Otesánek

švankmajerova poetika, zmysel pre "humor" a spôsob výberu tém i prístupu k nim mi je veľmi, naozaj veľmi blízky, je mi blízka jeho obsesia (či posesia či čo to vlastne je . . .) jedlom ako univerzálnym symbolom niečoho väčšieho a aktuálneho (a ničoho menšieho) a to konzumu . . . Otesánek je každopádne zvláštny film, je to niečo medzi psychologickou rozprávkou a rodinným hororom, je to každopádne veľmi ojedinelý pohľad na ľudskú prirodzenosť . . . inak - švankmajer je taký český gilliam, akurát je podľa mňa trochu viac filozof a trochu viac zvrhlý, čo v podstate so sebou nejako súvisí (kdežto gilliam je viac snílek a rozprávkár) (04.10.2007)

Být film o něco kratší, šel bych skoro na plné hodnocení. Výtečná podívaná s mnoha lahůdkovými záběry a scénami (některé v plném významu tohoto slova, některé ovšem naopak pro diváky se silnými žaludky), zajímavě pojatá a vyprávěná a okořeněná opravdu výbornými hereckými výkony - zvlášť co se týče ústředního kvinteta Hartl, Žilková, Nový, Kretschmerová a malá Kristína Adamcová. Ačkoli Švankmajera tak trochu provází aura jakési "nesrozumitelnosti", "nestravitelnosti" či "nepřístupnosti", v tomhle případě to určitě neplatí. Švankmajer pojal látku po svém, naprosto jedinečně a z mého pohledu zároveň i velice divácky atraktivně. Je to sice možná přespříliš dlouhé a závěr je poněkud rozpačitý, ale...klobouk dolů a český lev ve správných rukou. (09.12.2010)

Příběh o populačním dilematu, které naši mysl zasahuje stejně jako tento umělecky hrůzný film. Švankmajer si, jako obvykle, pohrává s detailem, který může představovat krásu i hnus. Příběh o patologickém chování většiny matek, ochraňujících své syny, ať jsou drogovými dealery, či psychopatickými vrahy. Babička však již přichází, aby se postavila tomuto kanibalské krveprolití. "Kam jsi dala mou motyku!!!" :-) (24.01.2016)

Možná jsem tentokrát ke svému oblíbenci nespravedlivý, ale to co nakonec vyplodil, má dle mého názoru úroveň toho nejprůměrnějšího českého fláku z jakékoliv pohádkové produkce. A ačkoliv je tu jeho rukopis stále patrný, protentokrát se doslovně jedná o jakýsi trademark, který se už nesnaží dále cokoliv rozvíjet. A to mne právě u Švankmajera poněkud zklamalo. Nechci tímto jeho kus degradovat na bezmyšlenkovitou pohádku, ale i po přečtení množství Švankmajerových pojednání o vlastních filmech nenacházím nic než co je patrné už od začátku. Snad se nakonec i on chtěl projednou odpoutat od svých mnohavrstvých surrealismů, ale jednoduchou humoreskou a samoúčelnými absurditami se snížil možná až příliš nízko. Škoda je to veliká, Švankmajer je pro mne nicméně stále velký mistr. (13.10.2006)

jak hodnotit, no docela oříšek ..rozhodně pro mě těžko sledovatelný kousek, přesto jsem se nutně potřebovala dodívat do konce..sice jsem u toho měla sevřený hrdlo a šli na mě trochu závratě, nicméně tenhle pocit představuje jednu mou hvězdičku..to, že semnou film takhle zamává je rozhodně důvod k oceněnení..ta druhá je za naprostou originalitu, odlišné pojetí a jedinečnost..ty zbylý tři co jsem nedala, jsou proto, že ačkoliv originalita dosáhla nejvyššího stuplně, tak bizardnost tohohle druhu umění mé oko prostě nezkousne..ale rozhodně a bez ironie, díky za tento zážitek pane Švankmajere! (03.12.2012)