Ak.žena

Nejsem typ člověka, do kterého byste řekli, že si pouští (některé!) Tarantinovy filmy pro povzbuzení před spaním a že se potutelně uchichtává při mrazivých, sarkastických a černohumorných pasážích. Sama nerozumím, proč tomu tak je. Prostě zde motivy, které jinak nevyhledávám, nebo mi ve filmech dokonce vadí, perfektně fungují a donutí mě přistoupit na hru, již chtějí tvůrci s divákem hrát. Film o (ne)uvěřitelném alternativním konci druhé světové války, o skupině silných (ne zas tak) drsných mužů s posláním, o dvou (ne zas tolik) křehkých hrdinných ženách s posláním, o vypočítavém gentlemanovi-mizerovi, o směšné figurce diktátora a o jednom vskutku pěkném tetování. Geniální Tarantinovské vymezení se proti druhé světové válce. Působivá hudba, situace dovedené do mezního stupně napětí (štrůdl a mléko), úžasné herecké etudy Christopha Waltze, Mélanie Laurent a Brada Pitta. Nejlepší Tarantinův film. Nejlepší kino zážitek za posledních několik let. Oblíbené scény: „...and I want my scalps!“ * Hugo Stiglitz se přidává k Panchartům * plán „B“ a italština * Šošana se připravuje na premiéru *

Překrásná podívaná se vším, co si jen moje dušička může přát. Máme tu vizuálně nádherné uvěřitelné pohádkovo-fantastické prostředí dokreslené příjemnou (a místy více než to – část soundtracku Septimus je dechberoucí) hudbou, sympatické postavy a jejich dílčí příběhy, které se slévají v jeden epický. Napětí střídá uvolnění v podobě nerušících komických prvků (duchové). Nic nechybí a nic nepřebývá, žádná složka se nemíjí svou funkcí. Tohle se zkrátka povedlo a asi mě to nikdy neomrzí. Mimochodem, nezapomínejme na knižní předlohu Neila Gaimana. Oblíbené scény: Tristanova proměna * Septimus-zombie je používán čarodějnicí k boji a Septimus-duch na to reaguje * prostřihové záběry na krajinu, kterou se žene kočár nebo kůň/ jdou Tristan s Yvaine * Septimus odhaluje, že věštec pracuje pro bratra *

Nedám dopustit na starší českou kinematografii, protože si myslím, že tehdejší tvůrci dokázali mnohem lépe využívat různé možnosti filmu, i když jich tehdy nebylo tolik a takové jako dnes. Nejen režiséři byli vynalézavější a v jistém ohledu pečlivější, vděčnější za příležitosti. Limonádový Joe je majstrštyk největšího kalibru a potvrzuje moji výše zmíněnou teorii. Ryzí práce pánů Brdečky a Lipského, jejich osobitý humor, tématem o krok napřed před světem unešeným z dalších a dalších westernových klišé. Zdařilé pokusy o formální novátorství (pasáže zabírané přes barevná sklíčka, zrychlováné scény). Nezapomenutelné ´hlášky´, grimasy, písně, zvraty a konfrontace. Pan Kopecký se rolí tohohle padoucha poprvé probojoval do mé herecké TOP 10. Oblíbené scény: Já se vrátím! * Nebo promluví mé Smith&Wessony... * Není větší potěšení pro ortodoxního lumpa...* Hrobník si mne ruce * Super cloumáka! * Limonádový Joe, víte, jak jste hloupý? * Setřu tvůj pel...* Li-ho-vi-naaa! * Joe, zděšen, kontroluje, jestli taky Winnifred náhodou nemá kakaovou skvrnu velikosti mexického dolaru * Hnusný chlípníku! Chlípný hnusníku! * a další.

Geniální, naprosto geniální Adam Brody (srážka se stromem, mýval, starání se o babičku, brýle, hlas,... ), nevtíravý humor v celkem slušné míře, moje oblíbené téma formování osobnosti a taky příjemný sountrack. Tyhle čtyři složky (ale hlavně ta první, co si budeme povídat) = zasloužené čtyři *. Vždycky, když se v nějakém filmu sejdou herci, pro něž je některá z jejich dřívějších rolí typická, nemůžu se ubránit a sama pro sebe si vyprávím příběh, např.: Dave Rygalski odmítne Bellu Swann i její matku, Leopoldovu Kate, protože ta pravá je pro něj prostě Snow White...

Neprávem ve stínu Pelíšků - i když možná právě díky menší "kultovnosti" je mi právě Pupendo bližší. Moře hořce dojemných scén, šikovné malé i velké herecké ryby, proudění dokonalého soundtracku, ostrůvky vtipu a vánek pozitivního vidění světa i lepších zítřků. Reprezentatant hrdě opravdového českého filmu.

I když si příliš nelibuji v dějových kompozicích typu "vzpomínáme na mládí", i když je Vojta Dyk příliš "neodolatelný" Danny Smiřický, i když by se tam dalo najít mraky nedokonalostí, film si mě získal. Baví mě objevovat méně známé peripetie hlavní linie Škvoreckého díla. Baví mě hudba Olomoučáka Emila Viklického, baví mě interakce herců, které jinak nemám, mírně řečeno, na piedestalu (Kotek, Kohoutová). Baví mě tancující Tomáš Klus :) Kromě jaksi uceleně dobrého dojmu musím vyzdvihnout také všechny jazzové scény. Jsou tak geniálně živelné, kontrastující se zbytkem filmu (stejně jako ve skutečnosti radosti mládí kontrastovaly s těžkou dobou). Tohle zkrátka jo, přátelé. Zbývá se zeptat, kdy už konečně Andrea Sedláčková rozhýbá ty Zbabělce?

Mariňák Eddie "Jsem frajer, ale říkají mi Ptačí noha" a servírka Rose "Nejsem hezká, ale změním svět písní" se potkají tragikomicky. Nezamilují se (fakt z toho někdo pochopil, že to tak bylo?!), ale svět se pootočí. Pak se jejich cesty zase rozejdou, aby mohli... dospět, každý po svém. Vybojovat nějakou ze svých bitev. Nikoli beze ztrát. A potom...? Komorně hluboké, dojemně lidské. Malý velký film.

Nejmilejší.

Osobní.