Réžia:
Vladimír SlavínskýKamera:
Václav VíchHrajú:
Antonie Nedošinská, Theodor Pištěk, Hana Vítová, Rolf Wanka, Blanka Waleská, Jan W. Speerger, Bedřich Vrbský, Ladislav Pešek, Richard František Branald (viac)Obsahy(1)
Manželé Kráčmerovi pracují pilně v zelinářské zahradě. Šetří na věno jediné dceři Betynce, která má vážnou známost s medikem Zdeborským. Inspirováni zprávou v novinách, rozhodnou se Kráčmerovi koupit los. Kráčmerka ho přinese domů s pláčem, protože se jí zdá, že vyhodila celý majetek. Po bezesné noci se vydá do prodejny, aby los vrátila. Je však pozdě, tah už proběhl. Znovu se vrací Kráčmerka s pláčem, tentokrát se zprávou, že vyhráli. Kráčmera jde ověřit výhru pro jistotu na loterní ředitelství. Vrací se nadšený, neboť skutečně vyhráli a to dokonce dva miliony korun. Rozhodnou se koupit činžovní dům, ale obratný realitní agent jim vnutí bývalý šlechtický palác. S vlastnictvím domu získají Kráčmerovi povinnost starat se o Mozartův pokoj. Prostí manželé se často zlobí, že jim pan Mozart nepřijde nikdy poděkovat, i když neustále uklízejí po jeho mnohých návštěvnících. Poté, co se Kráčmerům ztratí peníze a jsou nalezeny pečlivě ukryté v Kráčmerčině posteli, může si Betynka vzít Zdeborského, nyní už dostudovaného lékaře. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (28)
Nejlepší česká lustšpíl! No baže!! Roztomilá satirka o tom, že prachy dělaj (malého českého) člověka... ;o) . . . S ohledem na dobový vkus a tehdejší formy herectví s vlastně až geniálními kreacemi A.N. a T.P., kterým ostatní už jen tak přizvukují. - - - P.S. Díky NinadeL za osvětlení kontextu. - - - - - (Poprvé viděno v dobách dávných, po posledním opět vychutnaném repete 9.7.2011 hodnocení 303., komentář zde jako šťastně sedmý - 9.7.2011) ()
Rychle nabyl, rychle pozbyl. I tak by se dala popsat situace tohoto příběhu, kdy chudá zelinářská rodina vsadí ve sportce všechny úspory. No a co čert nechtěl, vyhráli! Rovný milion! Jenže tak dlouho se se džbánem chodí pro vodu, až se ucho utrhne. A tak matka Kráčmerka příjde o zbytek peněz na vkladních knížkách. 75% ()
Že Popelka Biliánová není žádný Shakespeare, je zřejmé, přesto ze všech těch poněkud naivních příběhů dýchá určitý nadhled a nefalšovaná láska k lidem. Kráčmerka vděčí za svou nesmrtelnost nedostižné Antonii Nedošinské a Theodoru Pištěkovi, kteří dokázali s obdivuhodnou trpělivostí a profesionalitou čelit zrádným nástrahám lecjakých literárních kýčů a jejich harmonizující celuloidová partnerství tvoří už cosi jako neodmyslitelnou součást národní mentality prvorepublikové společnosti. ()
Mám tenhle film moc rád,, protože z něho čiší ohromné lidství. Příběh Popelky Bilánové "Do panského stavu" je její asi nejpopulárnější knížka a této popularitě jistě přispěla i Slavínského adaptace. Přirozeně můžete namítnout, že je to dílko ryze sentimentální a plně se řadí do "Červené knihovny", třebaže se liší tím, že si chudá nenamlouvá bohatého. Z filmu dýchá pocit lidské sounáležitosti, když Kráčmerka předá živnost a domek chudé dvojici příbuzných. Pocit krásné prostoty, když vidíme, jak je nasupená na záhadného a neuctivého nájemníka Mozarta. Všechno okořeněno dokonalým hereckým mistrovstvím Antonie Nedošinské a Theodora Pištěka. Film na svou dobu trošku delší, ale rozhodně nenudí a jedna zápletka střídá druhou, nejsou v ní prázdná místa. Na druhou stranu nelze si neuvědomit, že Hana Vítová stejně jako v mnoha jiných filmech hrozně přehrávala a její výkon by způsobil úsměv i u dnešních ochotníků; u Rolfa Wanky je tomu obdobně, nemluvě o nevýrazné Blance Waleské. Přesto si film zaslouží víc než tři hvězdičky, o tom jsem přesvědčen. ()
Naprostej hereckej koncert Antonie Nedošínské a Dódi Pištěka! To je neskutečnej uragán, co ti dva na plátně vyvádějí. Jako filmová dvojice jim to prostě perfektně sekne a proto toho filmaři využívali i u dalších filmů. Za zmínku stojí i bývalý hrabě v podobě Bedřicha Vrbského a jeho syna Ladislava Peška. To je teda taky pecka!! ()
Galéria (5)
Fotka © CS Film
Zaujímavosti (8)
- Osmý český seriál (1925-1927): Do panského stavu a V panském stavu. (NinadeL)
- Seriál inspiroval zvukový remake (1934): Matka Kráčmerka. (NinadeL)
- Již v roce 1925 natočil režisér Vladimír Slavínský němou verzi se stejnými představiteli ústřední dvojice a ve stejném exteriéru, kterým byla jedna branická zelinářská zahrada. (Teres)
Reklama