Václav Poláček

Divadelní herec a režisér Václav Poláček byl známý díky dlouholetému působení v Brně, uplatnil se ale i na jiných místech v Československu, před filmovou kamerou se objevil jen třikrát až ve vyšším věku. Narodil se v Praze a od mládí vystupoval v různých kočovných divadelních společnostech, hrál například se slavnou Eliškou Zöllnerovou. První stálé angažmá získal po první světové válce v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, kde ale působil jen krátce, poté své bohaté zkušenosti z činohry i operety uplatnil v Košicích, Olomouci, ale také v pražském divadle Uranie.

V letech 1932-1941 měl angažmá ve Slovenském národním divadle v Bratislavě, kde se kromě herectví uplatnil také jako režisér operet. Po nuceném odchodu českých umělců ze Slovenska po začátku druhé světové války přešel do Brna, kde získal prostor v Zemském divadle. I tato scéna ale byla později gestapem uzavřena a následně působil v Českém lidovém divadle, stále v Brně. Tehdy již hrál postavy starých mužů, zajímavé příležitosti mu poskytly hry Bobří kožich, Faust a Markétka nebo Mlynář a jeho dítě.

Po druhé světové válce setrval v Brně a znovu vstoupil na jeviště Zemského národního divadla (1945-1946), poté odehrál dvě sezóny na scéně Svobodného divadla (dnešní Městské divadlo v Brně; 1946-1948). Tady zaujal svými kreacemi v inscenacích Všichni moji synové nebo Měsíc nad řekou. Tehdy se také poprvé objevil před kamerou a ve Wassermanově komedii TŘI KAMARÁDI (1947) hrál notáře Hlaváčka. Na sezónu 1948-1949 se vrátil naposledy do brněnského Zemského národního divadla (tehdy pod názvem Státní divadlo). Znovu dostal zajímavý prostor například v Cyranovi z Bergeracu nebo v legendární inscenaci hry Naši furianti.

Od roku 1949 působil Václav Poláček v Městském divadle mladých, které mělo prostory na brněnském Výstavišti (později přijalo název Divadlo Julia Fučíka a nakonec bylo sloučeno s již zmíněným Městským divadlem). Tady v působivých rolích starců Poláček předával zkušenosti nastupující mladé herecké generaci, hrál v osvědčené české i světové klasice (Poprask na laguně, Veselé paničky windsorské, Loupežník), s ohledem na dramaturgické zaměření jeho posledního působiště to byly i hry jako Mladá garda, zmínku si ale zaslouží například jeho kreace pana Kralera v Deníku Anny Frankové.

Kromě divadla účinkoval Václav Poláček také v brněnském studiu Československého rozhlasu, koncem padesátých let se dvakrát znovu objevil i ve filmu. V Brynychově ŽIŽKOVSKÉ ROMANCI (1958) se objevil jako strýc Tylínek, v Jasného filmu TOUHA (1958) hrál řídícího učitele. V roce 1960 definitivně opustil divadlo a odešel na penzi. Zemřel v Brně 12. října 1962 ve věku 82 let.

Pavel "argenson" Vlach