Dobrý vojak Švejk

Švejk v podání Rudolfa Hrušínského je rozkošný český řízek s na prvním pohled dosti chabým mentálním potenciálem, ale narozdíl od Haškova Švejka mu chybí ona rafinovanost v nenápadném zesměšňování autorit a podkopávání vážnosti války. Steklý prostě prezentuje Švejka jako velkého humanistu a člověka z lidu, ale podle mého je knižní Švejk vpodstatě ve fyzické podobě nezachytitelný. To, co vidíme na plátně není Haškův Švejk, ale Ladův Švejk. Haškův Švejk je jedinečný v tom, že není příběhem jednoho člověka, ale celé války ve vší bizarnosti a absurditě. V tom film absolutně selhává. Dost ale držkování, po stránce komediální má tohle dílko vše podstatné – skvělé herecké výkony (Kopecký a zejména Marvan!), dobré dialogy a patřičný spád. Lépe to asi rozehrát nešlo, přesto vždy raději sáhnu po Haškově knize, která je prostě o jeden rozměr bohatší... (01.02.2004)

Jak dalece může jakákoliv adaptace zkreslit a zdeformovat původní vyznění literárního textu, jak dovede posunout usazení charakteru hlavního hrdiny a postav, o tom nejlépe svědčí Dobrý voják Švejk Karla Steklého... Již Josef Lada svou vizualizací ilustracemi formoval a mírně transformoval charakterový typ Josefa Švejka. Rudolf Hrušínský (jistě v synchronizaci s Karlem Steklým a za asistence režimních ideových dohlížitelů) posunul zakotvení Švejka coby přesně nedefinovatelného a pregnantně nezařaditelného individua, lidského ducha, ať už ve své rafinovanosti či prostoduchosti, svobodného a až anarchisticky všehoschopného, jenž stojí proti vážnému majestátu aparátu a mašinérie instituce zvané válka, k Švejkovi bodře lidovému, s dobovým kolektivním rozměrem... Přitom literární předloha má úplně jinou kvalitativní úroveň - je až neskutečné, jak mimoděk tam Hašek spojil nespojitelné - humor s pacifismem a odporem k válce, alegorii s reálnými příběhy, vitalitu s absurditou a existenciální tíži doby, oslavu individua i sociální kritiku, vtip s vážnou a hlubokou výpovědí o jedné z nejstrašnějších etap lidských dějin, formální uvolněnost a zároveň dokonalost, vulgarismy i nádheru češtiny, naraci a realitu, úpadkový žánr pavlačových drbů a nejvyšší patra experimentální literatury... To vše ve Steklého filmové adaptaci sice také snad najdeme, ale vždy patřičně naředěné a rozmělněné, bez ostrých hran Haškova druhého plánu... (o velikosti Haškovy předlohy svědčí množství překladů i fenomén, který na základě této knihy vznikl, a koneckonců i fakt, že i těch filmových adaptací bylo více... ta Lamačova či loutková Jiřího Trnky ...a třeba Rakušané adaptovali Švejka také). Pravým kamenem úrazu v adaptování Haškova románu je jeho příznakový ,,narační tok", tedy Haškova cizelovaná a cílená metoda tvorby, stejně jako to dělal později Bohumil Hrabal a třeba také Jakub Deml ve svých denících a knihách... Je to jakési asociativní volné plynutí, analogie automatického textu surrealistů, jen s tou vědomou, racionální regulací... (že vznikl či odrážel ducha hospodských řečí je spíše mýtus). Hrušínskému se volné, asociativní řazení jednotlivých témat, postav a příběhů v řeči hlavního hrdiny podařilo ,,uhrát" a Švejkův typický řečový proud volně odráží ducha knihy. Za povšimnutí stojí také nově se objevující humanistický rozměr hlavního hrdiny... Jakožto v režimní a režimem jednoznačně protěžované filmové produkci měl režisér k dispozici kompletní dobovou hereckou špičku, neomezený výběr exteriérů i interiérů a finančních prostředků, vznikl tedy velkofilm, jenž v dnešních časech nemá v našem prostředí obdoby... a povedl se. Jako jeden z mála snímků 50. let není zatížen primárním cejchem doby a ideologickou vyčpělostí. Už jen za to si zaslouží vysoké ohodnocení... Zkrátka Dobrý voják Švejk - vynikající a nestárnoucí komedie patřící do zlatého fondu československého filmu... (v kostce to samé platí i o pokračování Poslušně hlásím natočeném o rok později) (01.12.2007)

Budu upřímný - Haškovým románovým torzem jsem se doslova protrpěl, a to nejen díky jeho délce a monotónnímu stylu vyprávění. Proti vydávání Švejka za typického Čecha se selským rozumem mám totiž poměrně ostré výhrady. Při oproštění se od těchto předsudků je ovšem filmové zpracování příjemná a zábavná podívaná. Zejména tak tomu je díky několika dobře vypointovaným humorným scénám a skvělým hercům. Nikoho jiného, než Rudolfa Hrušínského, bych si v titulní roli zkrátka nedovedl představit. Nejsilnější je ovšem snímek v těch okamžicích, kdy na scénu vstupuje feldkurát Otto Katz ve fantastickém podání Miloše Kopeckého... (24.07.2008)

Nejdokonalejší adaptace Haškových knih, kde se autoři snaží držet i původního ducha knihy. Švejk není žádný blb, ale prostě jen plní do puntíku příkazy. Na čemž se ukazuje, jak blbé ty vojenské příkazy jsou, a často protismyslné. A Hrušínského ztvárnění je tak kouzelné, že jako Švejka mám problém si od té doby představit kohokoliv jiného. (12.06.2012)

Ak sa nemýlim, povinné maturitné dielo, z čoho sme boli naším profesorom dokonca odmenený sledovať film miesto hodiny literatúry. Hrušinský je tradične super a pri niektorých fórikoch som sa pousmial, ale zbytok je umelo nalepený a nekonzistentný. Aspoň oproti zvyšným českým klenotom mi tento sedel rozhodne menej ako ostatné. (25.04.2014)