Jánošík I., II.

"Ktože by hádzal chlebom? Kameňom lepšie trafíš."     Veľkolepý historický veľkofilm, na ktorom je ten vysoký rozpočet naozaj vidieť. Napodiv, film ani po toľkých rokoch príliš nezostarol, dokonca aj tie akčné scény vyzerajú celkom slušne a nie sú na smiech. Je tu viditeľná snaha tvorcov zasadiť túto legendu do realistického prostredia, snaha o verné zachytenie historických reálií. Obrazovo je to aj vďaka nádhernej prírode úchvatné, zážitok mierne kazí iba deformácia na krajoch obrazu (objektív?). Herecké obsadenie je výborné, dokonca ani obsadenie neherca do hlavnej role nepôsobí rušivo. Film je navyše okorenený výborným humorom, a aj vďaka tomu sa úspešne vyhýba zbytočnému pátosu. Pri pozeraní filmu som si uvedomil, aký bohatý zdroj inšpirácie to musel byť pre neskoršieho Pacha, hybského zbojníka. (03.01.2022)

Lidé budící pozornost za života se po smrti často stávají legendou a idolem. Přestávají být Františkem, Václavem nebo Jurajem, mění se v mýtickou postavu opředenou různými zvěstmi, přecházejí do lidových povídaček. Jako když si děti hrají na tichou poštu ... něco se upraví, něco se přidá. Výsledkem není portrét skutečného člověka, ale zpodobnění toho, jak je vnímán. Paľo Bielik respektoval legendu a snažil se přibllížit pravdě. Do hlavní role vybral svého přítele, který dodal příběhu svou přirozenost, další postavy obsazené předními slovenskými herci dokreslily profesionalním výkonem. Vznikl malebný filmový monument. Je ryze slovenský, věrně zachycuje chudobu kraje i mentalitu, dává nahlednout do skutečného postavení těch, ze kterých Juraj povstal. Vynořují se nepříjemné otázky. Je církev se svou morálkou a hlásáním pokory v místech, kde se děje zjevná křivda, správným řešením? Nebo je nám biblický příběh již tolikrát přetlumočen, že se stává sám tichou poštou? (11.05.2015)

Slovenská kinematografia nemá veľa diel, ktorými by sa mohla hrdiť. Aj keď zopár filmových klenotov by sa tu našlo. Ku tomuto malému bohatstvu patrí aj tento dvoj dielný výpravný historický snímok o najznámejšom slovenskom zbojníkovi. Niekdajší predstaviteľ Jánošíka - Paľo Bielik - sa podujal zrežírovať vlastnú verziu tohto príbehu. Musím uznať, že sa mu to celkom podarilo. Ja ako roduverný Slovák tu pridávam jednu protekčnú hviezdičku naviac. Takže to bude za štyri. **** (31.12.2008)

Škoda že sa to netočilo za väčše peniaze, veľkorysejšie a s ešte väčším dôrazom na variovanie rôznych prameňov o skutkoch Juraja Jánošíka (či už historických alebo legendarizovaných). Po scenáristickej stránke je to inak na svoju dobu zarážajúco progresívna práca s predlohou, so samotným spracovaním to ale už vtedy mohlo byť lepšie - zopár scén, najmä v úvodných minútach oboch častí, vyzerá ako nácvik čohosi väčšieho, nie výsledok ostrého nakrúcania s ktorým je režisér plne spokojný. A napríklad obsadenie Jozefa Krónera do inak potenciálne zaujímavej postavy otca Tomáša Uhorčíka mi vyslovene prekážalo. (čo môže súvisieť s tým, že Króner je v kroji a s valaškou v ruke Pachom a nikým iným, vôbec celkovo je však typovo príliš výrazný, z kolektívu "ľudských" zbojníkov - pritom stvárnených nemenej dokonalými predstaviteľmi - predsa len vytŕčal až príliš). (15.09.2009)

Tak tento film se našim slovenským bratiám celkem povedol. Sice jsou zde nějaké historické nepřesnosti (v Jánošíkově době ještě neexistovala moderní slovenština), ale ten příběh zbojníka, stavícího se proti panské zvůli, ta nádherná příroda podhůří Tater a to velkorysé zpracování slovenské legendy vytváří společně silný divácký zážitek. První část mapuje Jánošíkovo dětství, během kterého lítal po venku se svým kamarádem a také s kamarádkou Terezou. Jsou svědky zvěrstev, kterých se dopouští panstvo na poddaných. Během těžby kamene je jeden dělník trestán bitím, a tak po něm začnou děti házet kameny. Poté se jim povede odchytit orla, kterého jim panská jízda zabije, a tak na ně také hází kameny z lesa. Prostě už od malička se Juraj snaží chránit slabé a chudé lidi. Jánošíka pak jeho otec díky přímluvě faráře přijme grof Žurayi do kněžského semináře do města, který je samozřejmě velice přísný a žáci musejí odříkávat Bibli nazpaměť a fyzické tresty jsou běžné. Mezitím v rodné vesnici řádí epidemie a především panská jízda si zde dělá co chce. Během toho zemře Jurajův děda a také milovaný bratr. Hraběcí synek Aurelius si dělá v panství svého starého a nemocného otce co se mu zlíbí, zapaluje chalupy a chce ve své komnatě znásilnit Terezu, kterou však Jurajův otec na poslední chvíli zachrání a skončí za to ve vězení. Jánošíkova matka kvůli tomu uhoří v jejich rodné chalupě na příkaz grofa Aurela, kterou zapálili drábové. Juraj najde svého otce umučeného ve vězení a přísahá pomstu všem panským a pustí se do zapalování panských statků. Jednou při útěku narazí na skupinu jiných zbojníků, kteří jej nejprve chtějí utopit, ale poté, co přepere největšího řízka (který jej měl utopit v řece), tak jej přijmou mezi sebe a posléze z něj udělají hejtmana místo Hrajnohy. A tak začíná jeho zbojnická éra, během které vytrvale bojuje s vrchností, přepadává panské povozy, krade jejich cennosti a ty pak rozdává mezi vesničany. Nicméně, mezi zbojníky je jistý Gajdošík, který se se svými druhy nepohodne kvůli lupu, a tak jde za Aureliem a detailně mu popíše, kde se zbojníci nacházejí, jaké jsou přístupové cesty a kde zapalují ohně v případě poplachu. Jánošík se mezitím vrací do města, aby se sešel s farářem a pomodlil se. Konec filmu je celkem brutální, protože panská jízda provede totální zbojnickou genocidu a ušetřen nezůstane nikdo, kromě Jánošíka, kterého však čeká soud a nabodnutí na hák, jelikož nechce prozradit, kde je ukryté zlato. Na tehdejší poměry celkem dobře zpracovaná legenda o zbojníkovi, který bohatým bral a chudým dával. Akorát na to musí být nálada, přece jenom je to starší film, mluví se v něm ne úplně srozumitelnou slovenštinou a je třeba mít trpělivost během zdánlivě nudných částí. (21.01.2024)