Jedna ruka netleská

Ondříčkovi je třicet, takže už neřeší nejisté vztahy rozvíjející se v pražských barech, nechodí už na pizzu do Kmotry a neposedává s cigaretou někde v ušpiněném parku se slunečními brýlemi a v myšlenkách o tom, co vlastně chce. Teď je jeho prostředí poskládáno z přezíravých psychologů, podezřelých vegetariánských restaurací, psychopatů, kteří už stihli rozšířit svá pole působnosti na úroveň celých rodin a hlavně tím nejhorším zločinem, který lze na někom spáchat - kombinací vykání a oslovování křestním jménem. Naštěstí v tom ještě pořád je bezpečně schopný najít ty podněty k ulítlým dobrodružstvím v těch krásně naivních světech, kdy si s kamarády přísaháme na svíčku, že vyřešíme tu záhadu zmizelých orlů. Jedna ruka netleská pak navíc disponuje jedním z mých nejoblbenějších typů humoru, totiž absolutní hovadskost realizovanou s překvapivou vehemencí. Film, který působí jako vědomé guilty pleasure  hlídající si pečlivě to, abyste se při každém zasmání tak trochu zastyděli. Překvapivou slabost mám pro Macháčkovu postavu smolařského dobráka s rukama v kapsách, jehož věrohodné slackerství, definované například tím, že za peníze, které má dostat za pobyt ve vězení, se "chce asi podívat třeba do Mexika. Na ty indiánský pyramidy.", je v současé éře neustálého seberozvoje, pragmatismu a investování připomínkou toho, co nám vzali. (14.04.2024)

Ondříček potřeboval přiložit pod kotel, a tak ke scénáři přizval i huliče Macháčka. Společně stvořili další várku podivných existencí, které občas pobaví, ale film je proložen tolika bizarnostmi, že se vytrácí jistá přirozenost. Vzhledem k šílenostem, které děj průběžně nabízí, má však Trojan velký prostor pro svou další exhibici. (12.04.2022)

"Klitt, meine liebe, fšecko pude gut." Oslnivý film nejosobitějšího českého režiséra současnosti. Ondříček si pečlivě pohrává s divákovou tendencí předvídat děj podle stokrát obtažených šablon a zavádí ho do slepých uliček, líčí pasti a kličkuje mezi tematy, žánry i paralelními zápletkami. Ale to vše do sebe zapadá jako puzzle. Skoro. Několik dílků (třeba obnažení V. Dlouhého, houbový čaj nebo scéna s pudlíkem) patří do úplně jiné, triviálnější skládačky. Ale čert to vem, jinak je všechno tip top a hodně mě těší zjištění, že český divák je ochoten zajít do kina i na něco sofistikovanějšího než jsou líbivě ušmudlané tragikomedie o čecháčcích. 80 % (15.02.2005)

Musíte vypnout mozek, za odměnu dostanete příjemnou podívanou s tradičně skvělým Trojanem. Ke všem výtkám typu Co to mělo jako být? a Jaký to mělo smysl? atd. bych řekl, že to je prostě crazy komedie, tady se smysl hledat nemá. Jasně, i crazy komedie může mýt smysl, ale taky nemusí a přesto může být dobrá, a to je přesně tento případ. (04.09.2005)

Dvě velká pozitiva - hudba od J.P.Muchova a Moloko, a herecké obsazení v čele s Trojanem, Dlouhým a Třískou. Děj je divný, v několika aspektech docela originální (pašování orlů třeba), ale problém spatřuji hlavně u nuceně šroubované komiky, která na mě žel nepůsobila, ba naopak rušila. No a jejím zdrojem neměl kupodivu být Jiří Macháček, ale jeho parťák v podání Marka Taclíka, který je však jedním z nejslabších článků celého obsazení. Film má podle mě být černohumorný díky konfrontaci odlišných sociálně-intelektuálních skupin, které jsou slušně zdegenerované hyperúchylkami. Dva prosťáčci - jeden skutečně tupý, druhý alespoň hodný, versus zbohatlicky sterilní rodinka s ujetými dětmi, nervní matinkou a hitleroidním tatínkem, a nakonec rodina televizního moderátora. Ale všechno je to podchyceno z nesprávného úhlu (právě přes ty dva prosťáčky) a tak nějak to ústí do dějově-emocionálního vzduchoprázdna. Co však oceňuji je, že tvůrci nefandí ani jedné postavě, což by ve výsledku bylo daleko horší. 50%. (07.10.2007)