Jára Cimrman ležící, spící

"Holube, pojedete letos zase do Afriky?" "Nikam nepojede, doma bude, už se narajzoval dost!" Bylo jen otázkou času v letech největší slávy Cimrmana, kdy se náš největší Čech a génius dočká zfilmování. Jelikož jsem však odkojen hlavně divadelními hrami a primárně audio nahrávkami her (všech) mám s filmovým zpracováním stejný problém jako u sledování záznamů divadelních her v TV. Člověk spoléhá na fantazii a více si to užívá. Když pak vidí vše polopaticky, cítí se trochu zrazen. Je to o level níž. Ale i tak jsem se velmi bavil. Některé scénky ve své jednotlivosti byly geniální. Smoljak a Svěrák byli prostě chytrý chlapi a maximálně jim to ve výsledku šlapalo (i přes občasné a logické neshody). U mne je to za čtyři nohy Eiffelovky. * * * * (20.02.2013)

Jára Cimrman, jakožto nejoblíbenější fiktivní Čech se i v anketě o nejoblíbenějšího Čecha objevil hodně vysoko, že TAKŘKA přeskočil i Božského Karla, což ho rozhodně nepoznamenalo. Já jsem po shlédnutí tohoto filmu prozatím žádnou divadelní hru o něm neviděl celou, ale u tohoto filmu jsem se i tak musel neskutečně smát. Takových narážek na minulost, taková zábava, ta může vypadnout opravdu jen z pera Svěráka a Smoljaka. Je to totiž tak hezké sledovat život Čecha, který vlastně nikdy nežil, ale který zná celý národ. Právě pro Svěráka a Smoljaka to musí být opravdu nádherný pocit vědět, že stvořili něco, nebo v tomto případě někoho, který bude znát celý národ dejme tomu dále i po několik století. Protože Jára Cimrman se jen tak nezapomene. Tento všeuměl z Liptákova totiž nikdy nezůstane nepoznamenán. --- Pane Holube, tak kam budete raisovat příště? - Nikam nepude, už se nacestoval dost - Tak asi nikam no. (10.05.2008)

Tohle přiblížení největší obskurní osobnosti českých dějin na jednu stranu vděčně variuje historii v různých vtipných sekvencích, jejichž obecnou pointou je selhání protagonisty z důvodu kombinace velkých ambic, smůly a vrtáctví, ale zároveň je prodchnuté zvláštní povědomou melancholií. Jak je Smoljakovým zvykem, film je natáčený výlučně jen ve skutečných lokacích a povětšinou v období podzimu. Sešeřelost obrazu v důsledku využívání slabého přírodního světla, cit pro ikonické obrazy ladovského venkova (všudypřítomná boží muka při cestách, rozložité aleje opadajících stromů, meze a sedlácká stavení) a všeobecná atmosféra konce jedněch dějin, kam protagonista patřil, je kombinováno s tehdy současnými pasážemi, ve kterých se o něm lidé dozvídají skrze fetišistickou výstavku věcí jeho každodenního užívání, což je i dnes celkem trefná poznámka o tom, v co se nakonec proměňuje historie a její aktéři. (20.03.2019)

Stydím se! Opravdu se stydím, že jsem tento filmový klenot plný skvělého humoru a inteligence viděl až ve svých 20 letech. Ale na druhou stranu si říkám, že je možná dobře, že jsem to viděl až po střední škole, protože jsem si mohl všechna moudra a narážky užít o to víc a zároveň se lépe bavit. :-) 10/10 (15.03.2010)

Veľmi dobré, ale napr. scéna s králikmi je dosť odveci a nepochopiteľná (ale ako som sa dozvedel z "making of" Svěrák tú scénu nenávidí a Smoljak ju považuje za svoj najväčší režisérsky omyl), tak isto scény s vynálezmi nič moc... Nahlas som sa zasmial možno raz, ale to pravé "pobavenie" trvalo počas celého filmu... (09.01.2009)