Moon Knight

Možné SPOILERY. Pořád čekám, kdy se někdo naplno chopí potenciálu kombinace retro hudby s absurdně vážnou scénou (viz potitulková scéna 6. epizody Moon Knighta), protože i když se Strážci o něco podobného (velice úspěšně) pokoušeli, pořád by se někdo mohl do podobného nápadu pustit bez servítek, jako Jake v závěru 6. epizody. Ale to jen tak mimochodem. Seriál Moon Knight ve své první části přišel s dost vážným psychologickým tématem, které myslím od Marvelu moc diváků nečekalo. O to víc první epizoda přinesla nový a osvěžující zážitek, který rozhodně rozvířil vody netradičním střihem, schizoidní atmosférou a nejasným pojetím toho, co realita je a co není. Druhá a třetí epizoda se ovšem začaly ubírat typicky Marvelovským proudem a naservírovaly nám hodně akce a málo myšlenek. No a pak přišla epizoda čtvrtá, která změnila pravidla hry a naplno se vydala směrem, o který první epizoda ve světle předposledních dvou dílů prakticky jen zavadila. Náš hrdina/hrdinové prošli v originálním prostředí sebepoznáním a smířením, které je nakonec sjednotilo v tak zábavnou dvojici, že se vážně těším na jejich další účinkování. To by byla tedy ta psychologická část, která byla zvládnutá bravurně a zvláště v pátém díle dosáhla svého píku. Jenomže... jen o tomhle seriál nebyl. Mimo tohle dost komplikované téma, které by samo o sobě vydalo na samostatnou sérii, se Moon Knight pokoušel absorbovat také tematiku "egyptských superhrdinů", avatarů egyptských bohů, kteří... kteří vlastně dělají "něco". V první sérii to bylo zastavení hlavního záporáka, ale co je jejich celkovým účelem ve světě, to je pro mě doteď záhadou. A právě v zmíněné druhé složce seriálu se ukrývá zásadní problém, který myslím hodně diváků odradil. Bylo to nudné, bylo to předvídatelné i nepředvídatelné (ne v pozitivním slova smyslu), bylo to "pojďme z bodu A do bodu B, třeba nás něco napadne cestou". Jednoduše nebyl jasně daný konflikt, jasně dané "něco", k čemu by seriál směřoval. Ve výsledku jsem tyto pasáže sledovala jen se znuděným, smířeným "meh", protože když se prostě někdo rozhodne pohnout oblohou o pár tisíc let zpět, tak to předpokládám asi něčemu pomůže. Ať tak či tak, tahle část seriálu dost ubírala na hodnotě, a i když jej nikterak nepotápěla do hlubin podprůměrnosti, pořád bohužel plavala po hladině. Pátá a šestá epizoda zde ve výsledku zapůsobily podobně nešťastným způsobem jako v Book of Boba Fett, kde celkové finále působilo ve světle předchozích dvou dílů poněkud vybledle. Protože ale oproti Book of Boba Fett celý seriál i přes finálový propad zůstal v mnohem konzistentnější podobě, rozhodla jsem se pro hvězdičky 4. Už jen proto, že Oscar Isaac to na tomhle seriálovém plátně rozjel opravdu ve velkém a já se na jeho (teď už trojí) herecký koncert v druhé sérii opravdu těším. (05.05.2022)

Kde končí sny a začíná skutečnost? Moon Knight si klade na bedra řadu dost obtížných psychologických i filozofických otázek, které ještě více "zamotává" díky šíleným střihům, hry se zrcadly a dokonalému hereckému řádění Oscara Isaaca. Všichni jsme myslím věděli, že Isaac hraje dobře, ale tady opravdu dostal široké pole působnosti a já jsem jen zvědavá, co všechno ještě předvede. Z hlediska tempa a příběhu jsem se celou dobu bavila, užívala jsem si dokonalý hororový nádech a s napětím sledovala, kam se to celé pohne. A i když rozjezd to byl opravdu chytlavý a příběh prozatím zajímavý, schovám si tu jednu hvězdičku na později, protože předpokládám, že se ještě bude hodit. Čeká nás myslím pořádná jízda. Mimochodem, jsem jediná, kdo atmosféru tohoto dílka vidí jako kombinaci Venoma a Lokiho? (05.04.2022)

No tedy, bylo to tak blízko těm 5 hvězdám, ale pořád ještě chyběla mind-blowing závěrečná scéna, která by mě posadila na zadek a bez zaváhání mě donutila na čsfd těch 5 hvězd vlepit. Pokračování Moon Knight ovšem obstálo i tak a rozhodně laťku po předchozím dílu posunulo o úroveň výš. Zvýšilo se tempo, přibylo hororových prvků, dodal se punc mysteriózna a vyšetřování a zase se poodhalil kousek předpokládaného směřování. Já upřímně jásám. Možná, že kdyby seriál vznikl mimo produkci Marvelu, tolik by se o něm nemluvilo, ale už jen fakt, že se Moon Knight tolik vymyká klasické zaběhnuté plejádě vtipů a vypravěčských tropů, prostě zájem přirozeně zvýší. A možná si Marvel získá zase několik nových fanoušků, kterým bude tento "jiný Marvel" vyhovovat. A jen tak mimochodem, myslím, že nás čeká pěkně srdceryvné finále, kdy se s jedním, ne-li s oběma z našich Oscar Isaaců budeme muset rozloučit. (06.04.2022)

Za mě zde chybělo to zmatené psychologično, které bylo tak bravurně zvládnuté v prvních dvou dílech. Nyní se seriál očividně přiklání k čistokrevné komiksové zábavě, a i když je zde akce mnohem víc, pořád si říkám, že styl prvních dvou dílů mi přeci jen k srdci přirostl více. Uvidíme, kam se pohne nadcházející díl, ale tak trochu tuším, že oním typicky Marvelovským směrem. Doufám ovšem, že Stevena uvidíme častěji, svým zmateným já v moonknight obleku si mě prostě získal. (20.04.2022)

Myslím, že jsem nikdy při sledování seriálu nebyla tak zmatená jako při posledních 10 minutách této epizody... a tak to je naprosto v pořádku. Už první polovina byla mnohem temnější a napínavější, než na co jsme doposud byli zvyklí, a já se na téhle vlně pěkně nechávala unášet. Ale až úplný závěr byl něco, co mě přikovalo k obrazovce a nepustilo až do konce. Jsem nadšená a opravdu hodně, hodně zvědavá, kam se to celé posune. (21.04.2022)

Možné SPOILERY. Pořád si nejsem jistá, jestli vše, co Marc/Steven prožívá, není náhodou jen iluze vytvořená Arthurem. Ať tak či tak, jde o cestu, kterou náš hrdina jednoduše projít musí. Dostává se nám díky tomu emočně silné epizody, která je místy dost tíživá, ale tak jaksi pod povrchem, a která nás v mnohém učí, že v některých momentech našeho života přijde čas odkrýt to, co ukrýváme do podvědomí, abychom mohli, srovnaní s chybami i ranami, kterými jsme prošli, jednoduše jít dál, trochu lehčí a snad i smířenější. Moon Knight se skutečně vydal směrem, který jsem od něj ani trochu nečekala. A jsem opravdu ráda, že mě takto netradičně, i když trochu vážněji, než jsme u MCU zvyklí, překvapuje dál. (27.04.2022)

Možné SPOILERY. Poslední díl už nehraje vůbec podle pravidel a rozjíždí jízdu tak šílené nepřehlednosti a nejasnosti, že si ještě teď kladu otázku, zda to celé vlastně na seriálu oceňuji, nebo naopak přehlížím. Ona zmatenost totiž byla sympatická a nápaditá v prvních dílech a koneckonců i v přelomovém díle čtvrtém, ale ve chvíli, kdy je (alespoň částečně) potřeba uzavřít sérii, je na místě přeci jen pár věcí vysvětlit, nebo minimálně lehce nastínit. A vyjevení třetí osobnosti, o které jsme myslím tušili už tak nějak všichni, se do toho opravdu nepočítá. Poslední díl Moon Knighta doplácí zvláště na fakt, že celý tento nový superhrdinský vesmír v seriálu nebyl tak úplně stravitelně představený. Pokud by tvůrci na začátku prvního dílu celou mytologii a princip avatarů nastínili v podobě „listování“ egyptskou knihou, výkladem průvodce v muzeu, nebo jakýmkoliv jiným způsobem, který by nás do tohoto, opravdu hodně nového a netradičního světa, alespoň trošku „namočil“, možná by celý příběh s touto tematikou nepůsobil jako skládaný za běhu. A i když jsem celou zmatenost velmi oceňovala v „psycho částech“, tahle nepřehlednost v žádném případě neměla co dělat v prostém fungování egyptské mytologie, která by divákům měla být alespoň částečně představená. Pokud divák netuší, co se vlastně na konci za bitvu odehrává a jak by ji naši hrdinové mohli zastavit, je asi něco špatně. A i když chápu, že seriál zcela jasně pomrkává na 2. sérii, pořád jsem přesvědčená, že měl některé věci trochu více dotáhnout. Abych ale jen nehaněla, musím více než pochválit jak postavu Marca/Stevena v jejich moonknight variacích obleku i v casual pojetí, tak i třetího Jakea, který si mě svým creepy retro zakončením opravdu za těch pár minut získal. Hlavně díky němu se na druhou sérii už teď těším. (04.05.2022)