Storytelling

Český název je doufám míněn jako ironie. První povídka tedy nenabízí žádnou životnou postavu, jen několik klišovitě načrtnutých typů a nebýt Selmy Blair, byla by k neukoukání. Druhá je na tom o dost lépe a John Goodman i Paul Giamatti se snaží, aby se divák alespoň nenudil. A světe div se, hned několik postav tu vypadá velice uvěřitelně. První povídka jedna hvězdička, druhá tři, výsledek je na dvou. (13.08.2006)

Podivná dvojice příběhů s černým nádechem se sice nese na nezávislé vlně, ale do nějaké silné výpovědi má pradaleko. První, minimálně bizardní, místy až trapná a podstatně kratší epizoda, vystihuje zahořklého černošského učitele, který po svém poníží svou studentku (Selma Blair). V druhé jsme svědky tápání neúspěšného dokumentaristy (Paul Giamatti), kterak se pouští do filmu o předměstské mládeži a očima teenagera nám přibližuje americkou rodinu (taťka John Goodman). No, Storytelling si neláme hlavu s kdečím a to není zrovna ideální řešení!! Slabé ***. (23.01.2008)

Slušně vymyšlená a zahraná prázdná bytost mladého teenagera, který chtěl být zvláštní ,ale k tomu postrádal jakýkoliv potenciál. Scéna prznění éterické Selmy mě dost rozesmutnila, protože (nebo přestože) mám tu její smutnou krásu moc rád, ale své kvality její nepovedený pokus o poslední cokoliv.....měl rovněž. 60% (10.01.2008)

Hmm, jsem na rozpacích, tenhle film je opravdu divný. První povídka trochu vypovídá o tom, že lidé často nejsou schopni uvěřit realitě, že ji dobrovolně zapřou, i když si tou realitou jsou (často na vlastní kůži) jistí. Druhá povídka je takovou svébytnou sondou do života obyčejné Americké rodiny. Stejně jako z Americké krásy (aniž bych to chtěl nějak srovnávat, ono to ani srovnat nejde, i když to konečné vyznění asi u obou filmů dopadá stejně) se mi z toho prostě chtělo zvracet. V tomhle případě bych se možná ani nijak nedivil, že se tam střílí ve školách. Otec, pro nějž je vysoká škola alfou a omegou (vynikající srovnání, že předvysokoškolskopřijímačkový stres amerických náctiletých je horší než byl stres jugoslávských dětí zažívajících válku a bombardování), matka fungující a chovající se jako naprogramovaný robot, mladší bratr, jehož jedinou starostí je jeho pověst na škole, mladší bratr, který si myslí, že se jejich služebná Consuela v podstatě fláká, protože posluhovat buržoazním maloměšťákům není žádná pravá práce (a když jí šel v noci probudit aby uklidila džus, který rozlil, v ten moment jsem ho chtěl prostě zabít), no a Scooby, klasickej free puboš, kterej tak trochu neví co chce ale ví co nechce. Jak už jsem psal, film je místy dost divný, místy provokativní (a to i prvoplánovitě), místy pravdivý, místy polemický.... Netroufám si objektivně posuzovat, původně jsem to chtěl nechat bez hodnocení, ale nakonec dám průměr s větším příklonem k plus než k mínus. (19.03.2009)

"You a pervert?" "No. Actually, I'm a documentary filmmaker." Vystavať poviedkový film iba z dvoch poviedok - jednej "fiction" a druhej "non-fiction" - síce môže znieť ako niečo, čo ani nemá zmysel realizovať, ale režisér Todd Solondz vo filme z roku 2001 dokazuje, že to v praxi môže fungovať. A to dokonca aj pri dĺžkovom nepomere dvoch príbehov. Zaujímavejšie (a dôležitejšie) je pri Solondzovom filme pozrieť sa na to, čo chce vlastne tento predovšetkým dramatický počin povedať. Dva na prvý pohľad odlišné príbehy spája rovnaký objekt záujmu - bežný Američan strednej (vyššej) triedy, ktorý sa pre to či ono cíti stratený na predmestí meniaceho sa sveta. Vnútornú prázdnotu väčšiny protagonistov sa Solondzovi darí zachytiť prostredníctvom horkých momentov a použitím ľahkého, ale fungujúceho čierneho humoru. Vďaka tomu má divák zo snímky pocit, že cieli presne tam, kam cieliť chce, ale nepreniká do hĺbky natoľko, aby sa z nej stala sociálna dráma, ktorá sa berie možno až príliš vážne. Film síce pri bližšom pohľade nerozpovedá až tak veľa, ale dostatočne na to, aby v ňom divák našiel pointu. Storytelling je remeselná nezávislá tvorba o nejasnom životnom smerovaní jednotlivcov. Príbehovo obstojné, dramaticky dobré, humorne surové a herecky (až na výnimky) kvalitné. Aj keď miestami Solondzovo dielo pripomína varenie z vody, v konečnom dôsledku ide o vodu, ktorá vyniká svojskou chuťou. Je však možné, že nebude pochuti každému. (11.03.2024)