Pupendo

Tandem Hřebejk/Jarchovský dokáže neuvěřitelné, vyprávět příběhy z velmi vážné doby takovým způsobem že je to opravdu kouzelně vtipné . Herci podavají užásné výkony ,film je doplněn o vynikající hudbu. Příběh dvou rodin, jedné angažované a druhé neangažované je tak trošičku příběhem všech českých rodin. V té době jsem byl na základní škole a z poslechem stanice Hlasu Ameriky jsem slýchaval jednu větu " Nikde to neříkej". Dnes to mohu dokonce napsat, doufám, že tak to zůstane i propříští generace. (30.06.2006)

Hřebejk zpět. Jak je již zvykem skvělý Bolek Polívka a Jaroslav Dušek dominují co se týče mužských rolí tomuto filmu. Bezchybné vtípny hlavně okolo filmového syna Jaroslava Duška. Jeho připomínky jsou chvílemi opravdu tvrdé :). Další lehce retro filmeček z dílny Jana Hřebejka opět nezklamal, ale u mě jsou oblíbenější Pělíšky (ikdyž zrovna tento film nemusím). Dokonalá postava Pavla "IDIOTA" Lišky, za to mu dejte oscara nebo aspon lva :) (25.12.2004)

Hřebejk je stále lepší režisér, který dokáže vyjádřit věci i beze slov tak, že samotní herci by to nezvládli. Opakovaně obsazovaní představitelé (zatím) nenudí. Jen Jarchovský je pořád stejně špatný scenárista, který rozbíjí film na sled vykalkulovaných a předvídatelně vypointovaných scének. Navíc nám okatě cpe různá banální poselství, potrpí si na školní scénky před tabulí a la Kameňák, a není schopen odpustit si napsání postavy bájného lháře Vladimíra (Pavel Liška), který je z úplně jiného filmového světa než ostatní. Tvůrci zkrátka mají své diváky tak moc rádi, až se jich bojí. Bojí se být tvrdší a konstruují jen takové typy postav, které neurážejí. Jestli toto má být reflexe minulosti, tak se nikdy z ničeho nepoučíme. (13.04.2003)

Vzhľadom k nepriazni osudu som tento film zhlaidol až 17 rokov po jeho vzniku. Hřebejk v Pupende pracuje prakticky s rovnakou stratégiou ako Troška vo svojich Kameňákoch – daj dohromady 30 srandovných scénok a máš film. Kto s ňou vlastne prišiel ako prvý, neviem, oba filmy sú z rovnakého roku. Scénky v oboch filmoch idú jedna za druhou, nič by sa nestalo, keby tá z prostriedku bola na začiatku a tá z druhej štvrtiny v tej tretej. „Včera, dnes a zítra“ vs. „V sobotu večer, v neděli ráno“, Čechoslovák vie, o čom je reč. Avšak zatiaľ čo Kameňák som nedopozeral, lebo som to nedokázal, Pupendo mi postupne začalo pripadať ako rozbitá nádoba, ktorá sa zázračne spojila a ten pocit vystihujú pre mňa jedine slová klasika: „Dáma nebola najmladšia a nebola ani pekná. Pozoruhodné však bolo, že nepekné črty tváre mala usporiadané tak pekne, že sa z toho mohol človek zblázniť“. V závere režisér zaradil výhybku – Balaton je metafyzický ako Antonioni a groteskný ako Fellini. Tu naozaj mohlo fungovať máločo, ale vzniklo majstrovské dielo. Vďaka polodokumentárnemu drajvu sa z filmu bohužiaľ nedá odčítať, do akej miery tvorcovia pohŕdajú konformistami. Existujú totiž zlí konformisti, ktorí ubližujú, no a tí druhí. Nie každý je (či môže byť) typom hrdinu. Ak by bol, nepotrebovali by sme nebo. (05.01.2020)

PUPENDO - PŘEDTÍM: Rád bych tohle napsal neonovým blikajícím písmem, kdyby to šlo. Viděl jsem, ale zatím nehodnotím. Hřebejk a Jarchovský totiž stvořili ÚPLNĚ JINÝ film, než jaký jsem čekal a troufám si tvrdit, že než jaký čekali i ostatní. Musím se na to podívat znovu a pak přísahám, že podám zevrubné hlášení :-) POSELSTVÍ PŘÍŠTÍM GENERACÍM - POTOM: Tandem Jan Hřebejk a Petr Jarchovský nám opravdu zrají jako víno. Sklízíte úrodu, dáte ji do lahví a po čase už pijete jen lahodný, mok, šlupky odhozeny v dál. Ale k věci: nejspíš nebudu plně schopen popsat scénář Petra Jarchovského, jelikož nejsem studet filmové vědy, ale co vím, je to, že Jarchovský má vytříbený cit pro psychologickou zkratku a stačí jediný pohled do očí herce anebo věta či sled záběrů a nemusíte mít nutně všechno naservírované až pod nos. Tohle všechno ovšem neplatí o scéně onoho životného dialogu po Svobodné Evropě. Tahle scéna na mě působila tak opravdově, že jsem si na chvíli myslel, že herci vyskočí z plátna. Pupendo nejvíce vystihuje atmosféru povídek Petra Šabacha, jehož knihy "mezi hospodskými historkami a vážnou literaturou" zbožňuju. A i vypointované scénky se omezí vždy na jednu rodinu a ustoupí ději... Dostávám se k hereckým výkonům, kterým vůbec není co vytknout. Bolek Polívka jako vždy příjemně civilní, Evě Holubové role manželky, nenápadně podporujícho svého muže sedne jak ulitá, Jaroslav Dušek je neuvěřitelně paranoidní šeptající "jiný" komunista, postava Vilmy Cibulkové prošla filmem neuvěřitelným vývojem (můžeme se bavit o tom, zda do takového filmu nahota patří, ale z hlediska děje tam sedla naprosto bez debat), Jiří Pecha dokázal, že mu jdou nejen komediální role a Pavel Liška je zkrátka Pavel Liška. Jan Hřebejk citlivě režíruje a kamera skrz ty šedé záběry oprýskaných starých domů a aut Lada a Škoda občas nasnímá barevně opravdu zajímavý záběr. Hudba (ačkoli jsem fanatickým zastáncem let šedesátých) je bezvadně vybraná a dobře se do filmu hodí. Film Pupendo jde ještě dál v plastickém líčení českého prostředí, povah a životní atmosféry let minulých (ať to zní pro některé uši jako skřípání houslí, je to zkrátka tak.) Prostřednictvím dobrého filmu se máme možnost seznámit se sebou samými a scény "TO MĚLO BÝT PRO PŘÍŠTÍ GENERACI, NE PRO TUHLETU!" spolu s "ZÁVIDÍM TI" až po "DĚKUJEME VÁM" se zaryjí hluboko pod kůži a jsou takové, jako život sám a vtipné scény do celku jen lépe zapadnou. Pelíšky byly o kousek vtipnější (Pupendo je zase víc hořké, a to je správně), Musíme si pomáhat bylo tématicky více vyhraněné, tenhle snímek byl o nás nejpravdivější (a komentáře uživatelů, kteří pamatují osmdesátá léta to bohatě potvrzují.) Pupendo vidím na 4,6 hvězdičky a z úcty za snahu všech tvůrců osladit hořkou pilulku dávám pět. Teď, zhruba po půl roce a pěti dalších shlédnutích, můžu konečně s klidným svědomím napsat, že si to absolutní hodnocení u mě zaslouží. Ten film je super!!! (01.02.2006)