C'mon C'mon

No ty krávo, tedy pardon, ale tohle pro mě, jako převážně mainstreamového diváka, byla absolutně neúnosná podívaná, na kterou mě přivedlo jen jméno Joaquina Phoenixe, jenž tu tedy podává řekněme zkušený výkon, ale jinak je to fakt nepředstavitelný hard core, kdy mi v podstatě vrtá v hlavě jediné, a to co měla tato podívaná vlastně za význam. Já tu totiž naprosto žádný nenašel a pro mě se tak jednalo v podstatě jen o neskutečně užvaněné vztahové nefunkční drama mezi podivínským, nezajímavým a naprosto nesympatickým dospělým jedincem a snad nejotravnějším přechytralým parchantem v dějinách filmu, já bych toho fakana musel mlátit od rána do večera, a právě z toho jsem kvet snad nejvíc, když se řešilo, jak by se měl ten hodný strýček vlastně k tomu kloučkovi chovat, aby ho to hlavně neranilo, chudáčka malého. Pak se nemůžeme nikdo divit, kam s takovou výchovou ten svět spěje. Místo aby dostal kluk na prdel a pamatoval si, že prostě určité věci nesmí, tak tady se mu ještě omlouvají, že po něm vlastně něco chtějí, no strašná soda. A do toho všeho pak ještě ty názory dětí přistěhovalců na budoucnost světa, to je další nátěr, kdy jsem měl chuť ten film opravdu pokaždé, když se tam někdo z těch primitivních harantů, mluvících jako by spali dva roky v knihovně, vypnout, fakt nechápu, čeho těmi nepřesvědčivými rozhovory chtěli tvůrci dosáhnout, na mě každopádně působili extrémně nevěrohodně, naivně a hlavně jako proč vlastně? Jinak nějakou zásadnější zápletku to prakticky nemá, prostě strýc se synovcem se tu jen ukrutně nezáživně 100 minut sbližují, ovšem zcela bez emocí a bez dramatických situací, celé se to navíc odehrává naprosto bez jakéhokoliv spádu, černobílé zpracování mi pak též nepřišlo jakkoliv opodstatněné, takže zkrátka ať si tuto podívanou intelektuální publiku užívá na maximum, pro mě se ovšem jedná o nekompromisní Odpad!, jehož obsah jsem doslova a do písmena protrpěl. (15.10.2022)

Hele, tohle je vážná látka, pojďme ji natočit černobíle, jako by nám tvůrci chtěli naznačit… Respektovat a být respektován. Kompromisy a sebeovládání. O křehkém a komplikovaném vztahu mezi dítětem a dospělým bychom se mohli bavit hodiny. Láska je to furt pevná a nepodmíněná, ač potomek udělá první krůček nebo dá před společnou rodinnou aktivitou přednost kamarádům. Ovšem vztahy a to, jak dospělého potomek vnímá, se mění. (Znovu skvělý) Joaquin Phoenix je vlastně pro svého synovce cizím člověkem. Vztah jeho matky se svým bratrem, unaveným samotářským rozhlasovým novinářem, za poslední dobu ochladl, jenže ona teď přispěchá s prosbou, zda by se nemohl o kluka na nějakou dobu postarat, protože chce podpořit v léčbě svého manžela trpícího těžkými psychickými problémy. Zvídavý hoch samozřejmě brzy zbourá Phoenixovu pečlivě vybudovanou komfortní zónu. Vlastně se nic důležitého neodehraje, mnohé se děje mezi řádky, což ocení vnímavější divák. Ostatní budou asi trochu naštvaní, nicméně určitě ocení bezprostřednost a autenticitu. Mile obyčejné. I když občas na úkor zábavnosti. (08.04.2022)

Tenhle film je úžasnej takovým dost předvídatelným způsobem, prostě hned jak jsem se o něm doslechl, věděl jsem co od toho čekat, a věděl jsem, že to budu milovat. Ale nečekal jsem, že na mě největší dojem udělá Gaby Hoffmann (protože jsem ji vůbec neznal). Byla fantastická. Toť z mé strany asi vše. 9/10 (18.01.2022)

C´mon C´mon akoby ku mne vykukol z deväťdesiatok, pričom ma mrzí, že vtedy nebol aj nakrútený, asi by som mu hneď naparil plný počet. Takže chyba bude tak trochu na mojej strane, že som film plne nedokázal doceniť aj v dnešnej dobe. V podstate je Phoenix najmenej zaujímavá postava, ona tu len existuje a príliš sa nevyvíja, čo nie je ale chyba, pretože jeho synovec a predovšetkým sestra sa ventilujú až až. Bohužiaľ tu zaznie toľko múdier, čo nemyslím ironicky, že sa toto dielko nedá na jedenkrát stopercentne vstrebať. Prehovory detí o budúcnosti a čítanie z knižiek by som si najradšej vypočul so zavretými očami a občas zvuk zastavil, a mal tak viac času nad nimi popremýšľať. 70% (02.10.2022)

Johnny je sám a zdá se být s tímto stavem relativně spokojen, takže příliš nevyhledává ani nějaké bližší rodinné kontakty. Těch má navíc v práci dost, především však s mladými lidmi, jejichž odpovědi na otázky dávají filmu hloubku, i když od nich kolikrát znějí až příliš strojeně. To je nakonec problém i Johnnyho vztahu se synovcem Jessem, který mu na krátkou dobu vstoupí do jeho pečlivě nalajnovaného života. Film působí velmi reálně, nikam nespěchá, má vyloženě pohodovou atmosféru. Jenže potom přijde moment, kdy je třeba děj lehce vyhrotit, třeba aby byla vidět Jesseho odlišnost (rodiči jasně daná) a v těch chvílích to Mike Mills často přežene. Trpí tím i jinak výborné herecké výkony. Povětšinou je však C'mon C'mon pohodovým filmem o srovnávání se s novou životní situací a tím i nápravou vztahů s rodinou. Ta čtvrtá je však za kameru Robbieho Ryana, protože jím nasnímaná města nejsou pouze kulisou příběhu, ale dalším z herců. (18.03.2024)