Pinocchio

Remake dělá dost změn na to, aby film působil jinak než originál, ale né dost na to, aby se odlišil. Geppetto je zranitelnější a pochopitelnější v podání Hankse, ale také ztrácí na své energičnosti a kouzelnosti jako celý film. Dabéři odvadí skvělou práci, ale podivný vizuál CGI cvrčka a Pinocchia to nezachrání. Změny které tu jsou obrací původní motivy pohádky naruby a nekristalizují nové poselství a zrpávy, naopak tvoří nesourodý mišmaš, který se chce jen odlišit, ale nepřemýšlí nad dopadem těchto změn. Svět není tak děsivý, protože to stejně skoro vždy dopadne dobře, viz. svrhnutí zlého loutkaře. Lhaní není trest, ale spíš spása a cesta jak dosáhnotu svého, apod. Proč se k tomu Zemeckis upsal, když tu vlastně neměl co dělat? Možná proto, snadná cesta jak se zas zviditelnit bez větší námahy? Nevím, ale od tohoto režiséra, jehož díla velmi miluji bych čekal něco mnohem, ale mnohem silnějšího a zásadnějšího. Tohle je jen mdlé převyprávění, které je v každém ohledu horší a finální myšlenky nepůsobí zaslouženě, pouze strojeně a prázdně... (19.09.2022)

Nakonec to nebylo tak zlé, jak se zde píše. Jasně, díru do světa to určitě neudělá, ale pokud máte slabost pro Toma Hankse jako já, a po Elvisovi se těšíte až ho uvidíte v dalším velkém filmu, myslím že film si docela užijete. Vílu jsem jim absolutně nevěřil a souhlasím že to je nejslabší postava filmu, nic proti paní herečce, ale nevěřil jsem jí to a nefungovalo to. Prostředí se mi líbilo, příběh průměrný a ubíhá celkem rychle. No a věc ze které jsem se posadil na zadek je, když Tom Hanks říká  v originálním znění "my boy". Strašně se vracím do jeho role plukovníka Toma Parkera ve filmu Elvis. Za zkoušku tento film stojí, třeba se Vám to bude líbit, od Disney už vyšly daleko horší blbosti. (12.09.2022)

Pro co nejpřesnější popis obsahu filmu Pinocchio bych asi použil přirovnání ke zkráceným dětským knihám pro nejmenší, kdy příběh, pohádka, je v klasické knize převyprávěna například na stosedmdesátipěti stránkách, ovšem ve zmíněných knihách pro nejmenších je totožný příběh zkrácen na stránku jednu, tudíž zatraceně zkratkovitě, ne příliš smysluplně a hlavně více než jednoduše. A právě tak působí Pinocchio Roberta Zemeckise, napěchovaný co nejvíce událostmi, bez jakékoliv komplexnosti, či příběhové souvislosti, prostě jen epizodní sled Pinocchiových minipříběhů, možná ještě tak s nějakým klasickým úvodním přiblížením ústředních postav a dějem, pak už ale zcela bez jakéhokoliv příběhového vývoje, a to až do závěru, který přijde jak blesk z čistého nebe, prostě šup, nazdar, titulky a jde se spát. Zápletka tu tak prakticky neexistuje, film ovšem nefunguje ale ani po stránce emoční, atmosféra též absentuje a překvapivě tu chybí i jakýkoliv vtipný prvek, který by film odlehčoval, a pokud to měla být postavička cvrčka vypravěče, tak to fakt neklaplo. Tom Hanks pak sice hraje očekávaně výborně, ale nevím, jestli to zrovna zde bylo vůbec k něčemu platné, a co se digitálně zpracovaných postaviček týče, ty jsou na hodně vysoké úrovni, v dnešní době ale ani to nemůže nějak zásadně zlepšit výsledný dojem z filmu, protože na vysokou úroveň jsou v tomto ohledu dnešní diváci zkrátka už zvyklý a nic jiného už ani neočekávají. Pinocchio je tak filmem, který může zaujmout asi skutečně jen to nejmladší publikum, pro ostatní je to totiž až příliš jednoduché, dětinské a nezábavné. (17.09.2022)

Technické prevedenie ani samotná predloha nemôže zabezpečiť samotnému filmu úspech. Bohužiaľ, ten moderný šat je podriadený všetkým možným aspektom súčasnej doby, ale určite nie primeranosťou a zdravým rozumom.  Detský divák je tak konfrontovaný s pre nich neznámymi výrazmi a veku neprimeranými výrazmi ako influencer či dane..., a napokon príde i na politickú (ne)korektnosť v podobe černošskej víly... Klasická adaptácia by mala dávať hold klasike a nie hrať sa na niečo, s čím by mal problém zrejme aj samotný autor Carlo Collodi. (15.09.2022)

Rok 2041: výňatek z wikipedického hesla "Nová nihilistická vlna pozdního Hollywoodu": "Pinocchio je ideální ilustrací právě tehdejšího tvůrčího nihilismu. Jednalo se o remake klasického kresleného příběhu, produkovaného pod největším filmovým studiem v rukou dříve významného režiséra a technického inovátora. Film kombinoval živé herce s digitálními objekty a prostředím i v případech, kdy by nebylo problém zajistit ono prostředí či objekty skutečné. Výsledek pak demonstruje kreativní chaos, který se tehdy odehrával v čerstvě skoupených a fúzovaných studiích a na nich navázaných tvůrčích společnostech, kdy se ve výsledném díle zmateně potkávají představy sedmdesátiletého režiséra o technologicky pokročilém filmu s desítkami focus groups, eluzivními vstupy třetích stran typu covidová pandemie či změny v trendech distribuce a to vše je podepřeno mnoha miliony dolarů. Výsledkem byla zmatená, ošklivě vypadající a v důsledku špatné kvality triků, strašidelná pohádka, naprosto zjevně vymknutá z rukou jakéhokoli kreativního vkladu. Hmatatelnost toho, nakolik všichni, kdo s ním měli něco společného, na tento film rezignovali již během jeho tvorby, bylo dalším elementem do tehdejší kolektivní deprese, na jejíchž základech stály tehdejší kulturní války." (12.09.2022)