Něco z Alenky
Alice
Réžia:
Jan ŠvankmajerScenár:
Jan ŠvankmajerKamera:
Svatopluk MalýHrajú:
Kristýna KohoutováVOD (1)
Obsahy(2)
Švankmajerův film Něco z Alenky je poctou nezměrné Carrollově představivosti, ale současně i záminkou k rozvinutí o nic menší představivosti vlastní. Je autorovou vzpomínkou na dětství, a zároveň pokusem evokovat prožitek dětství i v divácích. Infantilní vnímání světa totiž surrealisté vždy stavěli na roveň básnické intuici či myšlení příslušníků domorodých kultur. Všechny tyto formy lidské mentality jsou vzdáleny otěžím logického a pojmového chápání reality, v němž není místo pro obraznost, která je tolik potřebným prostředkem proti okorání lidského ducha. Jestliže postavě Alenky vyhradil režisér pro její hry prostor dětského pokoje, prostorem, který ve filmu vyhradil své představivosti, je sen. Čili fenomén, na němž se surrealisté rozhodli dokázat, že realita, jež člověka obklopuje, je jen fragmentem jeho života, který do plnohodnotného celku – surreality – doplňují neprobádané oblasti nevědomí. Něco z Alenky demonstruje propojení reality a snu velmi výmluvně. Když se dívka na konci filmu probudí, uvědomujeme si, že celé dobrodružství se odehrálo během jejího spánku. Až na jednu drobnost: terárium je opravdu rozbité a králík je opravdu pryč – sen se stává skutečností a skutečnost snem. André Breton, zakladatel surrealismu, definoval tento stav vzájemného prolnutí pojmem „spojité nádoby“. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (190)
Mnohem raději mám Švankmajerovy kratší filmy. Jeho tvorba je totiž předně umělecká, kdy tato stránka snímků mnohdy zastíní dějovou linku a dlouhá stopáž tomu rozhodně neprospívá.. A to je případem Alenky. Sice mám filmovou formu surrealismu nejraději a režisér ji ovládá na výbornou, ale co naplat, po hodině mě pak kochání se vývarnem a bizarními nápady začne zlehounka nudit, jelikož autor se zbytečně opakuje a prodlužuje situace. Přesto ale na uměleckou tvorbu manželů Švankmajerových nedám dopustit, obzvlášť když mě u každého záběru napadá, kolik jen to muselo dát práce.. ()
Překrásný kouzelný surrealistický svět Jana Švankmajera! To je prostě uhrančivá fantazie, kde se dávají do pohybu všemožné věci, které jsem znal z dětství. Do toho obžívají různé kostry živočichů nebo loutek, občas zabalené do hororového hávu, jak jsme kolikrát u mistra Švankmajera zvyklí. Něco z Alenky je jeho prvním celovečerním filmem a jako jediný z celé mistrovi tvorby jsem ho ještě neměl možnost shlédnou, až nyní, o to jsem si ho mohl více vychutnávat. Jan Švankmajer je naše obrovitánská osobnost, která je mnohem známější po celém světě, podobně jako mistr Karel Zeman. Pro mě jsou to naše nejvýznamější osobnosti ve výtvarném filmu! ()
Alenko, Alenko nepapej ty koláčky, budou se ti po nich dít divné věci. Podívej se na Švankmajera, ten jich snědl nejmíň kýbl a najednou před ním utíkaly a štěkaly i kosti od oběda. A on je pak natočil jako své sureálné halucinace o dětské knížce o zlobivých dětech. Chvilku se u toho smál a chvilku spal, pak koulel očima a točil se dokola. Když se potom probudil, jistojistě se šibalsky usmál, nechápavě zakroutil hlavou a šel si dát další nášup. 8/10 ()
Je zvláštne opisovať takú kurióznosť akou je Švankmajerove podanie Alici v krajine zázrakov. Ak existujú ešte väčšie dva protipóly ako príbeh a snový surrealizmus, potom som si istý, že by to pán Švakmajer dokázal perfektne sformulovať aj do filmu. Je to skrátka iný príbeh známej rozprávky, než ako ho poznáme. Surrealizmus líznutý s každým druhom žánru od komédie, cez bábkové a stop-motion sekcie až po nepríjemné a experimentálne/hororové pasáže tomu výborne sedia. Starý režim umelcom neprial nič dobrého, no i tak sa dokázala pretlačiť umelcova sloboda. Až ma udivuje, že je toto vlastne prvý súkromný Československý film natočený v dobe, keď úplne všetko vlastnil len a len štát. Ak vám nevadia extrémne artové, ba až experimentálne snímky, u ktorých na prvý pohľad nepochopíte, čo sa sakra deje a vo väčšej miere vám môžu prísť odpudzujúce, potom by ste si mali tento film hodiť do wishlistu toho, čo by ste si mali pozrieť predtým než zomriete. V podstate sa dá povedať, že film ukazuje jeden veľký pomyselný, vystretý prostredník minulému režimu. A to ako antikomunista len podporujem. Pre milovníkov abstraktného umenia sa Janom Švankmajerom nedá nič pokaziť... ()
Nezabudnuteľná záležitosť. Jan Švankmajer sa nechal volne inšpirovať knihou od Lewisa Carrolla, avšak vôbec sa nesnažil o doslovnú adaptáciu. Viacmenej film natočil svojím osobitným štýlom a pri tvorbe filmu improvizoval. Vďaka tomu dostáva tento surrealistický výlet do krajiny zázrakov (teda skorej do stuchnutého baráku) rozmer snového filmu, kde sa môže stať čokoľvek. Film ponúka mnoho skvelých scén ako šermovanie postavičiek z hracích kariet, popíjanie čaju s marionetami či postavu zákerného králíka, ktorý je tu v podstate sprievodca celého príbehu - to sú všetko dnes už symboly tohto filmu. Myslím že z takejto adaptácie by mal Lewis Carroll radosť. Skrátka a jasne: Něco z Alenky považujem za jeden z vôbec najlepších Švankmajerových filmov. ()
Galéria (69)
Fotka © Channel Four Films
Zaujímavosti (24)
- Ve scéně na začátku filmu je vidět maňásek Kašpárka použitý v jiném autorově filmu Rakvičkárna (1966). (Kaleidoskop)
- V záběru do Alenčina (Kristýna Kohoutová) pokoje jsme mohli kromě jiných věcí vidět i dva maňásky: smrtku a šaška. Tyto rekvizity se dodnes používají v divadle Laterna magika při představení „Kouzelný cirkus“. (Speedwell)
- Aby Švankmajer posílil subjektivní, osobní stránku Alenčina snu, rozhodl se, že příběh bude vyprávět sama Alenka (Kristýna Kohoutová), jež svým hlasem ztělesňuje a oživuje všechny postavy příběhu. Pro zdůraznění její nadvlády nad příběhem se záběr na dívčiny rty pravidelně opakuje. (Facillitant)
Súvisiace novinky
100: Bitva u pokladen
Asociace českých filmových klubů vás už tradičně zve na filmovou přehlídku Projekt 100. Letos startuje 15. ledna, potrvá do 31. května a diváci budou moci na velkých plátnech shlédnout několik… (viac)
Reklama