Poslušne hlásim

O tomto dílku české kinematografie platí téměř bezezbytku to, co už jsem napsal k filmu "Dobrý voják Švejk", přesto se mi "Poslušně hlásím" zdá sevřenější a vyrovnanější. Částečně je to dáno předlohou, která už není tolik složena z jednotlivých epizodek, takže i její filmový převod je celistvější. Úměrně tomu ubylo vyloženě žánrových scén, které v "Dobrém vojáku" slouží především jako oslí můstky a výplň mezi jednotlivými příhodami hlavního hrdiny. Švejk také méně působí jako někdo, kdo ve skutečnosti ví a jenom hraje, nýbrž jako skutečný a upřímný blb. Zajímavé komentáře: Zloděj kol, Radek99 (08.10.2006)

Česká klasika na kterou se vždy rád podívám kolem Vánočních svátků společně s otcem. Náš český humor je opravdu ve světě ojedinělý. Povaha Švejka vystihuje povahu našeho národa. Věci nadlehčovat a neuznávat autority. I v dějinách my češi nemáme v povaze válčit nebo být konfliktní národ. I takhle co cestuji po Evropě tak vidím, že nás čechy mají ostatní státy rádi a berou nás. Rum, Kontušovka, Čert, Jeřabinka, Ořechovka a Vanilková... (06.11.2012)

Pokračovanie kultového príbehu československej, podrobnejšie českej tvorby so skvelým hercom Rudolfom Hrušinským, ktorý si zachováva v tomto diely svoj humor, dej a príbeh sú skoro na nerozoznanie, dá sa pri tom stráviť celkom fajn chvíľa a pripomenúť si časy dávno minulé takou celkom dobrou komédiou a tvrdou satirou v nej, najmä na vojnu a skostnatelý žalár národov Rakúsko-Uhorsko. (15.06.2012)

Druhá část osudů Dobrého vojáka Švejka vybírá z bohaté zásobnice historek a episod, jež Hašek ve svém románu sebral, několik nejcharakterističtějších, zejména Švejkovu budějovickou anabasi a závěrečnou historii, kterak Švejk upadl do rakouského zajetí. V této druhé části se snad ještě více než v první projevuje nedostatek jednotné dramatické linie, kterou se vyznačuje sama literární předloha. Je jisté, že úloha zdramatisovat nebo zfilmovat „Osudy dobrého vojáka Švejka" je nesmírně těžká. Nelze říci, že by se tvůrcům tohoto filmu podařilo všechny obtíže překonat. Film musí sahat k velkému zkracováni a deformování literární předlohy, což je u díla tak známého a populárního jakým je „Švejk", vždy na pováženou. Tak se stává, že charaktery hlavních osob (na př. lajtnanta Duba a kadeta Bieglera) v této zkratce zůstávají ploché a neprokreslené. Mnoho nesmírně populárních a filmově jistě vděčných postaviček bylo vypuštěno a to také čtenáře Haškova románu na filmu dost nepříjemně zarazí (jednoroční dobrovolník Marek!). A tak nezbývá než konstatovat, že ani tentokrát nedokázali filmaři převést Haškův román do filmové podoby způsobem, který by se dal nazvat kongeniálním. Filmový přehled 52/1957 (25.11.2007)

Stejná kvalita jako u prvního dílu. Závěrečná věta, kdy se Švejk s ostatními vojáky dostane pod palbu a zařve: "Co blázníte, vždyť jsou tady lidi!", je jak pěst na oko, ke Švejkově charakteru se vůbec nehodí, v knize se nenachází, ale chápu, že režisér nějak film zakončit musel. Pobavila mě recyklace herců, kteří v prvním dílu hrají jednu roli a tady úplně jinou, jako je Fanda Mrázek a František Filipovský. (04.07.2013)