Discopříběh 2

Kdysi dávno jsem to jednou viděla a nebyla jsem zrovna na větvi... Ovšem dnes bych to sledovala jedině pod pohrůžkou návštěvy u zubaře. Hudba Michala Davida, třeskutě nesympatický Rudolf Hrušínský nejml. a Ladislav Potměšil, kterak je na stará kolena zmítán pubertou? Před dvaceti lety to možná mohlo divákům stačit ke štěstí, dnes už asi jen těm nejméně náročným a nejsentimentálnějším jedincům. 10%. Za co? Já nevím a nechtějte po mě, abych to zjišťovala... Něco pozitivního snad na té kojotině být mohlo, ne? (17.04.2009)

Už to tak dobře nefunguje jako v jedničce, ale nápadů je relativně dost. Role se obrátily oproti jedničce. Tentokrát se o průšvihy stará táta Horáček a na stará kolena si najde atraktivní striptérku, která to s ním ovšem nemyslí upřímně. Vtipů je hodně, podstatně ubylo písniček Michala Davida, už ani nejsou tak chytlavé, a protože příběhová linie je poměrně konzistentní, působí často až rušivě. Potměšil je ve výborné herecké formě a videoklipovost jedničky vzala za své, ale i tak jsem se bavil relativně slušně. 60% (01.02.2009)

Jak mám první Discopříběh rád, tohle bylo docela hrůzné pokračování. Ne až tak extrémně špatné, jako v případě Decibelů lásky, ale prostě nedobré. Navázání na předešlý díl sice zajímavé, úvodní honička za náklaďákem povedená, ale zbytek šel defakto ve stejných šlépějích, jako jednička, jen s tím rozdílem, že kromě Potměšila zde všichni působili skoro až zhuleně (na druhou stranu, díkybohu, že on byl tou hlavní postavou a celé to držel nad pomyslnou vodou příšernosti). Málokterá situace dávala smysl, divně na sebe navazovaly, občas to blýsklo nějakým dobrým humorem, ale teda, hodně velký propad oproti skvělé jedničce. A ta hudební čísla? Příšerná. Kdykoliv se objevil Hrušínského ksicht se špatným playbackem, musel jsem se otřást. Velmi podprůměrné, ale nebudu až zase tak zlý. 35% (04.09.2017)

Krásná česká osmdesátá léta, čas   dospívání a písničky v oné době   populárního zpěváka Michala Davida se ve volném pokračování etud otce a syna Horáčkových skromně přelila do počátku let devadesátých. Role se však tentokrát obrátily. Mladý Jirka se už usadil, avšak jeho otce postihla druhá míza. A tak vznikla nádherná ukázka situace, když si muž mezi čtyřicítkou a padesátkou nechce připustit, že stárne a naopak si chce dokázat, že má ještě plno sil na rozdávání. Hudební  film Jaroslava Soukupa se nese ve stejném duchu jako předchozí a nutno podotknout, že se oba filmové díly vzájemně doplňují a ani dnes nepřestávají   bavit. Punc nostalgie září z každičkého   záběru, avšak zásluha je, kromě   režiséra, především Ladislava Potměšila v   roli ovdovělého otce, se kterým to, stejně jako dříve s jeho synem,  pořádně zamávalo. Opět je vidět jak si roli užíval do sytosti. Jedná se o naprosto   nepřekonatelný film ve všech svých aspektech. A vlastně se v české kinematografii jedná o jediný snímek s takovým tématem, Takže se nechme unášet humornými i trapnými situacemi, jak se zpívá v jedné písničce, když tátové blbnou. Něco takového se již natočit nepovede. (14.06.2021)

Potměšil se stejně jako v prvním Discopříběhu (noční to můře diváka, nepatřícího mezi rozvernou mládež, navštěvující na sklonku socialismu v bílých džínách podniky DJ s italskými hity), snaží hrát jako v normálním filmu,trochu na vážno i aby byla legrace, jeho jediného je mi trochu líto. Na druhou stranu Soukupovi se opakovaně daří vytvářet atmosféru, která mě uvádí do stavů ponuré zádumčivosti. Během Davidových vsuvek se stav rozhodně nelepší..PS Srovnejme, jak Potměšila v podobné figuře na pětiminutovém prostoru využila Chytilová v Panelstory. Nebetyčný rozdíl, zdůrazněné navíc nervními jazzovými výlevy Jiřího Šusta (29.01.2019)