Múmia sa vracia

Námět i obsah a scénář šustí papírem žáků poškoláků. V momentech, v nichž si divák jižjiž téměř zvykne na to, že tu jsou alespoň některé příznaky místy zvládaného filmového řemesla, je knokautován násilně nakopnutým dějovým zvratem, který MUMII propůjčuje ráz hodně nastavované a čím dál bezchutnější kaše. Říká se, že pršet nemusí; stačí, když kape. Ale co si počít, když se jazyk lepí na patro a v nedohlednu je i ta efemérní občasná kapička nápadu, záblesku, vtipu, vytržení z pouště stále bezbřežejší nudy? (13.02.2009)

Větší, výpravnější, efektnější, dějově rozmáchlejší - tak píše DaViD'82, jehož komenty většinou odpovídají tomu co si o filmu myslím já. A tak jsem si vypůjčil úvod jeho komentu a dodávám - a přeplácanější s tupějším scénářem. Ano, tady se na digitálních efektech nešetřilo, bohužel rok 2001 a tehdejší pécéčka měly své limity a tak je to leckdy dost znát. Je to škoda, protože třicátá léta já rád více než dvacátá a tedy dobově mi film byl mnohem bližší. Co se týče fórů je jich tam pořád dost a tím, že se divák opět setká se všemi hrdiny bylo zase zaděláno na porci humoru i na pocitu čehosi známého a blízkého. Bohužel na mne to opravdu působilo až překombinovaně a přeplácaně. Stopáž byla vražedná a to tak moc, že jsem ke konci na milisekundu klimbnul (nebo to bylo 20 min,) nevím... a tak nyní dávám jen za dvě knihy. * * (20.03.2021)

„Tak a teď to do nich napereme lidi!“ Tohle by tak nějak asi mohl říct Stephen Sommers svému štábu, když začali patlat tuhle velkou adrenalinovou smršť efektů a převtipnělých hlášek. Ono známé pravidlo velkorozpočtových nářezů, že dvojka musí být ještě velkolepější, efekty v míře více než přemrštěné a akce dávkovaná v nepředepsaných poměrech, to všechno se podařilo do puntíku vyplnit. Scénář uzpůsobený tomu, aby nepřekáželo nudné vyprávění a mohlo se vesele blbnout u počítače, kde ruka animátorova klikala na upocenou myšku pod stále se opakujícím příkazem „víc, víc!“ Jenže jednička byla jasně mířená pro pobavení masy. Nikdo nikdy nemluvil o záměru zabývat se historií nebo jakoukoliv realističností. Tady jde prostě jen o prožitek, ten který na vás to běsnění digitálních živlů zanechá. Jasně, egyptologové z toho musí čapnout psotník, ale to je zanedbatelné procento diváctva. Začátek, možná celá první třetina působí nepřehledně, do očí bije snaha vtěsnat digitály všude kam jen lidská noha vkročí na úkor jejich působivosti, ale s postupem času se prostor zvětšuje a scény se zpřehledňují. Brendan Fraser je tu vlastně jen figurkou co kope na všechny světové strany a bez své brokovnice nejde ani na záchod. Rachel Weisz oproti němu zase naopak dostala prostor i ve vyprávěcích momentech a jen dokazuje samozřejmost, s jakou dávní předci zvládali kung-fu. Jak jsem říkal, hlášek je tu přehršel a ne všechny působí tak, jak záměr napovídal. Z těch povedenějších si dovolím připomenout tuhle: „Naposled sem to koupil do zadku. Držim smutek za svou řiť.“ Animace postav jsou úderné, přesně tak jak bylo v plánu, aby divák zeširoka otevřel ústa a slina údivu kapajíce mu na tričko zapsala tuhle podívanou na nějaký ten den do paměti. Dokonce zašli tak daleko, že The Rock si tu zahrál, aniž by si tu vlastně zahrál (zajímavý je původce hlasu jeho postavy krále Škorpióna - Max Cavalera, frontman metalové kapely Sepultura). Co se hudební složky týče, těžko něco vytýkat, protože Alan Silvestri docílil jemné pompéznosti nedigitální cestou úderných kompozic. Tak co? Kam s tím? Když bych si řek „jó jde jen o zábavu“ a vykašlal se na film jako takový, bylo by to za 4. Když se v tom ale trocha povrtám, minimálně půlka hvězdičky jde dolů. To by takoví Karloff a Lee mrkali na drát, kam ty jejich mumie dokormidlovaly. (20.02.2005)

Neohrožená egyptoložka, její zbabělý bratr, který se štítí jakékoliv námahy, a její hrdinsky švihlý manžel. Navrch otravný synek a další zápletka s nebezpečnými silami zla je na světě. První Mumie velmi mile překvapila. Přibylo pár postav, narychlo spíchnutý příběh a jede se dál. Všichni víme, že návrat přišel zejména proto, aby producenti schrastili další dolary. Snažíme se překonat rozmáchlost jedničky, ale zoufale se nám to nedaří. To, že do dvou hodin nacpeme všechno, co si zamaneme a co snese velkorysejší rozpočet, neznamená záruku úspěchu. Výsledkem je přehuštěnost, mnohdy doslova chaos, jindy bohužel i nuda a přeplácanost. Jednička představovala šťavnaté dobrodružství plné výborných triků a cynického humoru, dvojka už lehce olizuje fantasy žánr. Triky jsou velmi často samoúčelné a nestrhnou, ač je to pořád solidní popcornová jízda. I jednička místy kašlala na logiku děje a pomohla si několika umělými popostrčeními, ale tady je to už sakra vidět. Jak Brendan Fraser, tak Rachel Weisz jsou znovu velmi solidní, ale na plátně si už tolik nerozumí (jednička byla přeci jenom o jejich opačných povahách a postupném sbližování se). Ale co, tady jde o úplně jinou zábavu. Klidně bych ocenil půlhodinu dolů. (11.06.2016)

S prvním dílem se tenhle nemůže měřit ani omylem. Bohužel, tvůrci zřejmě veškeré opravdu kvalitní nápady nacpali do jedničky, no a tím pádem jim pro dvojku zbyl jen odpad. I když i ten je stále ještě celkem dobře koukatelný. Obě hlavní herečky, Weiszová i Velasquezová, na tom ovšem mají takřka zásadní podíl. Btw. Já mít doma takové dítě, jako mají Fraser a Weiszová v tomhle filmu, tak si buď hodím laso, nebo to děcko nějak zprovodím ze světa. (04.05.2003)