C'mon C'mon

Konečně jsem se po sto letech podívala zase do kina! No byl to zážitek, jako bych tam byla poprvý v životě. Ani nevíte, jak mi kino chybělo. Ta atmosféra, to je prostě něco úplně jinýho, než když koukáte doma u telky ve starejch teplákách a s talířem brambůrek na břiše. Ale abych pořád nemluvila o svým zážitku z biografu, vrhnu se na recenzi. Mám ráda filmy, který vás donutí se zamyslet, a přesně o tom byl i tenhle. Spíš filozofickej se špetkou dramatu ze života, než o nějakých výbuchách a rychlým spádu. Ono se vlastně nic moc v příběhu nepohne. Připadáte si, že koukáte na dokument o jedný celkem obyčejný rodině v Americe, která má svoje problémy jako každej jinej. Hlavní postava je úžasnej Joaquin, kterej je naprosto boží jako vždycky (jak to ten chlap dělá??) - muž ve středním věku bez manželky a přítelkyně, který jezdí po Americe a ptá se dětí na jejich názor na svět a na život. Nevím, jestli jsou jejich výpovědi skriptovaný, předpokládám, že jo, ale to je nedělá o nic míň dojemný. Aspoň třikrát jsem měla na krajíčku a jednou i víc než to. Pořádná citovka, to vám řeknu. A sledovat, jak se postupně prohlubuje vztah malýho kluka a jeho strejdy, je krásný. Ty dva spolu mají tak hezkou chemii. Co víc dodat? Jenom tu vypíchnu pár scén, který mě naprosto dostaly - řvaní v parku, závěrečný titulky s výpověďmi dětí, rozhovory bráchy a ségry, scény s tátou, rozmluva o pamatování společných vzpomínek. Hodnocení: černobílá tomu dodává skvělý kouzlo/10 (17.03.2022)

spíš než o drama jede o příjemný feel good movie o tom jak nezvykle civilní Joaquin Phoenix chce pomoci své sestře a začne se tak dočasně starat o svého synovce.Vzhledem ke své práci ho tedy vezme do Nových Yorku a Orleans a začnou se sbližovat a vzájemně si obohacovat život.Celé je to dobře zahrané,černobílá kamera je kouzelná a dialogy přirozené a životné.Prostě obyčejný,ale o to lepší a silnější film...80% (25.12.2021)

C´mon C´mon akoby ku mne vykukol z deväťdesiatok, pričom ma mrzí, že vtedy nebol aj nakrútený, asi by som mu hneď naparil plný počet. Takže chyba bude tak trochu na mojej strane, že som film plne nedokázal doceniť aj v dnešnej dobe. V podstate je Phoenix najmenej zaujímavá postava, ona tu len existuje a príliš sa nevyvíja, čo nie je ale chyba, pretože jeho synovec a predovšetkým sestra sa ventilujú až až. Bohužiaľ tu zaznie toľko múdier, čo nemyslím ironicky, že sa toto dielko nedá na jedenkrát stopercentne vstrebať. Prehovory detí o budúcnosti a čítanie z knižiek by som si najradšej vypočul so zavretými očami a občas zvuk zastavil, a mal tak viac času nad nimi popremýšľať. 70% (02.10.2022)

Millsovi 20th Century Women mám velmi rád a považuji je za svůj oblíbený feministický film. Tušil jsem však, že C'mon C'mon mě zdaleka tolik bavit nebude. To se i vyplnilo. Technické zpracování nemá takový drive, takové množství stimulů, což ubírá na zábavnosti, kterou divák může pociťovat a obsahově to rozjímání nad vztahem strýce a malého synovce není natolik komplexní (úroveň Bergmanových Scenes from a Marriage), aby mi bylo umožněno se do (příběhu) vztahu postav a jejich podobností a trápení ponořit tak hluboko, že mi statičtější a klidnější režie nebude připadat nedostatečná. Myslím však, že spousta rodičů nebo holek bude tímto filmem uspokojena, protože je tam takové to navozování strastí a radostí života. Umíněné neklidné děcko se naštve a uteče z dohledu, ale to je v pořádku. Je v pořádku nebýt okay. Je v pořádku být naštvanej nebo smutnej. To všechno patří k životu a ten je třeba hlavně prožít se vším, co k němu patří. Často taková moudra čtu na storýčkách holek. Ke mně to nepromlouvá. Nerozporuji, že by zlost či smutek nepatřily k životu... Jen mi tyhle prohlášení přijdou kýčovitá a banální - nikterak mě intelektuálně nestimulují. Možná se s těmi postoji ani dost neztotožňuji. Každopádně jsem se docela nudil a během sledování toužil raději dělat něco jiného. (16.05.2022)

Když jsem začala koukat na tohle drama, vůbec jsem nevěděla, do čeho jdu. Asi i kvůli tomu mi chvíli trvalo, než jsem se naladila na tu správnou emoční strunu, abych si mohla vyprávěný příběh alespoň trochu užít. Sympaticky civilní herecký projev Joaquina Phoenixe jsem si však užívala od samého začátku. Často mívám pocit, že jeho herecký rejstřík je prostě nevyčerpatelný. Tady mu docela dobře a velice přirozeně sekunduje mladičký Woody Norman. Určitě to není film pro každého, nicméně šanci byste mu dát měli. Třeba právě pro ty nevšední rozhovory vedené introvertním rozhlasovým novinářem Johnnym, které lze považovat za takovou malou sondu do neutěšeného stavu mysli nastupující generace. Ty totiž poměrně jasně naznačují, kde děláme neodpustitelné chyby. (70%) (11.04.2023)