Jedna ruka netleská

Dvě velká pozitiva - hudba od J.P.Muchova a Moloko, a herecké obsazení v čele s Trojanem, Dlouhým a Třískou. Děj je divný, v několika aspektech docela originální (pašování orlů třeba), ale problém spatřuji hlavně u nuceně šroubované komiky, která na mě žel nepůsobila, ba naopak rušila. No a jejím zdrojem neměl kupodivu být Jiří Macháček, ale jeho parťák v podání Marka Taclíka, který je však jedním z nejslabších článků celého obsazení. Film má podle mě být černohumorný díky konfrontaci odlišných sociálně-intelektuálních skupin, které jsou slušně zdegenerované hyperúchylkami. Dva prosťáčci - jeden skutečně tupý, druhý alespoň hodný, versus zbohatlicky sterilní rodinka s ujetými dětmi, nervní matinkou a hitleroidním tatínkem, a nakonec rodina televizního moderátora. Ale všechno je to podchyceno z nesprávného úhlu (právě přes ty dva prosťáčky) a tak nějak to ústí do dějově-emocionálního vzduchoprázdna. Co však oceňuji je, že tvůrci nefandí ani jedné postavě, což by ve výsledku bylo daleko horší. 50%. (07.10.2007)

"Klitt, meine liebe, fšecko pude gut." Oslnivý film nejosobitějšího českého režiséra současnosti. Ondříček si pečlivě pohrává s divákovou tendencí předvídat děj podle stokrát obtažených šablon a zavádí ho do slepých uliček, líčí pasti a kličkuje mezi tematy, žánry i paralelními zápletkami. Ale to vše do sebe zapadá jako puzzle. Skoro. Několik dílků (třeba obnažení V. Dlouhého, houbový čaj nebo scéna s pudlíkem) patří do úplně jiné, triviálnější skládačky. Ale čert to vem, jinak je všechno tip top a hodně mě těší zjištění, že český divák je ochoten zajít do kina i na něco sofistikovanějšího než jsou líbivě ušmudlané tragikomedie o čecháčcích. 80 % (15.02.2005)

Mišmaš rádoby komických výstupů mnoha aktérů, přičemž příběh pokulhává a doufá se v jedinečnost Jirky Macháčka. Čím více film trvá, tím více jsou zpočátku svěží vtipy vyčpělé a trapné. Ivan Trojan by si už zase jednou zasloužil hrát nějakou postavu bez psychických problémů. A jeho žena taky. Není to až tak zmatené jako Eliška má ráda divočinu, jsou tu vtipné hlášky ("strome, kamaráde"), k něčemu se i trochu chtěl autor vyjádřit (ano, prosím, lidi blbnou, a je jedno, jestli sami doma odříznutí od reality, nebo z reality, předávané televizí, I've got it), ale celkově prostě je to ... mišmaš. (23.06.2004)

Komedie plná lidí s nejlepšími úmysly, kteří to myslí smrtelně vážně (kromě ústřední postavy Macháčkovy, která jako obvykle nemá žádné úmysly a nic nijak nemyslí), přičemž některé z těchto postav jsou extrémním modelovým ztělesněním jistých postojů či kulturních a společenských segmentů a jevů v jejich skryté radikalitě - nejtypičtěji Tříska (jako herec par excellence) a Dlouhý (jako důsledný protagonista televizního šmírování), ale i podezřele pohodový psychiatr.. Podobně můžeme kategorizovat i u obou dívek: Dlouhého dcera (extrémní poloha druhé strany jeho svaté války proti právu na soukromí) a její kamarádka ("emo" nikoli ve své podstatě, ale jako zvláštní atribut nereflektovaného netušení kudy kam). Item plus more psychologico Trojan a jeho děti. Zajímavou složeninou "autoritativismu" a "alternativismu" je Trojanova manželka - do fašistického fanatismu ústící fobie ze škodlivin světa, nebo původně fašistická forma osobnosti, která si pouze nachází konkrétní fanatický obsah? Trojan jako její antipod představuje ve velkolepém skloubení jak násilnou vzpouru (exkluzivní masožroutství), tak ejakulaci téhož fašoidního pudu, korespondující u něj s potlačenou odvahou k sbeprojevu a vlastní identitě. Celá rodinka je vhodně zkombinována - obě děti jsou jednak protiklady navzájem, jednak pospolu tvoří extrémní protiklad rodičovské dvojice. To bychom měli analýzu. Syntézu jsem původně žádnou nenalézal, což korespondovalo s pocitem, že filmu chybí jak koncepce, tak i nějaká bytelná báze, čehož jedním z projevů mi byla dosud nezmíněná postava Taclíkova, neboť ten na rozdíl od ostatních (leda snad krom Matáska) představuje typus ryze kulturní, totiž hrdinu akčních filmů a to se vším všudy. Posléze jsem si ale uvědomil, že právě zde tkví klíč k syntéze. Tento hrdina, který se do všeho míchá, aniž byl žádán, aby tím, jak všechno kurví, posunoval děj dopředu, totiž implikuje, že se jako reálný soubor socio- a psychotypů neobejdeme bez vztahování se k suprareálnému typu kulturnímu, konkrétně např. k ideji hrdiny. Matáska lze pak polarizačně doplnit jako zloducha, přičemž není bez významu, že je zde pouhým vykonavatelem. Excelentním antipodem zcela jiného druhu je právě Macháček, o němž viz v úvodu. Že je celý film přínosným příspěvkem k problému identity, nemusím už snad zdůrazňovat. Původně tři hvězdy, protože z podobných českých filmů z přelomu tisíciletí už se stalo subžánrové klišé a jinak jsem Jednu ruku vnímat nedokázal, ale na základě spacylemonova a svého vlastního komentáře přidávám čtvrtou. (18.08.2016)

Jednou z Nejdůležitějších věcí, je být sám sebou. „Divily byste se, kolik lidí samo sebou být nechce. Úplná epidemie!“ V kontextu tohoto (a posledních pár dnů) se začínám o sebe (trochu) strachovat. Už třetí den po sobě se mi totiž zdálo, že stojím u otevřeného okna, slyším volání nějaké dívky (tuším, že jsem zaslechl jméno Lois Lane) o pomoc, na sobě divný hadry s velkým S na prsou ( a NE, o sparťanský dres se nejedná) a chystám se skočit! Těžko říct, jestli to má nějakou bližší souvislost s tím houbovým čajem, co si dávám večer před spaním na uklidnění nebo jde čistě o náhodu. Btw, ten název opravdu nelže. Naposledy jsem to zkoušel při hokeji na HCS-Plzeň a fakt….netleská :-( Nicméně, (jak v případě hokeje, tak i snímku samotného), se jednalo o podívanou, která spolehlivě pobaví, příjemně při tom zrelaxujete a min pro kreaci I. Trojana (jistě víte, kterou mám na mysli-ANO, bodrého to pána s knírkem), stejně jako Hamleta (resp. Ofélii) Honzy Třísky se snímek oplatí vidět a to i přes fakt, že spíš než o ucelený příběh se jedná o slepenec jednotlivých (nesourodých) scének. 75% p.s. ty 3 proměněné nájezdy P. Tenkráta za sebou také nebyly úplně k zahození…… (25.01.2012)