Meky

Ako nie príliš zainteresovaný do Mekyho kariéry som sa trochu v informáciách a chronológii strácal. Emocionálne to ale nostalgicky celkom fungovalo, najmä však vtedy, keď zaznievali známe tóny legendárnych hitov, čiže tu by som až tak Šafránkovi negratuloval k prínosu. Potešia dokonca aj hovoriace hlavy, najmä ak rozprávajú skutočne k veci. Vôbec som nevedel, že vzťah Žbirku ako autora a Lučeniča ako producenta bol vyhrotený podobne ako napríklad vzťah medzi Goreom a Wilderom, kde tiež jeden písal a druhý odrobil všetku špinavú prácu v štúdiu. (16.07.2020)

Postava Miroslava "Mekyho" Žbirky je pro mne jedna z těch podstatných, pokud jde o vývoj hudebního vkusu. Když se vyšvihl na nejvyšší příčky slovenské i československé populární hudby, bylo mi 11-12 let, a to se člověk začíná zásadně formovat. Žbirka je tak jedním z několika málo lidí, které sleduji prakticky neustále, a to aniž se nutně považuji za jeho fandu, spíš za angažovaného pozorovatele, a jeho písně se mi líbí jen výběrově (např. "22 dní" nicméně považuji za jednu z nejlepších písní v historii slovenské pop music). Fanouškovství máme ale s MŽ společné, protože stejně jako on mám ve velké úctě Beatles. Z předchozího plyne asi vcelku pochopitelně, že jsem se na dokument o zpěvákovi a autorovi dost těšil. A bohužel, nebyl jsem uspokojen. O Žbirkově životě a díle by bylo lépe natočit spíš sérii dokumentů, protože je živou historii (česko-)slovenské populární hudby, a každá z jednotlivých etap (konec 60. a začátek 70. let, působení u Broma a Offermanna, éra Modusu, založení Limitu a cesta na výsluní, ...atd.) by si zasloužila samostatný portrét. Takhle dokument těká od jednoho tématu k jinému, přičemž si nejsem jistý, nakolik je pro neznalého vůbec srozumitelné, o co v některých fázích vlastně šlo. A pro znalejšího je naopak zřejmé, že leccos bylo zjednodušeno a nevyčerpáno; takřka cokoliv, na co dokument narazí, je jen tak nahozeno a přejde se to spíše rozpačitými tvářemi a výjevy. Přitom zajímavých lidí sehnal režisér dost a dost, ostatně sám "objekt" vládne mluveným projevem dosti dovedně. Když se to p. Šafránkovi nepovedlo využít, nejspíš bude chyba na jeho straně. Pokud přesto dávám 4, není to kvalitou filmu jako takového (ten by si zasloužil maximálně 3), ale osobou protagonisty, silou témat a nestárnoucím půvabem písní, které v něm zaznějí. (02.01.2021)

Celkem dost informací o soukromí umělce, který stvořil velké hity a komunistům před nosem šířil západní moderní styl hudby. Trocha nostalgie a nadhledu. Pěkná historka jak se seznámili Mirovi rodiče když otec jeho budoucí matce Angličance v hospodě omylem vypil sklenku. Ta pak přijela do Československa, aby se vzdala kvůli rodině svobody. Žbirka má přirozené osobní kouzlo a milý klukovský humor. Pobavilo mě třeba když odpověděl na námitku „moc kecáš“ „díky za pochvalu“. Chvíle týkající se autonehody kolegyně Mariky Gombitové jsou smutné, stejně tak ztráta Žbirkova bratra a kvůli kariéře malá péče o jeho dceru. Je zde dosti archivních materiálů i dobových hvězd jako Peteraj nebo Lučenič. Peteraj mluví o tom, že Miro nikdy nebral žádné drogy. Ve finále plná hala diváků, ale dokument nikdy nepřekročil hranici nekritického medailonku. (31.01.2021)

Všetko na svete môže byť vždy trochu lepšie,ale niekedy treba nájsť priestor aj pre slabšie chvíľky v určitých momentoch a tie je tu možné spozorovať. Pán Miro Žbirka je však na správnom mieste vo svojom povolaní a je to poznať za tie roky vo všetkých krokoch mal správny smer na svoj úspech. A pre doplnenie už stačí pripojiť len textík s jeho jednej pesničky... "Nechcem spáliť most, most za láskou v nás. Vždy sa dá späť ísť, vždy keď príde čas. Tak skús: Nespáľme to krásne v nás" ....   Veľká škoda ,že už ten pán tu už nie je a obrovská škoda pre tento svet ... (02.01.2021)

King Skate jsem neviděl, ale rozhodně se na něj chystám. Tenhle dokument je trochu rozporuplný - na jedné straně je to typické ukazování mluvících hlav, na straně druhé tvůrci obdivuhodně pracují s archivním materiálem a jeho střihem - v tomhle je film dost podvratný a je potřeba ho sledovat opravdu pozorně - i okamžiky, kdy Meky jen mlčí a naťukne určité téma, je důležité. Jde o to myslet v souvislostech - třeba o tom, že pod termín "velikán normalizační (pop)kultury" nemůžete jednoduše zařadit člověka Žbirkova původu, rozhledu, kumštu, on je právě opakem těchto velikánů, například Karla Gotta - umělecky i prakticky. (05.01.2021)