O statočnom kováčovi

Ta pohádka není zas tak špatná až na pár primitivních scének, které byly předvídané. Ale naopak byly i scény lepší. Nejvíc co mě na této pohádce vadí je obsazení v postavě hlavního hrdiny, který se rozhodně na to nehodí. Od pohledu sotva 65 kilo vážící Pavel Kříž ohýbá 6mm plech svýma ochablíma ručičkama a tváří se přitom jak nejsilnější borec na světě. (01.01.2008)

Rovněž má velice oblíbená pohádka (letos o Vánocích dokonce viděna hned dvakrát). Nejvíce se mi na tomto příběhu líbila samotná ponurá atmosféra a trojice do nepohody, jejichž nabyté přátelství projde nejednou zkouškou. Kurňa takové žranici na stromech bych asi taky nedokázal odolat – jenže horší už je to s pomluvami. Nicméně trojice „siláků“ dokázala pobavit, stejně jako Čapek vylekat. Takže i v tomto případě se přikláním k nadprůměrnému ohodnocení – já byl spokojený… (31.12.2018)

Jedna z mých nejoblíbenějších pohádek s pořádně hustou atmosférou (má nejoblíbenější je scéna, kdy Kroner a Knot najdou na cestě své nejtoužebnější sny (peníze a pořádný žvanec) a pak se tyhle sny změní v krysy a hady), i obsazení je dost dobré (Pavel Kříž sice nebyl úplně to pravé ořechové, ale Kroner s Knotem byli jako proradní kamarádi dobrým okořeněním pohádky, záporák v podání pana Čepka měl slušné charisma a Ladislav Trojan jako králův rádce se svým neustálým "Já to hned říkal." byl hodně vtipnej). Jedna z těch posledních dobrých pohádek, kterých tady kdysi vznikali mraky. Oproti tomu dneska je většina pohádek silně nepovedených (světlých výjimek typu Anděl páně je zoufale málo). K pohádkám jako kovář je radost se vracet na rozdíl od většiny těch dnešních... (15.01.2011)

Poněkud depresivní, přesto pěkná pohádka. SPOILER---- Když mají být Matěj a Ondra o hlavu kratší a Mikeš řekne: "Věděl bych o lepším trestu," tak jsem si vždycky jako malý pomyslel: to vůbec není lepší trest! Teď, po dvanáctihodinových směnách přes víkendy se vždycky u této scény pousměju: ano! To JE větší trest:) (25.01.2008)

Kdysi jsem měla raději statečného (byť s ohledem na prezentované řemeslo překvapivě hubeňoučkého) kováře Mikeše nežli nebojácného dřevorubce Ondru, který je hrdinou o něco málo mladší pohádky "Nebojsa" u roku 1988. Nicméně časy se mění - a tady a teď musím konstatovat, že je tomu právě naopak. Snad že Ondra je málomluvný introvert ... snad že jeho příběh zůstává částečně zastřen tajemstvím ... snad že obsahuje drobné hororové prvky - nebo že má hezčí pointu ... protože Ondra se naučil TOMU strachu, který se rodí z upřímné lásky - a bez něhož by náš život neměl hlubší smysl. Ať tak či tak, čtvrtou * statečnému kováři nakonec sebral roztodivný obr, či spíše jeho roztodivná hlava a roztodivné ruce, které se opravdu hrubě nevyvedly ... s úspěchem by mohly sloužit leda tak k odhánění špačků v třešňovém sadu. (14.06.2021)