Zánik domu Usherů

Nejvěrnější zpracování Poeovy povídky Zánik domu Usherů jaké znám. I když je trochu podvodné, jelikož se jedná o četbu povídky – v Čepkově podání výjimečnou –, doprovázenou obrazy, místy surrealistickými. Je nihilistické? Ano! Je dekadentní? Jistě! Stejně jako Poeova povídka a Poe sám. Rozumím, že to někomu vadí, ovšem potom nechápu, proč vyhledává Poeova díla. Děj byl pro něj jen prostředkem, jak ve čtenáři způsobit zamýšlený psychologický stav – nejčastěji strach –, proto je podle mě surrealistické pojetí podstatně vhodnější než Cormanovo realistické převyprávění a roztažení děje na více než hodinu. Ke zhlédnutí na webu ČT. (23.11.2017)

http://www.youtube.com/watch?v=lk6xV5sQ8KA + http://www.youtube.com/watch?v=26heocwLX-Q Nepředstavujte si pod tím animák. Jde o dílko maximálně nefilmového charakteru. Spíš Čepkův přednes Poeovy povídky o domu hrůzy, který se propadne do močálu, s takovou slideshow Švankmajerovských obrazů a animací, které doprovázejí děj. Přesto, nebo právě proto, se mi to velmi líbilo. Během první minuty mě pohltila jak atmosféra povídky, tak atmosféra té "slideshow", a nepustila mě až do konce. Jako zdi kolem Usherova sídla se postupně zhutňuje, deprimuje a vážní víc a víc, a film je čím dál lepší. Vynikajícně depresivní grafická stránka, skvělá hudba. Ději - protože až na pár nepodstatných vynechávek doslovně cituje Velmistra hrůzy - se samozřejmě nedá nic vytknout. Jedinou nevýhodou je Čepkův komentář, upřímně řečeno není moc dobře čtený, hlavně ve veršované pasáži je příliš monotónní a nerespektuje větnou intonaci (říkám jako fanatik přes mluvené slovo a člověk, jenž si Čepka nesmírně váží). Tři mistři, Poe, Švankmajer a Čepek, spojili síly a vytvořili úchvatný krátký film. Mimo své kvality je zajímavý i jako formální vzor. Toto je totiž bezesporu nejlepší způsob, jak zfilmovat literární dílo. (16.04.2009)

Jan Švankmajer se s odkazem k Poeovi vypořádal vskutku dokonale a neumím si představit lepší vystihnutí oné atmosféry, kterou jsem cítil nad povídkou. Corman sice adaptuje obstojně, ale nikdy z toho nevyjde ten pocit, který navozuje literární předloha. Jak sám Mistr řekl, kdyby se v tomto filmu jen na chvilku objevila jakákoli postava, celé by to šlo do háje. A měl pravdu! (FNR Písek 2009) (09.08.2009)

Ještě lepší než Kyvadlo, jáma a naděje. Zánik domu Usherů předčil moje očekávání, i když přednes Petra Čepka mi moc neseděl. Ne že by byl vyloženě špatný, ale někdy mluvil pomalu a někdy příliš rychle, kdy mu skoro nebylo rozumět - a nemělo to vliv na akčnost scén. Na konci byl Čepek přece jen lepší, takže to je jediný takový průměr na tomto krásném krátkém filmu. Švankmajer opět dokazuje skloubit povídku Edgara Allana Poea a druhé, historické povídky, kterou do příběhu zasazuje, podobně jak už u výše zmíněného Kyvadla, jámy a naděje. Švankmajer v podání Čepka zde líčí starstiplné duševní trápení Ushera a jeho sestry, kterou pohřbil zaživa. Čepek představuje vypravěče, který navštívil Ushera osobně, a věrně popisuje i své pocity, které měl z domu, jeho okolí a i ze samotného Ushera a jeho sestry. Už když uslyšíte, že Usher seděl celou dobu židlí ke dveřím a nelogicky se pohupoval, zjistíte, že se bude dít něco napínavého. Teprve vyvrcholení vám dá odpověď na to, co se doopravdy skrývá za závojem pravdy. Pak konečně zjistíte, co to znamená, když vás denně užírá představa odplaty za to, co jste udělali. (07.03.2009)

Americký spisovateľ Edgar Allan Poe napísal v roku 1839 poviedku "The Fall of the House of Usher". Je považovaná za klasické dielo v oblasti horrorovej literatúry. Čo môžem potvrdiť. Viac krát som ju už prečítal. V roku 1980 sa pražský žid Jan Švankmajer rozhodol, že ju sfilmuje. Tým svojim typickým, dekadentným, nechutným spôsobom natočil krátkometrážny film, čo s Poeho geniálnou literárnou predlohou nemá vlastne takmer nič spoločné. Obrezaný umelec Švankmajer zasa len predviedol tie svoje nudné psychedelické fantasmagórie. ** (13.09.2017)