Poslední trik pana Schwarcewalldea a pana Edgara

Mně na tom přijde sympatický, jak jde Švankmajerovi nepokrytě hlavně o to vyzkoušet si různé abstraktně geometrické hrátky a výtvarné možnosti loutek a rapidmontáže (střídání dvou dějů po pár okénkách mi jednu chvíli připomnělo rozdvojení Neových rukou v Matrixu :-) ) a jen aby se neřeklo, nahodí to na chabou dějovou kostřičku konfliktu dvou kouzelníků – a přesto je to nemálo zábavné. Prvotina, a už vlastně s hotovým stylem. (21.09.2013)

-3* Když už mám Švankmajera mezi mými oblíbenými režiséry, tak jsem si dal za úkol okomentovat jeho dílka. Tahle prvotina ještě nedosahuje jeho kvalit a nápadů, ale už jsou patrné některé typické prvky a okouzlení brouky. Využívá tu hodně prostředků černého divadla. Začínáme teda pozvolna od slabších 3 hvězdiček. [ PŘÍBĚH: X /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 2 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (26.01.2020)

Svojrázna a rozpoznateľná poetika Jana Švankmajera v je patrná už z jeho raného filmu (každý z nich je pre mňa samostatným zážitkom). Tu si dvaja páni navzájom predvádzajú čím ďalej tým viac fantastickejšie a šialenejšie triky - vyberajú si husle z hlavy, klonujú sa a podobne. Spočiatku si tlieskajú, neskôr nie. Kam až povedie ich vzájomné predvádzanie sa ? (24.10.2004)

Celkem solidně ujetý film. Naštěstí ho doprovází dobře vybrané zvuky, takže ty scény nevypadají tak hororově. Hlavně kdy si třásli rukama mě to rozesmálo, protože mě bylo jasný, že to asi bylo nepřátelské mačkání ruky - tedy pokud se měli předhánět.. ----- Není to špatné, ale chce to nadhled při sledování. (28.12.2016)

Vůbec první Švankmajerův počin nebyl vůbec špatný. Na rok 1964 určitě ne. Vystoupení dvou loutkových umělců – kouzelníků mě určitě zaujalo, stejně jako jejich soupeření – hašteření až do totálního roztrhání těla. Žonglování ala matrjoška, housle, levitující židle, sílící třepání rukou – všechno bylo v pohodě – nápaditost tomu rozhodně nechyběla… (19.02.2020)