Matka Kráčmerka

Ve 20. letech zaznamenal úspěch český film na pokračování, který vycházel výlučně z oblíbených domácích autorů. Stalo se tak po pokusech o grotesky světového střihu v 10. letech, které narazily na veškeré nevyhovující podmínky. První z filmových sérií byla Rodenova Irča Černá a po ní hned přišla na řadu Biliánové Barbora Kráčmerová. Nejprve se stala hrdinkou dvou dílů - Do panského stavu a V panském stavu, ve kterých manžele Kráčmerovi sehráli Antonie Nedošinská a Karel Noll. Jejich dceru a jejího milého Jarmila Vacková a Karel Lamač. Neteř s outěžkem Pepinu Anny Ondráková a jejího nastávajícího Jan Wenceslaus Speerger. Jako služka Anna a domácí Stehlík se uplatnila manželská dvojice Milky a Filipa Balek - Brodských a jako nadlesní ve výslužbě Theodor Pištěk. Část toho obsazení přešla později také do další adaptace podle Biliánové Paní Katynka z Vaječného trhu. Poetiku těchto tří filmů z let 1925-9, spřízněnou s dílem Ignáta Herrmanna, znovu oživil Vladimír Slavínský jako zvukový remake Matky Kráčmerky. Popelka Biliánové měla v té době svůj nenadálý literární vrchol z 20. let už za sebou. Došla k němu nikoli cíleně, ale existenční nouzí, kdy byla jako vdova postavena před volbu, které ze svých činností dát přednost, aby uživila rodinu. Navázala tehdy na své nepravidelné literární příspěvky a původní román z roku 1907 dovedla k úspěšným šesti dílům. Pražským filmařům budiž ke cti, že dokázali reagovat tak flexibilně na právě kulminující fenomén. Zvuková verze tedy pokračovala v tomto směru a došla k dalším dílčím aktualizacím, Theodor Pištěk byl u Slavínského povýšen na Kráčmeru, hlavní milovnickou dvojicí se stala Hana Vítová s Rolfem Wankou a Anny Ondrákovou vystřídala bohužel zcela nevěrohodná Blanka Waleská (která po fiasku v Ze světa lesních samot šla zpět k rolím vedlejším) po boku setrvávajícího J. W. Speergra. Kouzelnou malou roli prodavačky výherního losu získala Věra Ferbasová, která v této době systematicky spěla k vlastní velké kariéře. Skvostnou karikaturu předvedl Lála Pešek, který se v té době již oklepal ze svého počátečního filmového šoku a symbolicky po svém zesnulém choti přešla do této verze také Ella Nollová. V opulentní stopáži celého příběhu šťastné výhry Kráčmerky doslova září Nedošinská s Pištěkem, jejichž dialogy jsou smrští gagů a vypointovaných vtipů. Skvostná je jejich manželská rutina, připouštějící i neplánované početí. Pikantní zde je Hanka Vítová jako jejich dcera a Rolfi Wanků jest mým stálým ideálem. Zde i zpěvným. Věru, vstoupil do českého filmu v cele šťastné konstelaci, radost naň pohledět. "Tak si radši zabreč, vono je to lacinější než rozbourat kamna." (07.06.2010)

Ačkoli patřím k fanouškům humoru dvojice Pištěk-Nedošínská, tady musím chtě nechtě prohlásit, že jde o mizerný film. Pištěk sice hází jeden vtip za druhým, ale paní Antonie pořád brečí a brečí a Vítová tak děsně přehrává, aby byla tím rozkošným nablblým diblíkem (asi to po ní chtěli), že se celá zpočátku zajímavá komedie úplně roplizne v bohapustou nudu. Nakonec jsem se konce s vypětím sil dočkal. Jen díky slibnému začátku dávám 50%. (20.05.2012)

Film silně kazí několik věcí: 1. Francek alias J.W.Speerger, který se svým ksiftíkem a tučnou postavou může úspěšně ztvárnit tak maximálně zloděje či jiného příslušníka lumpenproletariátu, ale určitě né dobrého nezaměstnaného dělníka, který nemá co do úst 2. Hana Vítová, která tradičně přehrává silně nesympatickým afektovaným způsobem (narozdíl od Nedošinské a Pištěka, kteří tradičně přehrávají způsobem silně sympatickým) 3. Pešek, který degeneraci a hloupost zkarikaturoval tak, že to už není vůbec legrační 4. příliš natahovaný děj s mnoha ne moc vtipnými dialogy a konečně bod č. 5, asi ten nejhorší, totiž zápletka s domnělým těhotenstvím Nedošinské. Tohle mi neměli dělat, jak jsem býval šťastný, když mi nepřišlo na mysl, že ta jejich filmová manželství nemusí být jen platonická... (30.05.2013)

Mám tenhle film moc rád,, protože z něho čiší ohromné lidství. Příběh Popelky Bilánové "Do panského stavu" je její asi nejpopulárnější knížka a této popularitě jistě přispěla i Slavínského adaptace. Přirozeně můžete namítnout, že je to dílko ryze sentimentální a plně se řadí do "Červené knihovny", třebaže se liší tím, že si chudá nenamlouvá bohatého. Z filmu dýchá pocit lidské sounáležitosti, když Kráčmerka předá živnost a domek chudé dvojici příbuzných. Pocit krásné prostoty, když vidíme, jak je nasupená na záhadného a neuctivého nájemníka Mozarta. Všechno okořeněno dokonalým hereckým mistrovstvím Antonie Nedošinské a Theodora Pištěka. Film na svou dobu trošku delší, ale rozhodně nenudí a jedna zápletka střídá druhou, nejsou v ní prázdná místa. Na druhou stranu nelze si neuvědomit, že Hana Vítová stejně jako v mnoha jiných filmech hrozně přehrávala a její výkon by způsobil úsměv i u dnešních ochotníků; u Rolfa Wanky je tomu obdobně, nemluvě o nevýrazné Blance Waleské. Přesto si film zaslouží víc než tři hvězdičky, o tom jsem přesvědčen. (09.11.2016)

Naprostej hereckej koncert Antonie Nedošínské a Dódi Pištěka! To je neskutečnej uragán, co ti dva na plátně vyvádějí. Jako filmová dvojice jim to prostě perfektně sekne a proto toho filmaři využívali i u dalších filmů. Za zmínku stojí i bývalý hrabě v podobě Bedřicha Vrbského a jeho syna Ladislava Peška. To je teda taky pecka!! (10.02.2013)