Poslední mohykán

Když já "filmy pro pamětníky" vážně miluju!!! Poslední mohykán patří k mým oblíbeným a Jaroslav Marvan je zde nepřekonatelný. Jeho postava starožitníka Kohouta úsměvná a řadím si ji sama pro sebe do přihrádky "odpočinkových". Zvláštní přirovnání možná, snad až pejorativně znějící, ale tak tomu vůbec není. Na mnoho pamětnických filmů ze 40.let hledím s nádechem odpočinku .. v tom smyslu, že mi opravdu přinášejí určité zklidnění a radost. A z podobných pocitů se raduji vždycky :) (12.05.2012)

Popravdě jsem to chtěl vidět především kvůli Dagmar Frýbortové, která se mi moc líbila ve Čtrnáctém u stolu - mám rád usměvavé holky s takovým tím romantickým diblíkovstvím ve tváři. Každopádně mě film zaujal jak slušně rozehraným tématem (kde mi trochu vadilo, že se mohlo trošičku víc přitlačit na pilu a situaci víc v některých ohledech dohrát), tak skvělými a inteligentními dialogy, které dnes málokterý tvůrce dovede napsat, a samozřejmě i herectvím. Pánové Marvan a Hanus si své role vyloženě užívají a jejich rozmluva v pracovně, kde ing. Bečvář poprvé začne mluvit o chystané knize, je dokonalou ukázkou profesionálního herectví. Zajímavé je, že děj nelze předpokládat zcela dopředu (i když konec je zřejmý, protože o tragédii nejde), ale třeba scéna v cirkusu mne hodně dostala. Jen mne krapet mrzí, že tvůrci nepřiznaně vykradli Stephena Leacocka, resp. povídku Strýček Podger věší obraz, ale zase je to natočené daleko líp než pozdější přiznaná televizní verze s Františkem Filipovským. Jinak mi tahle verze přijde daleko líp poskládaná a sestavená, než ta s Hugo Haasem, Marvan se sem hodí daleko líp. A docela mě baví, že si film bere už tehdy ta různá nesmyslná hnutí za práva zvířat a naznačuje, kam členové podobných spolků patří. (26.02.2022)

"Zdenko, kdyby tě tatínek viděl, jak si tu klidně čteš, byl by oheň na střeše." "Oheň je u nás stejnak desetkrát za den. K nám by se hasiči najezdili." ____ Spíš než o celistvě kompaktní příběh jde spíš o velice kuriózní pásmo různorodých žoviálních grotesek, které mají jedno zásadní pojítko - a to božského Jaroslava Marvana, jehož ztvárnění pedantského otce a jeho optimistického bráchy (který nonšalantně ráčkuje) se může hrdě řadit na vrcholný piedestal dvojrolí. Samozřejmě, potenciál dané premisy šel využít lukrativněji - expozice je příliš dlouhá, a děj nabere na ženiálních komediálních obrátkách až v poslední třetině - jenže když vezmu principielně v potaz dobu vzniku (1947), lze to jakž takž odpustit. Vladimír Slavínský zde navíc akurátně vykreslil vzájemné vztahové peripetie, dílčí leitmotivy a rodinnou dysfunkčnost, která má nedílnou roli na finální pointě. To vše se posléze perfektně pojí do kultivované příručky k tomu, jak se fofrem dostat do Jedličkova sanatoria! .... VERDIKT: 8,5 lvích krotitelů z 10 (27.07.2020)

Rodina, ve které to má na povel Jaroslav Marvan, a jehož staromódní výchova je pro současného diváka přece jen poněkud nepochopitelná. Ve filmu postava pana starožitníka Kohouta vládne jistou demagogií, a vynikající pan Marvan byl na takové postavy nervozně těkavých mužů jako dělaný. Svým vynikajícím ztvárněním své postavy, u níž divák dlouho váhá, jestli u něj vzbuzuje sympatie nebo antipatie, v podstatě zastínil všechny a všechno kolem. Občas to bylo až na škodu, protože v jeho "sólaření" se mu nikdo ani nepřiblížil, nicméně bez schopných sekundantů by zase byl divák ochuzen o celou řadu gagů, z níž naprosto nejvíc vyčuhuje ten s přibíjením obrazu. Tenhle film mám spojený s panem Marvanem a vždy se těším na jeho první polovinu, která je originální, nápaditá a režijně přesně načasovaná. Druhá polovina je o něco zdlouhavější, už nemá v sobě tolik energie a postupně se vytrácí ta věrohodná existence postav oproti hlavnímu protagonistovi. Dnešní divák, pokud nemá klasickou dobu i s jejími výchovnými manýry a noblesou až tak nakoukanou, může nejednou nad konáním a chováním postav otráveně mávnout rukou, film pro něj bude tzv. nic neříkající. Pro mě osobně tenhle film své kvality, a rozhodně nemalé, má, ale přesto na mě působil poněkud nevyváženě a energický až dravý nástup na diváka si neudržel po celou dobu stopáže a ve zmíněných atributech i tempu začal před cílovou páskou ztrácet. On pan Marvan si totiž od počátku vypracoval znatelný náskok a byl v cíli skoro o prsa před celým filmem, i s jeho lehkostí, s jakou do role vklouzl. Film svým pojetím rovněž nepopře svůj divadelní původ. 60% (26.12.2013)

Keby Slavínsky dal svojmu filmu priliehavejší názov - Tatínek, mal by mladý Svěrák o pár desiatok rokov neskôr problém. Poslední mohykán je prvorepublikovejší, ako prvá republika. Ku cti mu neslúži, že som ho už videl a názov mi nič nehovoril. Ale už prvé zábery po úvodných titulkoch ma zorientovali. Marvan si film prisvojil a vytvoril nereálnu, ale dobre zapamätateľnú postavu. (23.05.2021)