C'mon C'mon

Veľmi sa mi to páčilo. Bolo to síce neprekvapivé, ale zároveň fajn. Oceňoval som, že sa ma nikto nesnažil trápiť výraznejšou zápletkou alebo explicitnejšími konfliktami. Naopak, akonáhle by sa čosi také v takto nastavenom deji zjavilo, pôsobilo by to rušivo. Samozrejmosťou je famózny výkon Joaquina Phoenixa a malý Woody Norman je prirodzený sympaťák, čo v tomto prípade nielenže stačí, ale je to viac než dosť. Nedá mi nevyzdvihnúť geniálnu kameru Robbieho Ryana, ktorého americké veľkomestá v čiernobielom podaní a z nezvyklých uhlov pôsobia vskutku impozantne, famózne, majestátne a „ťažko“. (24.04.2023)

Hele, tohle je vážná látka, pojďme ji natočit černobíle, jako by nám tvůrci chtěli naznačit… Respektovat a být respektován. Kompromisy a sebeovládání. O křehkém a komplikovaném vztahu mezi dítětem a dospělým bychom se mohli bavit hodiny. Láska je to furt pevná a nepodmíněná, ač potomek udělá první krůček nebo dá před společnou rodinnou aktivitou přednost kamarádům. Ovšem vztahy a to, jak dospělého potomek vnímá, se mění. (Znovu skvělý) Joaquin Phoenix je vlastně pro svého synovce cizím člověkem. Vztah jeho matky se svým bratrem, unaveným samotářským rozhlasovým novinářem, za poslední dobu ochladl, jenže ona teď přispěchá s prosbou, zda by se nemohl o kluka na nějakou dobu postarat, protože chce podpořit v léčbě svého manžela trpícího těžkými psychickými problémy. Zvídavý hoch samozřejmě brzy zbourá Phoenixovu pečlivě vybudovanou komfortní zónu. Vlastně se nic důležitého neodehraje, mnohé se děje mezi řádky, což ocení vnímavější divák. Ostatní budou asi trochu naštvaní, nicméně určitě ocení bezprostřednost a autenticitu. Mile obyčejné. I když občas na úkor zábavnosti. (08.04.2022)

Místy možná zbytečně rozvláčné, ale jinak vtahující a plné bohatých dialogů. Phoenix je jistota, ale výkon malého Woodyho Normana je úžasný a celá chemie ústřední dvojice funguje na výbornou. Příjemná civilnost ve spojení s černobílým vizuálem a šikovnou prací se zvukem, vytváří celek, který člověka baví sledovat, i přesto, že se na plátně neobjevuje v tu danou chvíli nic strhujícího. Na závěr se dostaví i chvilka dojetí, kdy se člověk musí hodně snažit, aby zamáčknul tu slzičku. PS: Rozhovory s mládeží napříč celým filmem jsou super koncept, který mě bavil ještě i v závěrečných titulkách, protože děcka měli fakt co říct. (19.01.2022)

Tenhle film je úžasnej takovým dost předvídatelným způsobem, prostě hned jak jsem se o něm doslechl, věděl jsem co od toho čekat, a věděl jsem, že to budu milovat. Ale nečekal jsem, že na mě největší dojem udělá Gaby Hoffmann (protože jsem ji vůbec neznal). Byla fantastická. Toť z mé strany asi vše. 9/10 (18.01.2022)

Když jsem začala koukat na tohle drama, vůbec jsem nevěděla, do čeho jdu. Asi i kvůli tomu mi chvíli trvalo, než jsem se naladila na tu správnou emoční strunu, abych si mohla vyprávěný příběh alespoň trochu užít. Sympaticky civilní herecký projev Joaquina Phoenixe jsem si však užívala od samého začátku. Často mívám pocit, že jeho herecký rejstřík je prostě nevyčerpatelný. Tady mu docela dobře a velice přirozeně sekunduje mladičký Woody Norman. Určitě to není film pro každého, nicméně šanci byste mu dát měli. Třeba právě pro ty nevšední rozhovory vedené introvertním rozhlasovým novinářem Johnnym, které lze považovat za takovou malou sondu do neutěšeného stavu mysli nastupující generace. Ty totiž poměrně jasně naznačují, kde děláme neodpustitelné chyby. (70%) (11.04.2023)