Posledný tanec

Trochu smutné je, že předkládá do CZ dělají lidé, kteří nemají vůbec páru o sportu a pak některé věci vyznění divně. Pravda bude někde uprostřed, ale to nic nemění na tom, že to byl nejlepší hráč, který kdy basketbal hrál, ale taky nejlepší basketbalový tým. Vyhrát 6 titulů z 8 pokusů a během toho dva roky basketbal nehrát. 🎩⬇ Jerry Krause génius, který postavil tým snů, aby ho mohl následně zničit, protože se mu nedostalo dostatečné uznání od hráčů. https://www.idnes.cz/sport/basket/michael-jordan-chicago-bulls-nba-scottie-pippen-horace-grant-spor-last-dance.A200530_184340_sport-basket_ten Peace. (03.06.2020)

Vliv co mel Michael Jordan a Chicago Bulls behem 90’s na cely svet je neskutecny. V teen fazi jsem mel ksiltovku, tricko, bagl a kratasy s logem jejich legendarniho byka a to jsem ani nikdy nevidel jediny zapas NBA. Vyborny dokument. Mam chut si koupit basket mic a jit basketit. What time is it? Game time! 8\10 (28.09.2020)

V roce 1993 jsem na trzích v poskomunistických Košicích na kolenou prosil své rodiče, aby mi koupili set Chicago Bulls (triko, šortky, šilt). Tehdy jsem vůbec netušil, co se za Bullsem skrývá, jen se mi moc líbilo logo s rudým býkem, které se objevovalo častěji a častěji kolem mě, v různých formách. Pojmy Michaela Jordana a Bulls mě zastihli až později, kolem roků 96-97, kdy jsem se již víc seznámil se samotným sportem. A ikdyž jsem občas hrával basket, nikdy to nebyl můj šálek kávy, a po střední jsem na něj vlatně úplně zapoměl, že existuje. Až teď, v roce 2020, jsem díky The Last Dance pochopil určité souvislosti, globální kulturální přesah pojmů jako je Bulls a MJ, a uvědomil si, proč jsem pokaždé, když jsem šel mimo domov, chtěl nosit to triko, šortky a šilt. --- Je až neuvěřitelné, jak obrovskou moc má globalizace, a že kult osobnosti nemají jenom diktátoři, ale i sportovní nebo kultruální postavy. Michael Jordan je možná nejsilnějším kultem, který na světě kdy byl, hned po Ježíšovi. Tato ikonickost byla dosáhnutá bez dnešních technologicky-společenských jevů, jako jsou sociální média: bez tweetů, bez insta postů a bez fb. Paradoxně právě kůli social media, kdy může být celebritou i člověk bez sportovních, kulturálních, vědeckých nebo společenských výkonů a výsledků - je vnímání skutečných osobností zrakem společností - naprosto roztříštěné. Díky tomu, je velice nepravděpodobné, že se ještě objeví kulty tak silné a výrazné, jakými byly MJ a Bulls. Neříkám, že je to špatně nebo dobře - spousta lidí dnes má možnost dát o sobě vědět, a přispět tak době a společnosti. Roztříštěnost kulturálních prostorů je za hranicemi úrovně, kdy by slova nebo simboly měli skutečný význam - a tak jen čas ukáže, zda dnešní technokratické způsoby společnosti prispějí, nebo budou se slzama v oku vzpomínat na devadesátky, kdy pojmy měli ještě obsah a hodnotu. Ps: The Last Dance je výborný dokument jak po sportovní, tak po filmařské stránce. (11.06.2020)

Jako jo, dozvěděl jsem se několik zajímavých informací o legendě NBA a dá se říct, o legendě sportu vůbec. Motivace, vlastnosti a okolnosti vývoje Jordana jsou také jistě zajímavé, ale že jsem ho nikdy nijak neuctíval, tak mě už tolik nebavily. Více jsem si tak užil díly věnované hráčům okolo. Čím si prošli, jaké to měli ve stínu Jordana a tak mi na závěr trochu scházelo, že se nedozvím, jak pokračovali dál. (14.08.2020)

Hned na začátek se přiznám, že jsem Jordana neměl nikdy moc rád. A to z toho důvodu, že jsem fandil soupeřům ve finále, která jsem viděl a to Seattlu a hlavně o rok a dva později Jazzmanům. A ten prevít je prostě setnul. :-) Každopádně, co se týká dokumentu jako takového, kupodivu mě více bavila první polovina, která byla hodně ze zákulisí a nic jsem o tom nevěděl, protože jsem se o to nezajímal. Čekal jsem spíše, že mě budou bavit více zápasové pasáže, kde zavzpomínám na ty dávné roky, kdy jsem 3 roky po sobě sledoval finále. Velmi dobře zpracované, má to šťávu, emoce, je to zajímavé, dobře strukturované, bavilo mě to. Howgh! (27.11.2021)