Posledný tanec

Pamatuji si na rok 1992 a OH v Barceloně, kdy jsem se jako kluk těšil na první vystoupení profesionálů z NBA na olympijských hrách. Dodnes se mi vybavují hráči jako Magic Johnson, který měl ten strašidelný virus (Nikdy bych v té době nevěřil, že za takřka 30 let bude stále ještě na živu.), bílá přerostlá vrána mezi černými Larry Bird, z otočky smečující Charles Berkley a pochopitelně létající Michael Jordan. Někteří Jordanovi říkali černá kočka a já myslím, že je to trefné přirovnání. V jeho pohybu byla neuvěřitelná dynamika a zároveň elegance. Jordan byl v devadesátých letech opravdová světová ikona a Chicago Bulls úžasný tým. Celá sezóna 98 tohoto mančaftu se vyvíjela, jako by jednou chtěla být zfilmována....a dočkala se. Stejně jako byli Bulls úžasný tým a Jordan nejlepší basketbalista planety, natočil Jason Hehir naprosto famózní desetihodinový dokument. Dramaturgie seriálu je dokonalá. Takřka každý díl udrží bezpečně diváka v pozornosti. Je skvělé, že seriál dal prostor k vyjádření mnoha zajímavým lidem - hráčům, trenérům, sportovním novinářům (snad jen ti američtí demokratičtí prezidenti byli trochu laciní). Zamrzí, že se natáčení nemohl zúčastnit Jerry Krause, který zde vystupuje tak trochu jako záporný hrdina a jehož pohled na různé kontroverzní situace by mě opravdu zajímal. Také je fajn, že seriál ukázal i odvrácenou stránku osobnosti Michaela Jordana. Byl to úžasný hráč a charismatický člověk ale také neuvěřitelný egomaniak, sobec šikanující spoluhráče, jehož soutěživost hraničila s šílenstvím. Bez ní by ale asi nikdy nedosáhl takových úspěchů a světového ohlasu, což by bylo pro fanoušky sportu škoda. (21.02.2021)

Poslední představení je naprosto precizní dokument, který svým obsahem a zpracováním jen těžko hledá konkurenta. Člověk by řekl, že Netflix na této minisérii pracoval už od samotného začátku, že záběry z poslední sezóny jsou dělané přímo Neflixem za účelem vydání naprostého masterpiecu v době coronavirové, v době, kdy jsme bez sportu. Ale tohle dílo ani nepotřebovalo gradování a užitek z faktu, že sport je momentálně nedostatkovým zbožím. Jde prostě a jednoduše a vybroušený skvost. (22.05.2020)

Tohle je hodně těžké. Rok 2020 stojí za vyliž. Buď tu máme patlaniny z pomocných dílen a nebo nějaké paskvily. A poté něco, co skoro všichni milují, ale je to nařčeno z manipulace faktů a stavění kultu osobnosti. Ano, mluvím zde o tomto. Ale abych byl sám za sebe konstruktivní, tak musím říct, že jsem zde nic takového přímo nezažil. Asi možná protože neznám tolik ten druhý pohled, ale co už. Přeci jen i toho podkuřování eMDžejovi se trochu dost najde, ale v případě jeho asi jako nejlegendárnějšího hráče NBA se to dá skousnout. Sportovní seriály a hlavně dokumentární jsou ošemetné. Docela dost od nich očekávám, protože vím, že jsou velmi kvalitní. Přeci jen, Až na vrchol mě dokázalo přimět obdivovat víc motosport než bych si kdy představil a seriál o Formuli minulý rok se ukázal být naprostým skvostem, který mě opět přiměl se aktivně o tento sport zajímat. Zde nemáme nástin celého NBA. Máme zde záležitost starou skoro 30 let o jednom týmu jedné éry. Dejme tomu o jednom muži. Cože je zvláštní, protože je jasné, že seriál je hlavně o Jordanovi, ale přitom vám tam v poslední epizodě jsou ukazovány portréty hráčů, kteří tam byli už od začátku. Zrovna u Kerra to ale mělo hezkou návaznost a logiku. Jinak to působilo dost random a divně. To ani nemluvím o tom, že člověk očekává nějakou linku okolo toho sportu samotného. Ale vy jste schopni sledovat epizodu věnovanou jenom tomu jak eMDžej fotí fotky a spoty pro McDonald a nevím, co ještě. Což je dost mimo a nejednou člověka napadne na co vlastně dívá a proč. Pro mě asi největším problémem, který mě štval celou dobu je absolutní nekonzistentnost vyprávění. Čekáte příběh posledních zápasů, ale vy na jednou koukáte na naprosto divné odchylky pět let zpět, abyste se vrátili do "současnosti". Kdyby to jelo tak nějak logicky chronologicky od začátku do konce, tak bych neměl žádný problém, protože by to obecně vzato dávalo smysl. Místo toho máme něco, co skáče v dějové lince, tak chaoticky, že se máte šanci chytat jen když i víte v jakém období měl Rodman jaké háro. A to je vše. Obecně vzato, dobře natočené, hezky motivované a i tak hezky odvyprávěno. ALE! Je tu dost kravin, které prostě nejsou vůbec přehlédnout. Opět. Asi jsem trochu divný a asi jsem ztratil rozum, ale podobně jako u mnoha dalších letošních seriálů je toto zvedáno do nebe. Pro mě je toto alespoň ne katastrofa, ale nic než příjemný nadprůměr. Toť vše. (24.07.2020)

Když se řekne sportovní dokument, vzpomenu si na tohle. Neviděl jsem lepší. Vše zde naprosto funguje. Od rozložení příběhu, odhalování informací, sestavení rozhovorů a témat, které se zde řeší. Hudba, jenž doprovází tuto neuvěřitelnou sportovní éru, kterou musí docenit každý, kdo se zajímá o sport. Ne o basketbal. O sport. Mě třeba basketbal moc nezajímá, občas se kouknu na highlights důležitých zápasů a sleduju olympijský turnaj, mistrovství světa a euro (jo ve výsledku se to zdá hodně, ale já takhle sleduju každý sport). Nicméně vždy pro mě byl Michael Jordan nejlepším a nevlivnějším sportovcem historie. Byl to dokonalý člověk? Ne. Byl to talent? Ano. Padlo mu všechno do ruky? Ne. Byl ochoten se vypracovat tak, aby se to dělo? Ano… Neměl to nejlehčí, ani nejtěžší, ale ukázal nám všem, že prostě je vzorem, ke kterému by se mělo vzhlížet. Netflix… klobouk dolů. Chicago Bulls… klobouk dolů. Takhle se dělá sportovní dokument. (07.12.2023)

Hned na začátek se přiznám, že jsem Jordana neměl nikdy moc rád. A to z toho důvodu, že jsem fandil soupeřům ve finále, která jsem viděl a to Seattlu a hlavně o rok a dva později Jazzmanům. A ten prevít je prostě setnul. :-) Každopádně, co se týká dokumentu jako takového, kupodivu mě více bavila první polovina, která byla hodně ze zákulisí a nic jsem o tom nevěděl, protože jsem se o to nezajímal. Čekal jsem spíše, že mě budou bavit více zápasové pasáže, kde zavzpomínám na ty dávné roky, kdy jsem 3 roky po sobě sledoval finále. Velmi dobře zpracované, má to šťávu, emoce, je to zajímavé, dobře strukturované, bavilo mě to. Howgh! (27.11.2021)