Byl jednou jeden polda

Občas se každý rád podívá na jednoduchý lehký film u kterého nemusí nijak přemýšlet. Série Byl jednou jeden polda se mi dříve strašně líbila. Teď, když jsem jí viděl po letech musím uznat, že to je opravdu ptákovina. Avšak nebuďme přeci tak kritičtí, odpad v hodnocení by se měl vyskytnout opravdu vzácně a oprávněně. Pokud se člověk u filmu byť jedinkrát zasměje tak už to má nějakou hodnotu. A já se u poldů smál vícekrát. (29.03.2009)

Major Maisner je s celou svou trilogií králem novějších českých filmů, za které se opravdu stydím před vnějším světem. Jedničku jsem jako menší dokázal asi ještě přetrpět, ale ta sprostá pokračování ode mě dostaly kdysi jakousi nesmyslnou milost a při vzpomínání ani nemám chuť ono hodnocení snižovat, přestože by to bylo skutečně třeba. (20.10.2018)

Jedna z nejlepsích českých parodií, ve který je všechno skvělý, fakt nevim proč to má tak nízký hodnocení, tady to sand všichni brali jako nějakej vážnej film a přitom je to parádní zábava. Ladislav Potměšil prostě nemá chybu, ten jeho smích je fakt krutej a všichni ostatní jsou dokonale vybraný, hlavně Jaroslav Sypal je úžasněj tupej. Děj samozřejmě neni nějak skvěle promyšlenej, ale to by se do takovýhle parodie snad ani nehodilo. Já se u toho vždyćky skvěle bavim a nikdy se mi to neokouká (04.04.2005)

Podpriemerny film o policajtoch spolu so vsetkymi vtipmi, ktore o nich koluju. Zaujimave, ze reziser Soukup sa snazil vytvorit ludovu cesko -slovensku zabavu podla ludovej americkej zabavy menom Police Academy. A ne, ne tento /ako pise Jeho Vysost, Majster Humoru na csfd strejda Verbal/ genitalny sysel pre tumor uz na mna fuckt nefunguje 20 % (30.04.2013)

Život je vážně krutý. Plankton si před milióny let poklidně plave ve vodě, nechává se kolébat vlnkami a má velké plány jako každý jiný inteligentní tvor, sní, že se v příštím převtělení probudí jako mamut, nebo jako lovec mamutů, jako rytíř, jako vynálezce, jako matka dvanáctirčat, jako jezdec formule 1 nebo dokonce jako komentátor na csfd, a ono ejhle, po té strašně dlouhé době procitne a ke své hrůze zjistí, že se stal ropou, ze které někdo vyrobil filmový pásek, což by tedy nebylo to nejhorší, kdyby na něj někdo natočil třeba dech beroucí dokument o vzniku a vývoji hemeroidů, nebo kdyby ho muminkova maminka použila k produkci dráždivého smradu, pálíc ho lupou, jenže ono né, Soukup do něho zvěčnil tuhle nebetyčnou blbost. A chudák plankton ví, že nemá šanci na vysvobození, protože je uložen navždy v národním filmovém archívu a na nějakou revoluci uvědomělých diváků, vylamujících těžké dveře tohoto ústavu a ničících nehodnotná díla, skutečně nelze spoléhat. Na filmu mě zaujaly jen dvě věci, spíše tedy dvě osoby: a) Moravec, který si podle mě dodnes rve v nebi vlasy (tedy jako ty kolem uší, popř. si ze zoufalství stříhá culík), protože ví, že na zemi mu stačilo jen málo, nastřelit náušnice, vzít si nějaké ty prsteny a ženské (a chlapi taky samozřejmě) by ho žádaly o autogram a samy mu padaly do postele, považujíc ho za Horsta Fuchse. A dále za b) ten tvor, co se vydával za kluka a ve skutečnosti to měla být holka. No podle mě to bylo přesně naopak, byl to od začátku kluk, a né moc hezký tedy, kterýmu se zkrátka Hrušínský nejml. velice líbil, a tak si v závěru vycpal prsa a snažil se bezúspěšně vydávat za holku. Ani ta scéna ve sprše mě nepřesvědčila, za prvé byla natočena z Potměšilova pohledu, který byl ožralý a na jeho svědectví se tedy nedá spoléhat, a za druhé, i když v té době (asi) ještě neexistoval fotošop, filmový střih i tehdy dokázal věci téměř nemožné. (21.02.2015)