Poslední trik pana Schwarcewalldea a pana Edgara

-3* Když už mám Švankmajera mezi mými oblíbenými režiséry, tak jsem si dal za úkol okomentovat jeho dílka. Tahle prvotina ještě nedosahuje jeho kvalit a nápadů, ale už jsou patrné některé typické prvky a okouzlení brouky. Využívá tu hodně prostředků černého divadla. Začínáme teda pozvolna od slabších 3 hvězdiček. [ PŘÍBĚH: X /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 2 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (26.01.2020)

Jedenásť minútový krátkometrážny snímok "Poslední trik pana Schwarcewalldea a pana Edgara" je filmovým debutom režiséra Jána Švankmajera. Natočil ho v roku 1964, keď mal tridsať rokov. Jasne ním vymädzil rukopis svojich ďalších filmových diel. Do určitej miery je to zaujímavé, ale predovšetkým je to bizarné a dekadentné. Ja som nikdy neprapadol podivnému štýlu jeho tvorby, ktorú mnohí pseudo intelektuáli, študovaní kunsthistorici a moderní hipsteri tak obdivujú a glorifikujú. ** (08.12.2018)

Krátkometrážní prvotina mistra Švankmajera je kombinací divadla masek a tzv. černého divadla. Už zde dává autor najevo svou stěžejní tematiku, která se v jeho další tvorbě různě obměňuje: dialog, resp. konflikt dvou postav, který vyústí v jejich vzájemnou destrukci. Pan Edgar a pan Schwarzewald se navzájem snaží trumfnout, a to pomocí stále podivnějších rekvizit. Princip oko za oko v jinak "běžném" rozhovoru dvou podobných bytostí předvádí Švankmajer na bizarní situaci dvou kouzelníků. Osobitě. (03.03.2009)

Prvý krátkometrážny film môjho najobľúbenejšieho ČeskoSlovenského experimentátora, Jana Švankmajera. už jeho prvotina srší síte dávky originálnych, experimentálnych nápadov a je nabitá širokou škálou abstraktných entít. Dvaja kúzelníci Edgar a Schwarcewalld sa predvádzajú v trikoch ktoré ovládajú, a sú to rozhodne zaujímavé kúsky. Dvaja rivali sa však akosi nepohodnú a nakoniec sa doslova roztrhajú na kúsky. Clay-motion, s čím sa Švankmajer preslávil, je tu pomenej ale zato to je natočené zaujímavou technikou v ktorej herci za čiernym plátnom prevracajú objekty, že to vyzerá tak akoby sa hýbali sami od seba. Neviem ako sa volá tá technika ale je to dobré. (19.11.2015)

Počátky tohoto virtuózního debutu jsou v představení Škrobené hlavy, které hrál Švankmajer s Herzem v divadle Semafor. Jan Švankmajer, ač se k režii málem nedostal, naprosto bez diskuze ukázal, že odstartování vidění jeho světa formou imaginárního surrealismu, bude v československé kinematografii pokaždé jedinečný, originální a po umělecké stránce kvalitní podívaná. Precizní střihy a detaily, a to až do posledního brouka, skvěle sladěná hudba a skutečné vizuální umění. (21.07.2013)