Žvahlav aneb Šatičky Slaměného Huberta

Švankmajerovu vizuálnu stránku zbožňujem ale u mňa funguje na 100% iba vtedy ak je popri jeho znepokojúcicg výjavoch aj pevný dej, hoci je zbalený do vlhkého surrealistického oparu, ako napríklad v ALICE (1988) Jabberwocky je síce fajn, scénka v ktorej z bábiky vyliezajú je bombová ale nemal som z toho pocit, že by mi to vyrazilo dych. Hoci myšlienka znázorniť poetickou formou detstvo a myšlienky ním spojené, je perfektný nápad. Kebyže si to pred pozretím nezistím asi by som na to pravdepodobne nedošiel. (21.02.2016)

Je to prosté. Krátká kravinka, která nám má ukázat taje a kouzla dokonalého animovaného nebo dejme tomu stop-motion. To je splněno. Nicméně Švankmajer nikdy nebyl moje kafe. V podstatě žádní kafe, jelikož kafe nemám rád. Což tady se prolíná do naprosto ujetého, nesmyslného až hororového příběhu. Pokud toho bylo všechno záměrem, tak skvěle. Já viděl, to co jsem očekával. Dobrý trip. (10.03.2018)

Liškova hudba nádherná – děj z „říše hraček“ rovněž velmi zajímavý, prostě další super Švankmajer. Panenky, vojáčci, nůž, kresby, černý kocour a bude i „bludišťák“ – co víc si můžeme přát. Já jsem byl s tímto krátkometrážním kouskem docela spokojený. Já nad jeho tvorbou raději moc nepřemýšlím a užívám si vizuální stránku, takže i v tomto případě volím nadprůměrné ohodnocení… (18.02.2020)

Pojmem surrealismus se u Švankmajera šermuje až neadekvátně často, zrovna tady je ale doopravdy na místě. Důvěrně známé předměty v nových, běžné logice se vymykajících vztazích a souvislostech. Jde o to, zda na tu hru přistoupíte, a pokud ano, nakolik vás právě tyto kombinace deštníků a šicích strojů na těchto konkrétních pitevních stolech osloví. Mě tak napůl. (04.10.2013)

Tentokrát Švankmajer animuje (jako vždy brilantně) hračky a motivy z Alenky v říši divů (ze které nám na úvod pustí těžce infantilní recitaci nejslavnější básničky), šílená, mírně černohumorná série infantilních scén s černými kočkami, cínovými vojáčky, rozpláclými a posléze rozplácávajícími panenkami, zavíracími noži, písankami a prasklinami ve zdi. Jestli to má být Švankmajerův pokus o návrat do dětství, tak se mu asi povedl, to nedokážu posoudit, ale mně to (přes samozřejmě perfektní animaci) oproti jeho jiným filmům nijak zvlášť nezaujalo. (16.05.2009)