Amistad

Nedokážeme se domluvit, protože máme jiné jazyky. Nechceme se domluvit, protože ti druzí jsou podřadný druh. Nemáme společnou řeč, kulturu, zvyky = jsme nepřátelé. ____ Banální a pravdivou skutečnost zobrazil Spielberg v úvodních scénách hmatatelně, když proti sobě postavil domorodé Afričany a španělské obchodníky s otroky. Tyhle dvě skupiny shodu nenajdou a ani najít nemohou. Dovolají se unesení černoši práva na vyslyšení aspoň v Americe? Soudní drama – oblíbený americký žánr – přináší scény krutých flashbacků z cesty otrokářkou lodí (některé z obrazů nejde pustit z hlavy lehce). ____ Spielberg samozřejmě vlastním lidem fandí, takže se v Americe najde hrstka statečných, která brání zoufalé i vzdorující otroky. Méně prostoru už věnuje, jak Afričané prožívají cizí zemi. Jak se asi museli lidé z vesnic cítit v městském vězení, jak mohli pochopit právní systém a politické lavírování jiného kontinentu? ____ Film si neodpustil některá klišé, jako je například etické prozření právníka, který se do soudního sporu pustil nejdřív jen kvůli honoráři. Mohl vynechat vedlejší motivy (záběry na dětskou španělskou královnu) a tím posílit hlavní dějovou linku. ____ To jsou jen drobné výhrady k jinak emocionálně třeskutému dodatku k ne zas tak vzdálené historii. SHRNUTÍ: Dobrý konec ještě neznamená, že vše skončilo dobře. (31.10.2018)

Trochu unavenou první půlku plně vynahrazuje půlka druhá a strhující soudní bitva o osud afrických otroků z lodi Amistad. Ke konečnému hodnocení vedle dobře uchopeného tématu přispívají i výborné herecké výkony a dobová atmosféra, která je hmatatelná takřka z každého záběru. Těch zhruba 150 minut se dá vydržet, ikdyž občas to bylo opravdu zbytečně natahované. (24.09.2007)

Tříhodinová akademická nuda? To musel napsat opravdu nějakej debil. Taky jsem nepochopil ironické reakce některých. Proč by se otrokáři proboha neměli stydět? Jde o nich natočit něco pozitivního? Třeba že se chovali ekologicky na moři, nebo co? Příkladem budiž jedna z prvních scén u soudu, kdy se trapně hádají, komu to "zboží" vlastně patří. A neříkejte mi, že rozumný člověk nedokáže aplikovat něčí film o historii na svou vlastní historii i současnost. Jde to, věřte mi. (17.05.2003)

Strhující příběh boje odvážného právníka za lidskou důstojnost je dokořeněn opětovně fantastickým výkonem Anthonyho Hopkinse v roli budoucího prezidenta Johna Quincyho Adamse. Hopkins je v tomto snímku snad ještě lepší, než v „Seznamte se, Joe Black", a to už je opravdu co říci. Po uplynutí 148 minut dlouhého snímku si možná také položíte otázku, kdo v tom filmu vlastně byl svobodný. Zda příznivci otroctví, nebo Cinque a jeho lidé. Afričan, který se nikdy nevzdal, který měl svobodu vždy v sobě, byť byl spoután okovy. Možná by tím svobodným mohl být advokát Baldwin, jenž stále věřil a doufal ve spravedlnost, i když každé malé vítězství bylo sraženo další prohrou. (14.07.2011)

Nechápu, jak mohl tento film propadnout. Plný skvělých herců, natočený bezchybně a s atmosférou k nezaplacení. No a ten Willamsův soundtrack...! Úvodní masakr patří k nejsyrovějším filmovým scénám vůbec a nikdy bych neřekl, že mi jeho strůjci budou po dvou hodinách tak sympatičtí. Jenže to by nebyl Steven Spielberg. Celá pasáž s Cinqueho cestou do Ameriky je tak sugestivní a dojemná, že slzy nezadržím nikdy. (15.01.2008)