Purpurová farba

Film Purpurová farba, režiséra a producenta Stevena Spielberga, som videl minimálne spred desiatich rokov, ak nie ešte viac, možno cca i takmer 20 rokov, čo je v porovnaní s niekoľkými dekádami filmového deja, len slabučký odvar. Naschvál nadhadzujem tieto obdobia, pretože snímok zachytáva postavu černošskej ženy Celie Johnson na prahu 20. storočia, keď ju a jej sestru Nettie rozdelí nevyspytateľný človek, vtedy sú v tínedžerskom veku, postupne sa prediera holým, nemilosrdným životom s týmto gaunerom Albertom, až po štyridsiate roky, keď sa po dlhých desaťročiach vytúžene stretnú na prahu jej domu... Počas týchto všetkých peripetií, natrafí v živote na dve dôležité ženy : speváčku Shug Avery, a “REBEKU” Sofiu, ktorej jej pomôžu otvoriť oči, a schopiť sa. Táto trojica predstaviteliek, menovite Whoopi Goldberg v hlavnej úlohe, a dve černošky vo vedľajšej, t. j. Margaret Avery, a taktiež svetoznáma OPRAH, podávajú naprosto vierohodné, strhujúce a navzájom vyrovnané herecké výkony, keď im k tomu ešte sekunduje odporný a slizký, perfektne sediaci na rolu Danny Glover, tak toto KVARTETO predvádza herecký koncert. Režisér nakrútil svoj prvý, odvážny, dospelý film, ktorý má svoj potenciál, a podľa mňa ide o jeden z najlepších filmov 80. rokov, s 11. nomináciami na Oscara, a ani jeden premenený „zlatý plešivec” , čo je z časti FIASKO, zrejme až po ďalších dekádach sa film konečne DOCENIL. Je to film o dekádach a postavy sú, ako dekorácie. Obdivuhodne zachytený snímok. Spielberg je frajer. (27.01.2018)

Nechci Purpurovou barvu označit přímo za akademickou nudu, ale ty neproměnené Oscary docela chápu. Je to zajímavý námět, velice šikovně zrežírovaný. Film disponuje několika velmi silnými scénami, které se následně na to tříští s těmi maximálně sentimentálními (přdevším závěr), ale to už je Spielberg a člověk to musí brát s notnou dávkou optimismu. (07.07.2005)

Kdybych se měl slušně vyjádřit (a já to udělám), musel bych říct, že Steven Spielberg je slabý konzumní režisér, snažící se nachytat "koho to jde na co to jde". Už tím ani nemyslím, že si zásadně vybírá témata podle předpokládané úspěšnosti, ale i v rámci nich jen takové sekvence, které předpokládají totéž. Marketingový tah na branku se v jeho filmech vyčerpává bohužel hned na začátku, potom už je jen utrpením sledovat vatu namočenou v epoxydu, kterou své "ne-myšlené myšlenky" ucpává.... The Color Purple (Barevní) z první třetiny minulého století popisuje, jak hodně se již černí naučili od bílých; výčet je opravdu impozantní. Když Shug Avery zpívá v jednom hideaway blues, není to sice špatný, i když hodně načinčaný. A to je také okamžik, kdy by se měl film uspat, aby byl tak divák ušetřen alespoň před africkou zvířenou; běh žiraf je sice inspirativní, ale poněkud již okoukaný.... Skákací hrad, zorbing, paintball, kopec her (Spielberg). (04.06.2019)

Určite nie prelomová kinematografia, skôr remeselne zručné spracovanie v umení mnohokrát sa vyskytujúceho námetu o násilne rozdelených a strádajúcich blízkych dušiach. Utrpenie jednej z nich, spočívajúce v otrockom posluhovaní manželovi, je postupne vyvažované odstupňovanými oblomkami radosti ústiacimi do záverečnej všeobjímajúcej a všeriešiacej katarzie. Jednoducho: život v ponížení sa šibnutím čarovného prútika premení na gýčovitú selanku šťastia a lúky plnej kvetov. Nedôveryhodná báchorka & žmýkačka emócií? Áno, ale spôsob, ktorý Spielberg zvolil ma dostal. (29.07.2011)

Vůbec nechápu, proč je film odvyprávěný takovým způsobem, jakým odvyprávěný je. Úvodní "dospívající" půlhodina byla naprosto brilantní. Spielberg rozjíždí nekompromisní drama a ukazuje high class filmařinu. Jen si všimněte, jak působivě vystavuje během prvních 30 minut napětí. V momentě, kdy se však posouváme o nějaký ten časový úsek dál a hlavní hrdinku přebírá pod herecká křídla Whoopi Goldberg, mění se, pro mě zcela nepochopitelně, drama o rozdělení dvou sester na roztříštěné a nesourodé vyprávění o životě černošské komunity. Co hůř, dramatické momenty jdou zcela do pozadí a žánr chvílemi koketuje téměř s groteskou (hrnec spadne na hlavu, člověk propadne střechou atd.). Emoce a prožívání osudu hlavní postavy jsou díky tomu silně potlačené a z ambiciózního dramatu je bezkonfliktní limonáda bez většího režijního rukopisu velkého Stevena. Závěr, snažící se naplnit očekávaný oblouk, zas trochu nakopne ospalý a znuděný děj, ale rozpačitý dojem z celku moc nezachrání. Opravdu nechápu, jak se to mohlo stát. V úvodu jsem byl neskutečně nadšený, o 2 hodiny později již jen spokojený, že je konec. 6/10 (19.10.2017)