Zahrada

Malý film délkou, velkofilm obsahem a formou. Švankmajer jinak, než ho známe, bez animací, zato jednoznačně politický ve stylu Československé nové vlny. Mrazivý příběh, který tu někdo vhodně přirovnal k "O slavnosti a hostech", je propracovaný do nejmenších detailů, přeneseně i doslova. František se v autě bleskurychle probere čtyřmi erotickými fotografiemi, než najde fotku své rodiny, a Maruš se začne potutelně hihňat při zmínce o Frantově působení Hradci: důvod, proč se Franta automaticky staví do plotu, je nasnadě... (01.04.2021)

Poprvé česání vlasů, poprvé se mluví. Zahradu jsem viděl už dávno, šokován, ale teprve teď vedle silné političnosti rozpoznávám i její švankmajerovštinu. A ještě něco: Na začátku, poslouchaje Kopřivovy řeči, mě napadlo, že si ostatně nezaslouží nic jiného než být kůlem v Hálkově živém plotě. Než jsem si uvědomil, že je to obráceně... „Už tam budem.“ „To budeš koukat, to jsi ještě neviděl!“ „Čistá rasa, jakous ještě neviděl.“ Co věta, to hláška. „Vrstva hlíny, vrstva hnoje“: po hlíně přejíždí prstem jen náznakově, ale do hnoje pokaždé vytlačí pořádnou rýhu. Kopřiva o zahradě, o pěstování, Hálka zajímá jenom to jedno. „Co je to za lidi?“ Kopřivovo zděšení: „ Kde?“ S láskou a péčí chová králíky (čistá rasa), kdežto ze zajíců má obavy (ti jsou volní a ožírají stromky) - všimněte si zastřižených zátylků. Spojené ruce stojících a co všechno (totiž všechno) se mezi nimi děje, komentovat netřeba. Tehdejší divák tomu rozuměl až příliš jasně. A Hálek? Dobrovolně. Raději přijímá status a existenci článku řetězu živého plotu, čímž získá iluzi života ve vzájemnosti, než aby............................... člověk je sám jako kůl v plotě. A dobře si vybral, zahradník už ho přičísne. (16.09.2011)

Dalo se vydržet. Celkem normální děj. Hlavně tedy první půlka - roadmovie. I když úlisní Kopřiva s Hálkem jako by jen čekali na pokyn: tak na to hošani hopsněte! Podobenství o panstvu a stafáži? Že by si protěžovaní umělci, kteří jsou jasnou a neoddělitelnou součástí establishmentu, sami do sebe takhle rýpli? A jakpak do toho pasuje, že jeden z členů elity se stane součástí plotu? Ne, ne, tohle se ve skutečnosti vůbec neděje. (22.02.2020)

"Víš doma...doma jsem sedlák!" Švankmajerovo štvrťhodinové podobenstvo o živom plote, kontrole a podriadenosti. Výnimočne chýbajú animované pasáže a zábery na jedlo, ale sú tu režisérove trademarky ako detailné zábery na ústa alebo nosy. Vynikajúci Kopřiva ako sebaistý pán domu. Za päť čistokrvných králikov. (27.01.2024)

"Josef, co je to za lidi?" "Kde? ... Jo, todle. To je můj živej plot."     Vtipné podobenstvo odkazujúce sa na totalitný režim a na s ním spojené negatívne javy (ako sú strach ľudí z tajnej polície a udavačstvo). Tuším jediný krátky film tohto veľmi osobitého tvorcu, v ktorom nie sú použité animované sekvencie. Má výbornú, takú surrealistickú atmosféru a veľký dôraz sa v ňom kladie na detaily. (01.06.2023)