ako Ridley zamýšľal. Postavy sú jednorozmerné karikatúry a v momentoch, kedy dej začína byť pochmúrnejší, tak fraška ide stranou a sú zase jednorozmerne zlé. To je ale súčasť hry, problém vidím v tom, že niečo nám scenár ponúkne a potom sa od toho odkloní a nič nevysvetlí. Ako zasiahli napodobeniny do biznisu? Prečo firma začala upadať práve vtedy, keď mali nového super návrhára a Maurizio bol najslávnejší? No a tie vzťahy v rodine nie sú tiež príliš osvetlené, kto ako koho podrazil síce vieme, ale pôsobí to dosť divne až prvoplánovo a postavy na to opäť reagujú ako karikatúry... (31.08.2022)

Po řemeslné stránce dobře odvedená práce. Kvalitní herecké výkony, spousta oblíbených tváří, příběh se tváří místy zajímavě. Bohužel, žalostně zde schází cokoli, proč by jste si chtěli snímek zapamatovat. Příběh rodiny Gucci mi ani zdaleka nepřijde tak šokující, jak bylo odpromováno. Klasický krvavý svět byznysu. Mělo to opravdu žalostně malé koule. A to se nemohu odvolávat ani na své přehnaná očekávání. Žádný zázrak jsem věru nečekal. [50 %] (09.04.2022)

Ani skvostné herecké obdadenie, nedokáže tento mimoriadny príbeh, dotiahnuť na vyššiu ako ľahko nadpriemernú úroveň. To spracovanie nie je nijak prevratné, akoby šlo o nejakú “smiešnu” rodinu od Ozety Dukla Trenčín. Neviem no, Ja osobne som teda čakal ďaleko viac, i keď napriek stopáži som sa nenudil (zrejme zo zvedavosti). Dalo sa, no Ridley v tomto prípade nijak mimoriadne neohúril. (09.04.2022)

Je to zároveň šíleně přesnažený a přitom laciný a roztříštěný, že to připomíná trucpodnik, ve kterém přišel tvůrčí tým o financování projektu, ale přesto se ho stůj co stůj rozhodl dokončit za pomoci dvousetpadesáti španělských investorů, co se skládali do slamáku. I díky tomu mám k filmu nějaké neovládnutelné sympatie, protože (patrně neprávem) působí tak nějak navzdory. Kdyby nebylo svěžího Last Duelu, tak by se i nabízelo zmínit, že režiséři po osmdesátce prostě ztrácejí v rámci pohodlí určitý vizuální cit (viz Wajda, Polanski, Bellochio či Končalovskij), takže filmu, který se jmenuje fakin House of Gucci nejvíce schází styl a elegance. A přitom za ním stojí režisér, který když v American Gangster během jedné soudní scény věnoval dvousekundový záběr na sedící emeritní mafiány, tak jenom z jejich pozice těla, oblečení a rozložení v záběru řvalo, že tihle pánové to myslej fest. Tady jakoby každou chvíli nikdo moc nevěděl co dělat, tak se s tím vyrovnává po svém. Jared Leto, kterému nikdo neřekl, že nehraje ve filmu Bruno Dumonta, Lady Gaga usilující o cenu Hrdonožků z Pytlíkova (předává se na Bilbových 111. narozeninách) a scénáristé, kteří odškrtávají potřebné scény v životopisném snímku vyšší společnosti (pláč o jedné slze, opilá manželka terorizuje manžela, manžel s ní udeří o zeď). Ve výsledku je ten film zvláštně umělý (samosebou i díky ošklivé digitální kameře) a téměř vše v něm působí, že se děje na tlesknutí.  Nicméně je v tom vidět fakt nějaká snaha, zanícení i režijní nápady, ale působí to všechno zvláštně útržkovitě a inscenovaně. (22.02.2022)

Zábavné a vizuálně opulentní v jednotlivých scénách, ale neuspokojivé v celku. Zpočátku to vypadalo na izolované vyprávění o vztahu Maurizia s Patrizií, ale film se postupně rozpadl do útržkovitého příběhu druhé a třetí generace podnikatelské rodiny Gucci a tohle rozmělnění při absenci jakéhokoli vysvětlujícího přesahu filmu ublížilo. I přes tříhodinovou stopáž je takové sousto prostě příliš velké. Nutně tak muselo dojít k různým rušivým zkratkám, posunům vůči skutečným událostem, epizodickým nedotaženostem a časovým skokům, které filmu neprospěly. Do značné míry tu narativní bezradnost udržovaly při životě herecké výkony, ale nevyrovnanost filmu podtrhuje zjevný kontrast mezi uměřeným herectvím (Adam Driver a Jeremy Irons) a karikaturním figurkařením (Al Pacino nebo Jared Leto). Stojí za vidění, ale nic, k čemu bych se chtěl vracet. (01.02.2022)