Zachráňte vojaka Ryana

Ano, je to americky patetické až na půdu, ale je to zatraceně dobré. Málokdy se po filmu člověk sám sebe tak naléhavě ptá: "Zasloužím já si takový život, který mám? Zasloužím já si život vůbec?" Promiňte, všudypřítomný patos dostal i cynickou Faidru, hned to přejde... Tak, už je to. Ale jedno platí - ať už si člověk libuje ve válečné vřavě (na scénu vylodění nezapomene do nejdelší smrti nikdo, kdo ji viděl) nebo v nenápadných scénách, které křičí mnohem hlasitěji (scéna s písní Edith Piaf ve zničeném městě nebo vyznání kapitána Millera), najde si tady to své. (22.06.2007)

Nejdříve jsem hrál Medal Of Honor a až potom viděl Ryana. To byla asi chyba, protože největší tahák, kterým byla Omaha Beach, mě už překvapit nemohl. Přesto moji averzi ke spielbergovskému vyprávění pohnutých lidských příběhů tentokrát tlumí nezapomenutelná vizuální stránka věci, Barry Pepper coby možná nejlepší filmový sniper a samozřejmě hudba Johna Williamse. PS: na památníku nad pláží Omaha se jisté skupince českých turistů podařilo objevit a vyfotit náhrobek Andrewa Ryana;) Ale ani tahle osobní zkušenost nic nezmění na tom, že si mnohem radši dám Tenkou Červenou Linii než Spílbergovskou ódu na Toma Hankse a jeho, či spíše režisérovu strategickotaktickou demenci. 60%. Maximálně. (21.02.2003)

V okamžiku, kdy kamarád vedle vás v zákopu dostane kulku do hlavy, necítíte smutek. Cítíte radost, že jste to nebyl vy.. Spielberg ve své nejlepší formě a s umírněným dávkováním patosu. Fascinovala mě kamera snoubená se zvukem při legendární scéně vylodění (ta konfrontace řevu bitevní vřavy a uklidňujícího ticha pod mořskou hladinou). (01.09.2008)

Co si budeme povídat, nebýt příslovečné scény z pláže Omaha (a jakš takš i finální bitvy), neposuzoval bych to tak dobře. Děj je náborová glorifikace armády, kdy nevidíme negativní stránky armádního života (tedy kromě smrti samozřejmě) ani jakkoli záporné či rozporuplné charaktery. Generálové a vysloužilci mluví, vlajky vlají, hudba burácí. Naštěstí Spielberg je přece jen mnohem vyzrálejší filmař, než nějaký Woo nebo Bay, takže i při patetickém hřímání o návratu ztraceného syna jeho matince je to celkem snesitelné. (23.12.2006)

Ten největší výsměch spojeneckým silám při invazi na Den D. Hned úvodní scéna, byť brutální jako řemen, v mnoha ohledech přepisuje historii a to je pouze začátek. Logika celého námětu o záchraně řadového vojína elitní jednotkou v průběhu děje naprosto pozbývá smysl, celé "komando" si bez problémů vyšlapuje za nepřátelskou linií k rozpadlému městečku, jen aby nakonec zvítězili proti desetinásobné přesile, která je navíc podporována tankovou divizí. Do toho všeho ještě charismatický sniper za své dovednosti v oblasti míření děkuje Bohu a konec je tak otřesný patos, že i scriptované Call of Duty má mnohem lepší atmosféru. Nebýt režisérovy dlouholeté praxe, tak jde snímek do kytek hned při první vystřelené nábojnici. (09.02.2008)