Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Divácky najúspešnejší slovenský film v dejinách o legende, ktorá nikdy nezomiera. Kto by nepoznal Jánošíka a jeho životné krédo zaviesť do sveta plného nespravodlivosti aspoň kúsok dobrého úmyslu. „Bohatým bral a chudobným dával.“ Tak si ho pamätajú už po celé tie generácie. Toto je jeho životný príbeh vo veľkofilme s celou plejádou slovenských hereckých legiend v réžii nestora slovenskej kinematografii Paľa Bielika... (RTVS)

(viac)

Recenzie (103)

genetique 

všetky recenzie používateľa

"Kto sa bojí smrti, zomiera každý deň." Táto verzia o slovenskej legende, ktorú má na svedomí Paľo Bielik ako pôvodný 'Jánošík', je omnoho lepšia, než tá pôvodná. Je vidno, že teraz to vzali kompletne do rúk Slováci. A už mi je týmpádom jedno, koľko je dokreslené, koľko je skutočnosť. Presne takto si chcem totiž postavu hrdinu Jánošíka pamätať. František Kuchta bude jediný predstaviteľ, ktorý si zaslúži stvárniť túto postavu. Výzor akčného hrdinu, robustná postava, drsný, no zároveň pokorný pohľad, to sú presne tie črty, ktoré Bielikovi trošku chýbali. Takmer trojhodinova verzia občas trošku nudí, ale nudí oveľa menej ako Fričova 'ani nie hodinka a pol'. Navyše je tu väčší priestor na všetko. Množstvo zaujímavých postáv, je tu priestor na dobrodružstvá zbojníkov (zaujímavosti ako drevená šúchačka, výťah z dreva) a aj na dramatickejší záver. Samozrejme herecké kreácie trošku zaostávajú, ale to je len ďalšia malá chybička krásy. 80%. ()

sportovec 

všetky recenzie používateľa

Jak bylo a ještě nečetněkrát uvedeno bude, je jánošíkovský fenomén kruciální otázkou slovenskosti vůbec. Od nekritických adorací počínaje přes střízlivější pohledy pokračuje a druhým koncem pomyslného pangejtu konče, degradujícího slavného terchovského rodáka na gangstra své doby. Je jisté, že skutečný Jánošík je jakousi sumou těchto duchovních ingrediencí. V obecné poloze s tím může a musí souhlasit každý. Jinou otázkou je však jak vytvořit přesvědčivý umělecký obraz zbojnického ideálu slovenských, ale i polských karpatských horalů a tím také podstatné části Středoevropanů vůbec. Pro scénáristu Bielika se stala přirozeným východiskem racionalizovaná legenda doplněná o celou řadu historicky doložených fakt a souvislostí nedlouhého zbojníkova života. Při komponování tohoto pohledu se mohl opřít o proslulý prvorepublikový Olbrachtův román NIKOLA ŠUHAJ LOUPEŽNÍK, v němž se oblíbenému českému prozaikovi podařilo s mimořádným uměleckým zdarem přesně zachytit rozhraní proměny lupiče v lidový symbol odporu, doložený nadto i o skutečné živé vzpomínky žijících členů Šohajovy rodiny a jeho ženy Eržiky. Je pochopitelné, že se jednalo - nebo mnohem spíše jednat mohlo - o vliv zprostředkovaný, přesto však plný inspirace, povzbuzující tvůrčího Bielikova ducha. Platí to tím spíš, že se tu jednalo nejen o téma rozumu, ale především o věc srdce. Výsledkem se stal osobitý, i v českém prostředí ojedinělý tvar, který akcentuje lidovou legendu, ale současně ji zbavuje magických rysů a celou řadu věcí a prvků domýšlí a dává jim věcný, racionální kontext i obsah. Dalším velkým činitelem, pro Slováka samozřejmým, pro Neslováka objevným, je krásná horská krajina na rozhraní horního a středního Pováží, na kterou navazují podhůrské vrchoviny slovenských hor - Tater a Malé Fatry. Připočteme-li k tomu osobitý folkór i slovenskou lidovou architekturu, jejíž historické kořeny tkví v mnoha ohledech právě v Jánošíkově době nebo v obdobích na jánošíkovskou éru bezporostředně navazujících, dokresluje se nám mohutné jeviště, kterým disponoval podle své scénářem zaštítěné vůle Bielik-režisér. Legenda, do níž byla dále integrována východiska, která zaznamenal Bielik v době svého dětství a jinošství na počátku minulého století, nabídla velkou příležitost různorodé, herecky pestré a mimořádně talentované zakladatelské generaci moderního slovenského divadla, jež tehdy vstupovala do středního věku a blížila se zenitu svých uměleckých možností a výkonů. Snad právě proto Bielik do hlavní role vybral neherce-lékaře, jak naznačují mně dostupné zdroje, Františka Krčmu. Ten svému Jánošíkovi mimo vysokou ztepilou postavu věnoval i svou sličnou tvář a nepopiratelný intelekt a nápaditost, které ve spojení se značnou fyzickou silou, tvořivostí, vůlí a houževnatostí propůjčily mýtotvorné postavě lidských obsah a diváckou důvěryhodnost a přesvědčivost; neherec současně s až překvapivou jakoby snadností tento soubor předností obohatil o solidní zvládnutí hereckého řemesla a autentický umělecký prožitek. Zdánlivě drobnou postavu otce Uhorčíka dokázal nadat stejným bohatstvím svého výsostného umění jako v případě OBCHODU NA KORZE Jozef Króner a doslova objevit - jakoby mimochodem - celou řadu lidstvím prosycených "perliček na dně". Zvlášť velkým zážitkem je v tomto ohledu scéna Uhorčíkova umírání. Nadprůměrné výkony odvádějí i další: svého ramba Surovce s nečekanou bravurou zvládá Dušan Blaškovič právě tak jako Ctibor Filčík hejtmana Hrajnohu. Ve výčtu dobře zvládnutých úloh a jejich aktérů by bylo možné dále pokračovat ; byl by to dlouhý seznam a nesnadné hierarchizování kvality odvedených uměleckých výkonů. Spokojím se proto ještě dvěma evokacemi manželského páru Jaroslava Rozsívala a vzácně i Magdy Lokvencové-Husákové (jejíž filmografie je víc než sporá) jako Jánošíkových rodičů; na minimu plochy odvedli oba víc maximum pro postižení hrdých svobodníků, kteří mohou mnohé, ale až po jistou mez, za kterou splývají s šedou masů ostatních nevolníků, s níž sdílejí i jejich nemilosrdný osud, dostanou-li se do soukolí vrchnostenské zvůle a následné represe. Za zmínku stojí i generační a povahové ostínění šlechtických postav, nejvíce patrné na dvojici hrabat Žurayiových (zvlášť výborný Andrej Bagár a suverénní a jistý Eduard Bindas). Přestože se tento osobitý výpravný historický velkofilm neubránil na několika místech ideologickým klišé své doby končícího stalinismu padesátých let (scény umírání), dokázal zachovat rovnováhu mezi dobrodružným a realitickým žánrem. Klady filmu i kamery právě proto stojí výše: vůlí po skutečném - ne nedobrovolném - poznání Jánošíkovy situace, vhodným připomenutím jeho bezpečně doloženého vojenského angažmá střídavě v Rakosziho a císařských vojscích - i po dalších důležitých dějotvorných i kompozičních prvcích. Tento zakladatelský slovenský historický velkofilm již v době svého uvedení do kin před 46 lety překonal diváckým ohlasem i nejsmělejší očekávání svých tvůrců. Je zřejmé, že své čestné postavení v zlatém fondu slovenské národní - ale i československé - kinematografie si zachová i do budoucna. Zaslouženě a právem. () (menej) (viac)

Reklama

gogo76 

všetky recenzie používateľa

Legenda slovenského filmu. Tak výpravný a veľkorysý veľkofilm už asi nikdy nenatočíme. Ján Kuchta bol výborný a zaujímavý objav režiséra P.Bielika, ktorý ho obsadil ako neherca. Pracoval ako lekár s povesťou šikovného chirurga. Jeho výška 203 cm Bielika zaujala a tak dostal prednosť pred slovenskými hercami. To čo neutiahol ako herec, dokonale zakryl charizmou a chlapskou postavou. Film je plný hviezd a plný nesmrteľných hlášok, ktoré sú aj po toľkých rokoch stále vtipné. Keď príde na rad facka, má grády a ja idem od smiechu do kolien. Hlavne fackujúci a kopajúci veliteľ drábov... "Koľko ich bolo?" Nadčasový veľkofilm, ktorý aj nech vznikne nekonečno množstvo ďalších filmovách spracovaní Jánošíka, je trúfam si povedať neprekonateľný. Preto trošku aj s obavami očakávam nové spracovanie Jánošíka s podtitulom pravdivá história. V celej československej kinematografii vznikol iba jediný film , ktorý by sa právom mohol nazvať veľkofilmom. Je ním práve tento dvojdielny Jánošík . Film 100% ()

Anderton 

všetky recenzie používateľa

Toto spracovanie legendy mi zapadá do kvázi historických filmov typu Sissi, Winnetou, alebo Angelika. Postavy sú ploché, vzťahy neprekreslené, napríklad som si ani neuvedomil, že Juro začal chodiť s Terezou a najmä: prečo! Táto otázka má jednoduchú odpoveď: Jánošík je ilustráciou legendárneho príbehu, kde musia byť proste tie zásadné udalosti konvenčne predvedené a nie podriadené dejovej kauzalite samotného filmu. Veď predsa všetci to poznáme. Film tak pôsobí bez života, bez iskry i keď mal Bielik na všetko tri hodiny. Som preto tak kritický, pretože toto je náš najznámejší veľkofilm a pozrieť sa mu bližšie na zúbok je myslím užitočnejšie ako ho za tento štatút ospevovať. 70% VIDENÉ ZNOVA 1/20: Názor sa nezmenil, len časom kvitujem veľkofilmovosť tohto diela a v porovnaní s najnovšou verziou ide o nepochybne lepší film, aj keď asi viac odtrhnutý od historickej skutočnosti, ale ono o to vážne asi nešlo. ()

troufalka 

všetky recenzie používateľa

Lidé budící pozornost za života se po smrti často stávají legendou a idolem. Přestávají být Františkem, Václavem nebo Jurajem, mění se v mýtickou postavu opředenou různými zvěstmi, přecházejí do lidových povídaček. Jako když si děti hrají na tichou poštu ... něco se upraví, něco se přidá. Výsledkem není portrét skutečného člověka, ale zpodobnění toho, jak je vnímán. Paľo Bielik respektoval legendu a snažil se přibllížit pravdě. Do hlavní role vybral svého přítele, který dodal příběhu svou přirozenost, další postavy obsazené předními slovenskými herci dokreslily profesionalním výkonem. Vznikl malebný filmový monument. Je ryze slovenský, věrně zachycuje chudobu kraje i mentalitu, dává nahlednout do skutečného postavení těch, ze kterých Juraj povstal. Vynořují se nepříjemné otázky. Je církev se svou morálkou a hlásáním pokory v místech, kde se děje zjevná křivda, správným řešením? Nebo je nám biblický příběh již tolikrát přetlumočen, že se stává sám tichou poštou? ()

Galéria (16)

Zaujímavosti (33)

  • Čo sa týka schvaľovania snímky v čase komunizmu, nezapadal do schémy uvedomelých hrdinov, lebo jeho podstatou bol temperament. (Biopler)
  • Jánošíka mal pôvodne stvárniť Karol Machata, no Bielikovi sa zdal v 34 rokoch už dosť starý na túto rolu, tak ho nahradil vtedy 30 ročným Františkom Kuchtom. (corona)

Reklama

Reklama